Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 331/06

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. P. K., zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem Ostrava - Moravská Ostrava, Poštovní 2, proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2006, čj. - 137, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 4. 2006, čj. - 144, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení usnesení Okresního soudu v Ostravě (dále jen "okresní soud") ze dne 27. 2. 2006, čj. - 137, kterým okresní soud přiznal stěžovateli, JUDr. P. K., jako advokátovi žalobce A. I., odměnu za jeho zastupování v celkové výši 2 550,-- Kč. Zároveň navrhl i zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 4. 2006, čj. - 144, kterým bylo usnesení okresního soudu potvrzeno.

V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že byl usnesením okresního soudu ustanoven zástupcem žalobce A. I. v právní věci proti žalovanému J. K. Usnesením téhož soudu ze dne 4. 8. 2003 byl povinnosti zastupovat žalobce zproštěn. Napadeným usnesením byla stěžovateli přiznána odměna za zastupování ve výši 2 550,-- Kč, podle Podle stěžovatele obecné soudy nesprávně aplikovaly Nelze připustit, aby byl činěn rozdíl mezi advokátem zvoleným a advokátem soudem ustanoveným. V obou případech je vykonávána práce stejného druhu a kvality, a proto by i odměňování mělo vycházet z téhož právního základu. Pokud se odměna za vykonané právní služby u zvoleného právního zástupce posuzuje podle v paušální výši za řízení v jednom stupni, stejnou odměnu je nutno přiznat v řízení i advokátovi ustanovenému soudem. Opačný výklad je porušením ústavního práva na spravedlivou odměnu a porušuje princip rovnosti před zákonem. Stěžovatel poukázal na skutečnost, že rozhodování obecných soudů jsou v této věci nejednotná a je mu známo, že např. Krajský soud v Hradci Králové ve svém usnesení sp. zn. určil odměnu podle Stěžovatel je přesvědčen, že obecné soudy svými rozhodnutími porušily jeho ústavní právo na spravedlivou odměnu a princip rovnosti.

Z napadeného usnesení okresního soudu Ústavní soud zjistil, že tento soud přiznal stěžovateli odměnu za zastupování žalobce v předmětném řízení v celkové výši 2 550,-- Kč. V odůvodnění tohoto usnesení se uvádí, že soud postupoval v souladu s ustanovením , podle něhož byl-li ustanoven účastníku zástupcem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Náklady právního zastoupení jsou právnímu zástupci podle přiznávány podle této vyhlášky. Podle citované vyhlášky lze zástupci žalobce přiznat odměnu za dva úkony právní pomoci po 1 200,-- Kč z tarifní hodnoty 18 330,-- Kč, tedy za převzetí věci a účast u jednání a 2x 75,-- Kč režijní paušál, celkem 2 550,-- Kč. Daň z přidané hodnoty podle za úkony učiněné před účinností vyhlášky nelze přiznat.

Krajský soud v Ostravě, jako soud odvolací, usnesení okresního soudu potvrdil. Podle jeho názoru okresní soud na daný případ správně aplikoval , a nikoliv vyhlášku , kterou se stanoví paušální sazby výše odměňování za zastupování účastníka advokátem. Upozornil na ustanovení , v platném znění, podle něhož, při stanovení nákladů řízení, jejichž náhrada se klientovi přiznává rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, se výše odměny advokáta určí podle ustanovení o mimosmluvní odměně, nestanoví-li zvláštní předpis jinak (zvláštním předpisem je míněna , podle níž a 5 se neužijí.). Na to je advokát povinen upozornit klienta, jedná-li s ním o smluvní odměně. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení se ustanovením odst. 2 věty první řídí i určení výše odměny advokáta ustanoveného soudem. Věta první citovaného odstavce končí slovy: "určí podle ustanovení o smluvní odměně" a zástupci žalobce, který byl žalobci ustanoven, tedy náleží odměna za jednotlivé úkony podle , a nikoliv paušální odměna. Pokud stěžovatel poukazoval na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, čj. - 25, publikovaný v Bulletinu advokacie, ročník 2005, odvolací soud poukázal na stranu 529 bod 4 šestého vydání Komentáře k , Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, kde je uvedeno, že byl-li zástupcem ustanoven advokát, platí stát i odměnu za zastupování, a to podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, o mimosmluvní odměně.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Úkolem Ústavního soudu je poskytovat ochranu základních práv a svobod zakotvených zejména v ě ČR a v d. Ústavní soud však není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy. Nemůže tudíž vykonávat přezkumný dohled nad jejich činností, pokud postupují v souladu s u ČR, d a mezinárodními smlouvami podle y ČR. Úkolem Ústavního soudu není zabývat se případným porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, chráněných , , a dalšími předpisy, pokud takové porušení současně neznamená porušení základních práv a svobod.

Ústavní soud se zabýval ústavností postupu v řízení před soudy obou stupňů a dospěl k závěru, že v přezkoumávané věci nebylo zjištěno nic, co by ji posouvalo do ústavněprávní roviny. Ústavní stížnost v podstatě obsahuje stejné argumenty, jaké stěžovatel uplatnil již v odvolání. Ve svých usneseních se obecné soudy vypořádaly se všemi námitkami stěžovatele a opřely svá rozhodnutí o příslušná ustanovení a příslušných vyhlášek a své právní závěry řádně odůvodnily.

Pokud stěžovatel poukázal na nejednotnost rozhodování obecných soudů, k tomu Ústavní soud považuje za nutné poznamenat, že sjednocování judikatury obecných soudů je úkolem Nejvyššího soudu ČR, nikoliv soudu Ústavního.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost stěžovatele odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení:Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. července 2006

František Duchoň

předseda I. senátu Ústavního soudu