Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 818/05

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatelky E. P., zastoupené JUDr. Václavem Hlavínem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Zavadilova 5, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2003, č. j. -46, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 6. 2005, č. j. -78, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2005, č. j. -28, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byl dne 22. 12. 2005 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen " ") ze dne 17. 4. 2003, č. j. -46, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6 o zamítnutí žaloby stěžovatelky o náhradu škody, a dále usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 6. 2005, č. j. -78, jímž bylo odmítnuto její dovolání proti rozhodnutí městského soudu. Z obsahu ústavní stížnosti a ze spisu městského soudu, sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka podala dne 29. 8. 2003 proti rozsudku městského soudu ze dne 17. 4. 2003, č. j. -46, rovněž žalobu pro zmatečnost, která byla usnesením městského soudu ze dne 14. 11. 2005, č. j. -28, zamítnuta. Stěžovatelka toto rozhodnutí neuvedla v petitu své ústavní stížnosti, nicméně z odůvodnění ústavní stížnosti a ze skutečnosti, že stěžovatelka k ústavní stížnosti přiložila rovněž předmětné usnesení městského soudu bylo zřejmé, že ústavní stížnost směřuje rovněž proti tomuto rozhodnutí. Při odstraňování rozporu mezi odůvodněním ústavní stížnosti a jejím petitem postupoval Ústavní soud v souladu s rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva ve věci Bulena proti České republice ze dne 20.4. 2004 (publikován v Přehledu rozsudků ESLP, ASPI, Praha č.3, 2004. str. 125), z nějž vyplývá, že existence rozporu mezi odůvodněním ústavní stížnosti a jejím petitem nezakládá důvod k odmítnutí ústavní stížnosti, ale je odstranitelnou vadou návrhu. S ohledem na výše předestřenou argumentaci Ústavní soud nevyzýval stěžovatelku k upřesnění petitu ústavní stížnosti ani k odstranění vady podání a v rámci řízení o ústavní stížnosti přezkoumal bez dalšího rovněž předmětné usnesení městského soudu.

Ústavní soud v prvé řadě zkoumal, zda byla ústavní stížnost podána včas a zda splňovala veškeré formální i obsahové náležitosti, stanovené , přičemž shledal, že ústavní stížnosti je zčásti podána opožděně a zčásti je nepřípustná.

Pokud jde o rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2005, č. j. -78, bylo toto stěžovatelce doručeno dne 24. 8. 2005, ústavní stížnost však byla předána k poštovní přepravě až dne 21. 12. 2005, tedy zjevně po uplynutí šedesátidenní lhůty stanovené za tímto účelem ustanovením . Stěžovatelka k tomu uvedla, že ústavní stížnost podala opožděně, neboť byla svou tehdejší právní zástupkyní nesprávně poučena, že proti rozhodnutí dovolacího soudu již není možné využít žádný opravný prostředek a věc je skončena. Stěžovatelka se přesto domnívala, že ústavní stížnost by měla být Ústavním soudem projednána i v části, týkající se rozhodnutí Nejvyššího soudu. V této souvislosti odkázala stěžovatelka na nález Ústavního soudu,

sp. zn.

, z nějž vyplývá, že soudce se může odchýlit od doslovného znění zákona, vyžaduje-li to jeho účel, popřípadě některý z principů, majících základ v ústavně konformním právním řádu. Stěžovatelka vyjádřila přesvědčení, že účelem je konkretizovat procesní podmínky, za nichž je jednotlivcům poskytována ochrana jejich základních práv a svobod, nedodržení šedesátidenní lhůty by tedy stěžovatelce nemělo být na újmu.

Ústavní soud se ovšem s výše uvedenou argumentací stěžovatelky neztotožnil. Z y vyplývá, že Ústavní soud je při svém rozhodování vázán ústavním pořádkem České republiky a , přičemž kogentní ustanovení možnost prominutí zmeškání lhůty k podání ústavní stížnosti nepřipouští (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 11. 1996,

sp. zn.

, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 6, usnesení č. 31, str. 601). Za těchto okolností Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost v této části odmítnout dle , neboť byla podána po lhůtě stanovené .

Co se týče usnesení městského soudu ze dne 14. 11. 2005, č. j. -28, jímž byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba pro zmatečnost, a rozsudku městského soudu ze dne 17. 4. 2003, č. j. -46, byl Ústavní soud v této části nucen považovat ústavní stížnost za nepřípustnou. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ). Jak vyplynulo z obsahu ústavní stížnosti a ze spisu městského soudu, sp. zn. , stěžovatelka podala proti usnesení městského soudu ze dne 14. 11. 2005, č. j. -28, odvolání, o němž nebylo doposud rozhodnuto, a tedy nevyčerpala všechny procesní prostředky, jež jí zákon k ochraně jejího práva poskytoval. Stěžovatelka se v této souvislosti odvolávala na ustanovení , v němž se stanoví, že Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků tehdy, jestliže v řízení o podaném opravném prostředku dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma. Ústavní soud však v této věci důvody pro aplikaci ustanovení neshledal. Podmínkou aplikace tohoto ustanovení je skutečnost, že opravný prostředek byl podán a že v řízení o tomto opravném prostředku dochází ke značným průtahům. S ohledem na to, že odvolání proti usnesení městského soudu ze dne 14. 11. 2005, č. j. -28, bylo stěžovatelkou předáno k poštovní přepravě dne 20. 2. 2006, tedy až poté, co byla podána samotná ústavní stížnost, v níž byly průtahy namítány, je zjevné, že v odvolacím řízení k průtahům v době podání ústavní stížnosti ani objektivně dojít nemohlo. Námitky stěžovatelky, týkající se délky řízení před nalézacím, odvolacím a posléze i dovolacím soudem, nejsou z hlediska posouzení přípustnosti ústavní stížnosti podstatné, neboť k průtahům musí dle dikce docházet v řízení o podaném opravném prostředku, nikoliv v předchozím průběhu řízení. Z výše uvedených důvodů byl Ústavní soud nucen ústavní stížnost stěžovatelky v části směřující proti usnesení městského soudu ze dne 14. 11. 2005, č. j. -28, a rozsudku městského soudu ze dne 17. 4. 2003, č. j. -46, odmítnout jako nepřípustnou podle .

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. 7. 2006

Michaela Židlická

soudkyně Ústavního soudu