Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 554/05

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky "CZECH MASTER" LTD, spol. s r.o., IČ 435 41 246, se sídlem Olomouc, Na Chmelnici 6, právně zastoupené JUDr. Milošem Slabým, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Mohelnice, Nádražní 9, směřující proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu ze dne 19. května 2005, č.j. -66, a Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. září 2003, č.j. -42, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní soud obdržel podání, učiněné ve lhůtě podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen ""), které splňovalo i ostatní náležitosti ústavní stížnosti. Stěžovatelka v něm brojila proti shora označeným rozhodnutím.

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. září 2003, č.j. -42, byla zamítnuta žaloba stěžovatelky o přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě č.j. 3229/120/2001; žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů. O kasační stížnosti proti tomuto rozsudku rozhodl Nejvyšší správní soud dne 19. května 2005, pod č.j. -66, tak, že kasační stížnost zamítl (výrok I.) a žalovanému nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok II.)

Rozhodnutí správních soudů vycházelo ze závěru, že stěžovatelka neunesla důkazní břemeno ohledně prokázání daňově uznatelných výdajů. S takovým závěrem však stěžovatelka nesouhlasila, a proto v ústavní stížnosti popsala, jak měly být podle jejího názoru posouzeny dotčené částky (420.251,- Kč a 2,380.000,- Kč). Poukázala přitom na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. července 2003, č.j. -43, ve kterém soud v její věci dospěl k odlišným právním závěrům, než ve věci projednávané.

Postupem soudů v její věci mělo dojít k porušení jejího práva, zaručeného v d (dále jen ""), podle kterého mohou být povinnosti ukládány pouze na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. Tento zásah nastal tím, že jak správní orgán, tak i správní soudy nedůvodně vyžadovaly doložení konkrétních případů obchodní spolupráce, ačkoliv taková povinnost z ustanovení , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), nevyplývá. Správní orgán uvedené ustanovení vyložil podle jejího názoru extenzívně. Tím mělo dojít rovněž k porušení y, podle kterého lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem. Samotným doměřením daně došlo i k porušení y. K tomu stěžovatelka odkázala na nález Ústavního soudu

sp. zn.

.

K ústavní stížnosti se vyjádřil předseda příslušného senátu Nejvyššího správního soudu, který uvedl, že stěžovatelka v ústavní stížnosti opakuje námitky, které uvedla již v průběhu soudního řízení, a s nimiž se Nejvyšší správní soud vypořádal v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Předsedkyně senátu 22 Ca Krajského soudu v Ostravě ve svém vyjádření uvedla, že stěžovatelka ve věci neunesla důkazní břemeno. Co se týká rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. července 2003, č.j. -43, ve kterém soud stěžovatelce vyhověl, jednalo se o stejný obchodní případ, ale z pohledu jiné daně (místo daně z příjmů se jednalo o DPH). Stalo se tak na základě jiných žalobních bodů, které stěžovatelka v právě projednávané věci neuplatnila.

Uvedená vyjádření účastníků neobsahovala nové skutečnosti, tvrzení ani argumentaci, a proto je ústavní stížnost stěžovatelce k případné replice nezasílal.

Pro úplnost si Ústavní soud vyžádal spis vedený u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. .

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí i s obsahem připojeného spisu, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.

Podstatnou část ústavní stížnosti představovalo opakování tvrzení a argumentace stěžovatelky ve věci samé, přičemž základ tvořily námitky, které stěžovatelka předložila již správním orgánům.

Správní soudy se s těmito předloženými námitkami vypořádaly v odůvodněních svých rozhodnutí. Neshledaly přitom vybočení ze zákonných mezí, přičemž podle y ČR jsou základní práva a svobody přímo pod ochranou soudní moci.

Stěžovatelka tedy, ač fakticky brojila proti rozhodnutí správních orgánů, napadla v ústavní stížnosti výhradně rozhodnutí správních soudů. Namítala přitom, že jejich rozhodnutími mělo dojít k zásahu do jejich zaručených práv nedůvodným vyžadováním údajů. Správním soudům pak stěžovatelka vytkla především skutečnost, že v dané věci nesdílely shodný názor jako ona.

Správní soudy při svém rozhodování postupovaly zcela v souladu s příslušnými procesními předpisy a rozhodly v rámci zákonných mezí.

Ústavní soud neposoudil jako případný odkaz na judikát Ústavního soudu,

sp. zn.

. Judikovaná věc se týkala neprokázání příjmů fyzické osoby v průběhu dlouhé řady let. V právě projednávaném případě se však jednalo o neunesení břemene dokazování výdajů podnikající právnické osoby ve dvou obchodních případech v průběhu jednoho roku.

Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat správnost zjištění a závěrů obecných soudů, nedošlo-li při jejich činnosti k omezení základních práv či svobod. V projednávané věci Ústavní soud takové pochybení, jímž by orgány veřejné moci uložily stěžovatelce povinnosti mimo zákonný rámec, neshledal.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. června 2006

Vlasta Formánková

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu