Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 259/06

Ústavní soud rozhodl dne 26. června 2006 o ústavní stížnosti Ing. K. R. B., zastoupeného JUDr. Josefem Skácelem, advokátem, AK Londýnská 674/55, 120 21 Praha, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2005, č. j. -50, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 9. 2005, č. j. -88, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve své ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení obecných soudů a dále žádá, aby Ústavní soud těmto soudům zakázal pokračovat v porušování práva na nerušený výkon jeho majetkových práv a práva na řízení s rovným procesním postavením účastníků. Stěžovatel svůj návrh odůvodňuje porušením principu rovnosti účastníků a nepřiměřeně dlouhým zásahem do sféry svých majetkových práv způsobeným vydáním předběžného opatření.

Z podané ústavní stížnosti a z přiložených kopií rozhodnutí soudů Ústavní soud zjistil následující skutečnosti. Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. 6. 2005, č. j. -50, vydal předběžné opatření, jímž zakázal stěžovateli nakládat s akciemi v rozhodnutí specifikovanými. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. 9. 2005, č. j. -88, odvoláním napadené rozhodnutí potvrdil, vypustil výrok o náhradě nákladů řízení a uložil žalobci povinnost podat žalobu na vydání akcií dotčených předběžným opatřením. Současně procesní strany poučil, že proti vynesenému rozhodnutí není odvolání ani dovolání přípustné. Stěžovatel se přesto na Nejvyšší soud obrátil s dovoláním, které bylo usnesením ze dne 12. 1. 2006, č. j. -104, pro nepřípustnost odmítnuto.

Stěžovatel namítá nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí, kdy soud na podkladě ustanovení své rozhodnutí neodůvodnil. Nařízení předběžného opatření přitom stěžovateli znemožnilo dlouhodobé nakládání s akciemi a tedy i výkon vlastnického práva. Dovolání pak dle stěžovatele bylo odmítnuto z ryze procesních důvodů.

Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost obsahovala výhrady i proti usnesení Nejvyššího soudu, avšak stěžovatel jeho kasaci nenavrhoval, otázal se Ústavní soud stěžovatelova právního zástupce, zda navrhuje též zrušení tohoto usnesení. Právní zástupce sdělil, že předmětné rozhodnutí není třeba rušit, jelikož dovolací soud se věcí stěžovatele odmítl zabývat z důvodů, které se věci nijak nedotýkají; v důsledku tohoto stěžovatelova oznámení se usnesením Nejvyššího soudu Ústavní soud nezabýval.

Ústavní stížnost je opožděně podaná.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, v platném znění (dále jen ""), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Poslední opravný prostředek, jímž stěžovatel ve své věci disponoval, bylo odvolání, neboť z relevantních ustanovení zcela zřetelně vyplývá, že dovolání proti rozhodnutí o vydání předběžného opatření přípustné není; o tom byl také stěžovatel řádně soudem druhé instance poučen. Lhůta k podání ústavní stížnosti tedy marně uplynula 60. dnem následujícím po doručení rozhodnutí o odvolání, neboť v případě ex lege nepřípustného (nebo např. též opožděného) dovolání nelze aplikovat ustanovení , v platném znění (dále jen ""), protože nejde stran rozhodnutí dovolacího soudu o případ, kdy odmítnutí podaného dovolání záviselo na uvážení Nejvyššího soudu (srov. usnesení , Sbírka nálezů a usnesení, sv. 33, usn. č. 32, s. 523).

Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako návrh podaný po lhůtě podle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. června 2006

Miloslav Výborný

soudce zpravodaj