Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 303/05

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické o ústavní stížnosti Ing. V. K., zastoupeného JUDr. Irenou Hučkovou, advokátkou Advokátní kanceláře v Ostravě, 28. října 211, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. , ze dne 31. 1. 2005, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, t a k t o :

Ústavní stížnost spojená s návrhem na zrušení ustanovení d se odmítají.

O d ů v o d n ě n í:

I.

Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení a y ČR a a d (dále jen "") zrušení shora označeného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že Krajský soud v Ostravě usnesením, sp. zn. , ze dne 31. 1. 2005, potvrdil usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku, č. j. , ze dne 3. 11. 2004, kterým bylo rozhodnuto, že stěžovateli nebude ustanoven advokát podle ustanovení Okresní soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že povinný má dostatečné znalosti k tomu, aby se mohl účinně před soudem zastupovat sám. Krajský soud v Ostravě v potvrzujícím rozhodnutí uvedl, že považuje usnesení okresního soudu za věcně správné, a že stěžovatel v odvolání nezpochybnil správnost závěrů okresního soudu o tom, že v tomto exekučním řízení, i s přihlédnutím ke zcela nepochybným znalostem stěžovatele, není potřeba ustanovit mu zástupce z řad advokátů. Obecným soudům přitom ale bylo známo, že v případě podání dovolání nebo ústavní stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem, což by podle stěžovatelova názoru v případě získání advokáta prostřednictvím České advokátní komory neumožnilo uvedenému advokátovi nastudovat složitost celého případu. Stěžovatel proto s neustanovením zástupce z řad advokátů nemůže souhlasit, kdy uvedené rozhodnutí je popřením jeho základního lidského práva na právní pomoc (y) i práva na soudní ochranu (y) a tím v konečném důsledku došlo i k porušení a y ČR. S ohledem na shora uvedené stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušil a s ohledem na majetkové poměry stěžovatele případ posoudil podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a uložil krajskému soudu povinnost nahradit stěžovateli náklady řízení k rukám jeho právní zástupkyně JUDr. Ireny Hučkové ve lhůtě tří dnů od právní moci nálezu. Současně stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud v souladu s ustanovením zrušil ustanovení y, když obecné soudy nepovažují toto ustanoveníy za závazné a je tedy pouze proklamativní a tudíž i zavádějící.

II.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud připojil spis Okresního soudu ve Frýdku-Místku, sp. zn. , a vyžádal si k ústavní stížnosti vyjádření Krajského soudu v Ostravě.

Krajský soud v Ostravě ve svém vyjádření uvádí, že se stěžovatel v ústavní stížnosti v podstatě soustředil jen na zopakování dosavadní argumentace v řízení před obecnými soudy, aniž by se vůbec pokusil o jakoukoliv polemiku či vypořádání se s důvodem, pro který krajský soud usnesení okresního soudu potvrdil, tedy se závěrem, že potřeba ustanovení zástupce z řad advokátů ( ) nemůže být dána tehdy, vztahuje-li se účastníkem tvrzená nutnost obrany jeho zájmů nikoliv k řízení, v jehož rámci účastník ustanovení zástupce požaduje, ale k řízením jiným. Navrhuje proto, aby Ústavní soud ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl, případně zamítl.

Shora uvedené vyjádření Krajského soudu v Ostravě k ústavní stížnosti neobsahuje žádná nová tvrzení či skutečnosti způsobilé ovlivnit rozhodnutí Ústavního soudu, který k němu proto nepřihlížel. Z hlediska procesní efektivity nebylo tedy účelné je zasílat stěžovateli na vědomí.

III.

Podstatou ústavní stížnosti je požadavek, aby Ústavní soud přehodnotil závěr Krajského soudu v Ostravě, který v dané věci neshledal důvod pro ustanovení zástupce z řad advokátů. Stěžovatel přitom v ústavní stížnosti uvádí tytéž argumenty, které uvedl ve svém odvolání ze dne 17. 11. 2004 proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku, č. j. , ze dne 3. 11. 2004 (č.l. 52-53), se kterými se již odvolací soud vypořádal. V zásadě tak staví Ústavní soud do role další odvolací instance, která mu však, jak Ústavní soud judikoval v mnoha svých rozhodnutích, nepřísluší.

Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že se odvolací soud požadavkem stěžovatele na ustanovení zástupce z řad advokátů odpovídajícím způsobem zabýval a své závěry náležitým způsobem odůvodnil, vycházeje přitom ze zjištění okresního soudu o odborných znalostech stěžovatele, který podniká v oblasti daňového poradenství, je zapsán v seznamu správců konkurzních podstat, k čemuž se musel podrobit přísným odborným zkouškám, a poskytuje porady v problematice finanční. Stěžovatel přitom tyto své odborné kvality v podaném odvolání nikterak nezpochybnil. Ve svém rozhodnutí pak odvolací soud vycházel ze základního argumentu, že potřeba ustanovit stěžovateli zástupce pro dané řízení z řad advokátů ( ) nemůže být dána tehdy, vztahuje-li se účastníkem tvrzená nutnost obrany jeho zájmů nikoliv k řízení, v jehož rámci účastník ustanovení zástupce požaduje, ale k řízení jiným, když tato potřeba ustanovit stěžovateli zástupce z řad advokátů v daném řízení není a stěžovatel správnost tohoto závěru Okresního soudu ve Frýdku-Místku ani nezpochybnil. Krajský soud tak v napadeném rozhodnutí řádně objasnil důvody, pro které nebyly shledány zákonné předpoklady pro postup soudu podle

Ustanovení , 2 vymezuje podmínky, za nichž předseda senátu ustanoví na žádost účastníka zástupce, příp. zástupce z řad advokátů. Pouhá skutečnost, že obecný soud neshledal důvody pro aplikaci uvedeného ustanovení, není sama o sobě způsobilá zasáhnout do ústavně zaručeného práva stěžovatele na soudní ochranu, zakotveného v y, neboť právo na spravedlivý proces neznamená, že je jedinci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale je mu zajišťováno právo na soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Obdobně je třeba posuzovat i dotčení práva stěžovatele na právní pomoc zaručeného v y. Stěžovatel nezpochybnil své odborné kvality konstatované v rozhodnutí prvoinstančního soudu a nedomáhal se právní pomoci ustanovením zástupce z řad advokátů pro dané exekuční řízení probíhající před obecnými soudy, nýbrž, jak uvádí i v ústavní stížnosti, právní pomoc měla být orientována pro eventuální řízení o mimořádných opravných prostředcích v případě podání dovolání nebo ústavní stížnosti, a to z opatrnosti, že by pro advokáta ustanoveného až pro tato pozdější řízení nebylo možno nastudovat složitost celého stěžovatelova případu v průběhu těchto řízeních. Odvolací soud v napadeném rozhodnutí řádně uvedl důvody svého rozhodnutí a Ústavní soud neshledal v jeho postupu svévolnou aplikaci normy jednoduchého práva ( ), která jediná by mohla být ve výjimečném případě důvodem pro zásah Ústavního soudu. Z ústavně právního hlediska nelze tedy podle přesvědčení Ústavního soudu napadenému usnesení vytknout stěžovatelem tvrzené dotčení jeho ústavně zaručeného práva na právní pomoc a soudní ochranu a související porušení a y ČR. Ústavní soud se proto nezabýval ani návrhem stěžovatele, aby uložil Krajskému soudu v Ostravě nahradit stěžovateli náklady řízení podle ustanovení .

Pokud stěžovatel v ústavní stížnosti dále navrhuje, aby Ústavní soud zrušil ustanovení y vzhledem k tomu, že obecné soudy nepovažují toto ustanovení za závazné, pak Ústavní soud předně zdůrazňuje, že je při svém rozhodování vázán pravomocemi a kompetencemi stanovenými muu ČR a č. , ve znění pozdějších předpisů. Podle těchto zákonných ustanovení je Ústavní soud povinen postupovat i v řízení o ústavních stížnostech. Rozsah těchto pravomocí a kompetencí Ústavního soudu je stanoven zejména v y ČR, kdy podle odst. 1 písm. a) tohoto článku Ústavní soud rozhoduje o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem, a podle písm. b) téhož odstavce pak Ústavní soud rozhoduje o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem nebo zákonem. Ústavnímu soudu tak ČR nedovoluje rušit ústavní zákony nebo jejich jednotlivá ustanovení, jak ve své ústavní stížnosti navrhuje stěžovatel. Vyhovění takovému návrhu by bylo proto v rozporu s y ČR a y. Stěžovatelův návrh na zrušení ustanovení y návazně nesplňuje ani podmínky stanovené v ustanoveních a , která nepřipouštějí podat spolu s ústavní stížností návrh na zrušení ústavního zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení.

Ze shora uvedených důvodů Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost odmítnout, a to v části návrhu stěžovatele na zrušení y jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný [ ], ve zbývající části pak odmítnout ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou [ ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. června 2006

Vlasta Formánková

předsedkyně senátu