Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 285/06

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti D. P. a L. L., zastoupených JUDr. Liborem Salajem, advokátem se sídlem Prostějov, Žižkovo nám. 14, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2006, č.j. -24, a proti usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 30. 11. 2005, č.j. -14, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Domnívají se, že jimi bylo porušeno jejich základní právo v d (dále jen " ").

Napadeným rozhodnutím odvolacího soudu bylo potvrzeno usnesení soudu I. stupně o zastavení řízení, v němž stěžovatelka D. P. vystupovala jako žalobkyně a stěžovatel L. L. jako vedlejší účastník. Žaloba směřovala proti rozhodnutí správních orgánů o dávce sociální péče. Nalézací soud řízení zastavil s odkazem na nedostatek podmínek, za nichž může soud rozhodovat ve věci samé. Zároveň stěžovatelku poučil, že za této situace může podat u věcně a místně příslušného soudu žalobu ve správním soudnictví ve lhůtě do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí o zastavení řízení.

Stěžovatelé v ústavní stížnosti uplatňují prakticky tytéž námitky, které uplatnili již v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí o zastavení řízení. Argumentují především ustanovením , z jehož znění v kombinaci s ust. dovozují, že měl ve věci rozhodovat Okresní soud v Prostějově. Odvolací soud se v odůvodnění svého rozhodnutí s touto námitkou stěžovatelů vypořádal a za použití odkazů na jednotlivá zákonná ustanovení vysvětlil, že okresní soud nebyl příslušný k projednání věci. Z tohoto hlediska nemá Ústavní soud, co by k věci dodal, neboť právní rozbor učiněný odvolacím soudem je zcela vyčerpávající.

Dále stěžovatelé zmiňují , který shledávají diskriminačním a navrhují, "aby Ústavní soud posoudil co do ústavnosti o životním a existenčním minimu". Vzhledem k tomu, že podle může být spolu s ústavní stížností podán návrh na zrušení pouze takového zákona, jiného právního předpisu nebo jejich ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, Ústavní soud ani stěžovatele nevyzýval k upřesnění petitu, neboť je zřejmé, že o případném zrušení citovaného zákona nemohl v souvislosti s touto ústavní stížností vůbec rozhodovat.

Vzhledem k tomu, že se stěžovatelům nepodařilo prokázat porušení jejich základních práv, Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. června 2006

Vlasta Formánková

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu