Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 225/06

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti Ing. M. B., zastoupeného JUDr. Liborem Petříčkem, advokátem, se sídlem Kodymova 2526/4, Praha, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. března 2006, sp. zn. , za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě 18. dubna 2006 se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. března 2006, sp. zn. , kterým bylo k jeho stížnosti zrušeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. ledna 2006, sp. zn. , a nově bylo rozhodnuto o jeho vzetí do vazby z důvodu podle § 67 písm. b) trestního řádu. Stěžovatel tvrdí, že tímto rozhodnutím a řízením, které k němu vedlo, byla porušena jeho základní práva podle , 2 a 5, a 3, , a d (dále jen "").

Z připojeného spisu Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. , a z tvrzení stěžovatele Ústavní soud zjistil, že je stěžovatel společně s Ing. L. H., a Ing. D. M. od 24. ledna 2006 trestně stíhán. Je mu kladeno za vinu spáchání trestného činu přijímání úplatků podle § 160 odst. 1 a 4 písm. b) trestního zákona, a trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), a odst. 2 písm. a) trestního zákona. Těch se měl dopustit tím, že jako představitel Ministerstva obrany po předchozí telefonické domluvě s Ing. D. M. přijal úplatek ve výši 1.000.000 Kč od Ing. L. H., prokuristy obchodní společnosti Trade FIDES, a. s., v souvislosti se zakázkami na stavební úpravy a realizace bezpečnostních systémů v objektech Ministerstva obrany a Armády České republiky, jejichž dodavatelem byla, případně je, uvedená obchodní společnost, v celkovém objemu ca 791.862.253 Kč, a to v úmyslu zvýhodnění a upřednostnění této obchodní společnosti ve výběrových řízeních, resp. přidělování zakázek. Dne 23. 1. 2006 byl v této věci nařízen odposlech a záznam telekomunikačního provozu, který byl zároveň dán soudem do režimu utajení "vyhrazené". Stěžovatel byl zadržen 24. ledna 2006 a společně s ostatními obviněnými odmítl vypovídat. Dne 25. ledna 2006 požádal obhájce všech obviněných policejní orgán o nahlédnutí do vyšetřovacího spisu, což mu nebylo umožněno. Dne 26. ledna 2006 podala státní zástupkyně návrh na vzetí stěžovatele a obou dalších obviněných do vazby. V souvislosti s řízením o vazbě byla založena plná moc nového obhájce, který před výslechem stěžovatele požádal o nahlédnutí do vyšetřovacího spisu. To mu bylo odepřeno jednak s ohledem na trvající nesouhlasné stanovisko policejního orgánu, a dále s ohledem na to, že podle § 65 odst. 3 trestního řádu lze nahlédnout pouze do protokolu o výslechu obviněného, usnesení o zahájení trestního stíhání a návrhu na vzetí do vazby. Poté byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. ledna 2006, č. j. -26, vzat do vazby z důvodu podle § 67 písm. b) a c) trestního řádu. Současně byli vzati do vazby oba spoluobvinění, a všichni podali proti tomuto usnesení stížnost. Na jejím základě bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. března 2006, sp. zn. , zrušeno napadené usnesení a nově bylo rozhodnuto o jeho vzetí do vazby z důvodu podle § 67 písm. b) trestního řádu.

Stěžovatel argumentuje právním názorem obsaženým v nálezu,

sp. zn.

(in Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 24. N. 164. str. 201 - 424/2001 Sb.) s tím, že došlo k porušení práva na obhajobu, rovnosti stran a principu rovnosti zbraní tím, že mu nebylo umožněno nahlédnout do vyšetřovacího spisu. Tím mu měla být odepřena možnost vyjádřit se ke skutečnostem předloženým orgány činnými v trestním řízení a možnost předložit skutečnosti vlastní.

Ústavní soud předesílá, že stěžovatel námitku obsaženou v ústavní stížnosti vůbec neuplatnil v řízení před obecnými soudy, a proto by na ni mohlo být nahlíženo jako na nepřípustnou pro nevyčerpání procesních prostředků poskytnutých zákonem k ochraně práva [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "")]. Avšak nedosti na tom.

Ústavní soud již posuzoval skutkově i právně obdobnou situaci, která je předmětem ústavní stížnosti, avšak nikoliv v nálezu

sp. zn.

, na nějž se stěžovatel odvolává. V nálezu

sp. zn.

(in Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 33. N. 80. str. 273) Ústavní soud rozebral ústavní zásady spravedlivého řízení a zejména míru, v jaké dopadají na řízení o vzetí zadržené osoby do vyšetřovací vazby, a to se zaměřením k právu nahlédnout do vyšetřovacího spisu. Po rozboru této problematiky, na nějž lze pro stručnost odkázat, dopěl Ústavní soud k závěru, že způsob seznámení zadržené osoby s důvody zahájení trestního stíhání a s důvody, pro něž je navrhováno vzetí do vazby není trestním řádem předepsán. Zejména není předepsáno, že by obviněnému (obhájci) muselo být umožněno nahlédnutí do spisu. Seznámení lze učinit i tak, že soudce ústně obviněnému reprodukuje obsah návrhu státního zástupce na vzetí do vazby, z něhož jsou patrny jak důvody vazby, tak skutkové okolnosti, z nichž tyto důvody vazby vyplývají. Tímto postupem nedochází v přípravném řízení k popření práv obhajoby.

Principům uvedeným v tomto právním názoru Ústavního soudu učinil obecný soud prvého stupně zadost, když obhájci stěžovatele na jeho výzvu zpřístupnil usnesení o zahájení trestního stíhání, návrh na vzetí do vazby, a (v té době zřejmě teprve počínající) protokol o výslechu stěžovatele. Právní názor obecného soudu, podle nějž právo na nahlédnutí do vyšetřovacího spisu s ohledem na znění § 65 odst. 3 trestního řádu není obviněnému v rámci řízení o vzetí do vazby dáno, lze v tomto kontextu považovat za ústavně souladný.

Pokud jde o vlastní materiální stránku rozhodnutí, jímž bylo stěžovateli odmítnuto nahlédnout do vyšetřovacího spisu, bylo policejním orgánem vymezeno obavou z ohrožení vyšetřování. Konkrétně se jednalo jednak o to, že spisový materiál obsahuje skutečnosti i o jiné než vytýkané činnosti obviněných, dále že mezi obviněnými může dojít ke kolizi ačkoliv mají společného obhájce, je třeba vyslechnout spolupracovníky obviněných, jejichž spoluvina není vyloučena, jakož i dalších osob, s nimiž mohou být obvinění provázáni. Obecný soud prvého stupně se s tímto rozhodnutím při svém postupu evidentně ztotožnil. Proto lze mít zato, že rozhodnutí o odmítnutí žádosti o nahlédnutí do vyšetřovacího spisu v posuzovaném případě splňuje náležitosti dovozené v nálezu

sp. zn.

(in Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 21. N. 15. str. 107). Sama skutečnost, že orgány činné v trestním řízení vyslovily názor, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, proto nemůže být důvodem k ústavní stížnosti (srov.

sp. zn.

in Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 5. N. 63).

Ústavní soud tedy neshledal, že by námitky stěžovatele obsažené v ústavní stížnosti dosahovaly ústavněprávní intenzity, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. června 2006

Stanislav Balík

předseda senátu