Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 253/06

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky V. V., zastoupené Mgr. Jiřím Kňávou, advokátem v Olomouci, Mišákova 351/13, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 30. září 2005, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti ze dne 15. února 2006 napadla stěžovatelka usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 30. září 2005 ( -30) a tvrdila, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na právní pomoc ( d).

Napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 30. září 2005 ( -30) bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 10. srpna 2005 ( -12), kterým soud I. stupně nepřiznal stěžovatelce, která vystupovala v procesním postavení žalobkyně v řízení před obecnými soudy, osvobození od soudních poplatků a zamítl její žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci podala stěžovatelka dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. ledna 2006 ( -38) odmítnuto podle a Právě od doručení tohoto usnesení Nejvyššího soudu ČR stěžovatelka odvíjí počátek lhůty k podání ústavní stížnosti podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Ústavní stížnost je opožděně podaná.

Dovolání nebylo v dané věci ex lege přípustné, neboť nebyl dán žádný dovolací důvod uvedený v až a posouzení přípustnosti dovolání nebylo vázáno na úvahu dovolacího soudu. Podle je nutno v takovém případě lhůtu k podání ústavní stížnosti počítat ode dne doručení napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci stěžovatelce. Podle ustanovení lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje. Ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě Okresním soudem v Šumperku, prostřednictvím jehož stěžovatelka svou ústavní stížnost podala, dne 6. března 2006, tedy z hlediska 60denní lhůty k jejímu podání ( ) zjevně opožděně ve vztahu k napadenému rozhodnutí [usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 30. září 2005 ( -30)].

Ve vztahu k okolnostem tohoto případu odkazuje Ústavní soud rovněž na usnesení Ústavního soudu ze dne 12. května 2004 ve věci (publ. in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 33., usn. č. 32, Praha 2005), z jehož odůvodnění plyne, že ust. v nyní účinném znění ani Sdělení Ústavního soudu, jež bylo publikováno pod č. 32/2003 Sb., nemůže nic na opožděnosti podané ústavní stížnosti změnit. Bod druhý uvedeného sdělení, jakož i citované ustanovení , dopadal a dopadá totiž toliko na případy, v nichž dovolací soud meritorně napadené rozhodnutí přezkoumává, nebo na případy, kdy dovolací soud dovolání bez meritorního přezkumu napadeného rozhodnutí odmítne jen proto, že neshledává důvod ke svému vlastnímu závěru o tom, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; v posléze uvedeném případě existuje totiž až do rozhodnutí dovolacího soudu nejistota, zda bude dovolání shledáno přípustným nebo zda naopak dojde k jeho odmítnutí právě a jen proto, že se Nejvyšší soud ČR, jako soud dovolací, neztotožní s přesvědčením dovolatele o zásadním významu napadeného rozhodnutí po právní stránce; naopak žádná taková nejistota o výsledku dovolacího řízení z povahy věci není dána tam, kde k odmítnutí dovolání dochází proto, že dovolání je zákonem považováno za nepřípustné. V posuzované věci bylo podáno nepřípustné dovolání, takže důsledkem jeho podání nemohlo být prodloužení lhůty k podání ústavní stížnosti. Opačný závěr, připouštějící prodloužení této lhůty i v případě podání nepřípustného dovolání, vedl by k rozvratu právní jistoty nastolené mezi účastníky řízení před obecnými soudy rozhodnutími, jež jsou již dávno pravomocná.

Ústavní soud z takto vpředu rozvedených důvodů ústavní stížnost stěžovatelky soudcem zpravodajem odmítl [ ], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. června 2006

Jiří Mucha

soudce Ústavního soudu