Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 427/06

Ústavní soud rozhodl dne 14. června 2006 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení o ústavní stížnosti M. V., zastoupeného JUDr. Pavlou Kubičovou, advokátkou se sídlem 708 00 Ostrava-Poruba, gen. Sochora 6176, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. ze dne 6. 4. 2005 a rozsudku Okresního soudu v Ostravě sp. zn. ze dne 25. 3. 2004, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel svou ústavní stížností, k poštovní přepravě předanou dne 29. 5. 2006, z důvodů v ní podrobně rozvedených, v nichž stručně shrnuto dává najevo nesouhlas se skutkovými zjištěními obecných soudů a jimi provedeným hodnocením důkazů, brojí proti v záhlaví označeným rozhodnutím obecných soudů I. a II. stupně, neboť je přesvědčen o tom, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva, a domáhá se jejich zrušení.

Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny všechny formální předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti ( , 2 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) a dospěl k závěru, že tomu tak není, neboť ústavní stížnost nebyla podána ve lhůtě pro její podání zákonem stanovené.

Z obsahu ústavní stížnosti a k ní připojené přílohy - usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ze dne 23. 2. 2006 - je patrno, že rozsudkem Okresního soudu v Ostravě shora označeným byla po provedeném dokazování zamítnuta žaloba stěžovatele na náhradu škody na zdraví ve výši 120.000,- Kč s příslušenstvím. Toto rozhodnutí bylo Krajským soudem v Ostravě rozsudkem shora označeným potvrzeno, když se odvolací soud v podstatě ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně. Dovolání proti jeho rozhodnutí směřující, stěžovatelem posléze podané, jehož přípustnost opíral o ust. , aniž však výslovně formuloval otázku zásadního právního významu, bylo Nejvyšším soudem odmítnuto podle věty první a Jmenovaný soud, jak plyne z odůvodnění jeho rozhodnutí, vycházel z obsahu dovolání, z něhož bylo zřejmé, že stěžovatel (obdobně jako v ústavní stížnosti) nesouhlasí se skutkovými zjištěními, na jejichž podkladě odvolací soud věc právně posoudil a rozhodl o uplatněném nároku. Jak uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí jmenovaný soud, stěžovatel zpochybňoval právní závěry odvolacího soudu o nesplnění podmínek odpovědnosti žalované nemocnice za škodu pouze prostřednictvím nesouhlasu se skutkovými závěry, které byly podkladem pro právní posouzení věci a nejednalo se tak o námitku nesprávného řešení otázky právní, ale o námitku nesprávnosti skutkových zjištění, tedy o dovolací důvod podle , který však přípustnost dovolání podle ust. o. s. ř . - jehož aplikace, pokud jde o posouzení přípustnosti dovolání v daném případě, jedině přicházela v úvahu - založit nemůže, stejně jako námitka nesprávného hodnocení povedených důkazů. Učinil tak závěr, že dovolání stěžovatele směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek nebyl přípustný, a proto je odmítl.

Toto rozhodnutí dovolacího soudu stěžovatel ústavní stížností nenapadl, v ústavní stížnosti žádné námitky proti postupu a rozhodnutí dovolacího soudu nevznáší a Ústavní soud tak jen pro úplnost uvádí, že akceptaci popsaného postupu dovolacího soudu dal najevo již ve svých dřívějších rozhodnutích, naposledy v usnesení

sp. zn.

ze dne 7. 3. 2006.

Pokud jde o ústavní stížností napadená rozhodnutí soudů I. a II. stupně, je zřejmé, že stěžovatel pokládá ústavní stížnost proti nim směřující za včas podanou, neboť lhůtu pro její podání odvíjí od doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o jím podaném dovolání. Tímto způsobem by však bylo možno postupovat pouze v případě, kdyby rozhodnutím Nejvyššího soudu bylo dovolání odmítnuto jako nepřípustné z důvodů závisejících na jeho uvážení ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), kterážto podmínka však, jak plyne ze shora uvedeného, v daném případě splněna není. V již uvedeném usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

, na něž v podrobnostech v tomto směru možno odkázat, dal Ústavní soud najevo, že v případě dovolání podaného s odkazem na ust. při uplatnění tzv. nezpůsobilých dovolacích důvodů, jak tomu bylo i v nyní posuzovaném případě, dovolací soud prostor pro "uvážení" zjevně nemá. Za uvedeného stavu, kdy posouzení přípustnosti dovolání nebylo vázáno na úvahu dovolacího soudu ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, bylo nutno podle ust. cit. zák. 60 denní lhůtu k podání ústavní stížnosti proti napadeným rozhodnutím soudu I. a II. stupně odvíjet již ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Vzhledem k datu podání ústavní stížnosti dne 29. 5. 2006 nebyla tato zákonná lhůta stěžovatelem evidentně dodržena, a proto byla ústavní stížnost směřující proti rozhodnutím soudů I. a II. stupně v záhlaví označeným podle cit. zák. odmítnuta jako stížnost podaná po lhůtě zákonem stanovené.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. června 2006

Pavel Holländer

soudce zpravodaj