Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 729/05

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele MUDr. F. R., zastoupeného JUDr. Vlastiborem Vejvodou, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Na hřebenech II 1062, 147 00 Praha 4, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. 10. 2002, č. j. -185, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 11. 11. 2005 stěžovatel napadl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. 10. 2002, č. j. -185, kterým byla zamítnuta jeho žaloba, kterou se domáhal určení, že ukončení pracovního poměru stěžovatele dne 4. 12. 1963 bylo neplatným právním úkonem ve smyslu ustanovení

Doručené podání nesplňovalo náležitosti ústavní stížnosti podle ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), neboť nebylo podáno v potřebném počtu stejnopisů ( ) a nebyla k němu přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva ( ).

Stěžovatel byl Ústavním soudem vyzván dopisem ze dne 22. 11. 2005, který mu byl doručen dne 24. 11. 2005, k odstranění vad podání. Vytýkané vady podání stěžovatel odstranil přípisy doručenými Ústavnímu soudu dne 9. 12. 2005 a 19. 12. 2005.

Ústavní stížnost je podle ustanovení nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ). Jak Ústavní soud zjistil z předloženého usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2005, č. j. -286, bylo dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2003, č. j. -209, kterým Městský soud v Praze, jako soud odvolací, potvrdil na základě odvolání stěžovatele rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2, který je napaden ústavní stížností, odmítnuto podle ustanovení a věty první Důvodem odmítnutí byla skutečnost, že stěžovatel v podaném dovolání neuvedl údaje o tom, z jakých důvodů rozhodnutí odvolacího soudu napadá, lhůta stanovená soudem I. stupně k jejich doplnění marně uplynula a tím stěžovatel neumožnil, aby mohl dovolací soud napadený rozsudek z hlediska jeho správnosti přezkoumat ( ).

Stěžovatel tak vlastní nečinností způsobil, že v jeho právní věci nebyly vyčerpány všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, jak to má na mysli ustanovení a ústavní stížnost je tak nepřípustná.

Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že ústavní stížnost byla podána patrně i opožděně ( ), neboť jak stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2005, č. j. -286, bylo doručeno dne 15. 7. 2005 a lhůta k podání ústavní stížnosti 60 dnů tak uplynula dnem 13. 9. 2005. Ústavní stížnost byla pak podána (svěřením k poštovní přepravě) Ústavnímu soudu až dne 10. 11. 2005. Z důvodu odmítnutí ústavní stížnosti pro její nepřípustnost Ústavní soud lhůtu k podání ústavní stížnosti neověřoval.

Současně Ústavní soud ani nepokládal z důvodů shora uvedených za potřebné vyzývat stěžovatele k odstranění vady podání spočívající ve skutečnosti, že stěžovatel ústavní stížností napadl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. 10. 2002, č. j. -185, který je rozhodnutím soudu v I. stupni a nenapadl již další rozhodnutí soudu odvolacího ve věci samé, tj. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2003, č. j. -209, jako řádný opravný prostředek ( ).

Na základě výše uvedených skutečností soudkyně zpravodajka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ústavní stížnost jako návrh nepřípustný odmítla.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 14. června 2006

Vlasta Formánková

soudkyně zpravodajka