Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 46/06

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů A. P., a I. P., zastoupených JUDr. Hynkem Applem, advokátem se sídlem Přerov, Jiráskova 9, proti usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 9. 1. 2006, čj. 2 KZV 66/2005 - 18, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 3. 2. 2006 (vedena pod

sp. zn.

), se stěžovatelka A. P., stejně jako stěžovatel I. P., v ústavní stížnosti, která byla vedena pod

sp. zn.

(dále též "stěžovatelé"), domáhali zrušení shora označeného usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka v Olomouci (dále též "státní zástupce"), pro porušení , , d (dále jen " ") a písm. b) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Uvedeným usnesením státní zástupce zamítl, jako nedůvodnou, stížnost stěžovatelů proti usnesení Policie ČR, Správy Severomoravského kraje Ostrava, Služba kriminální policie a vyšetřování, Teritoriální odbor Olomouc, pracoviště Vsetín, ze dne 16. 11. 2005, ČTS: PSM - 113/OL - 2004. Tímto usnesením bylo podle § 160 odst. 1 trestního řádu (dále jen "TrŘ") zahájeno trestní stíhání stěžovatelů pro trestný čin zneužívání informací v obchodním styku, podle ustanovení § 128 odst. 2, 4 trestního zákona (dále jen "TrZ"), spáchaného formou spolupachatelství podle ustanovení § 9 odst. 2 TrZ. Přípisem policejního orgánu ze dne 18. 1. 2006 byla stěžovatelka upozorněna na změnu právní kvalifikace a její jednání bylo nadále kvalifikováno jako účastenství ve formě pomoci, podle ustanovení § 10 odst. 1 písm. c) TrZ, k trestnému činu zneužívání informací v obchodním styku podle ustanovení § 128 odst. 2, 4 TrZ.

Stíhaného skutku se měli stěžovatelé dopustit tím, že jako účastníci podnikání dvou společností TREY, spol. s r. o., a TREY CZ, spol. s r. o., obou se sídlem Drahouše, se stejným a podobným předmětem podnikání, převedli a přeúčtovali na úkor společnosti TREY, spol. s r. o., jež se již nacházela v úpadku ve formě předlužení, ve prospěch společnosti TREY CZ, spol. s r. o., prodej materiálu, vozidel, zprostředkování obchodů, služby, náklady energií a dalších v celkové hodnotě 13 mil. korun. Tím došlo ke zvýhodnění společnosti TREY CZ.

Vzhledem k tomu, že obě ústavní stížnosti napadly totožná rozhodnutí, která spolu skutkově i právně souvisela, rozhodl Ústavní soud usnesením ze dne 28. 3. 2006,

sp. zn.

, podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a za použití , o jejich spojení ke společnému řízení a rozhodnutí pod

sp. zn.

.

V ústavní stížnosti stěžovatelé tvrdili, že napadená rozhodnutí vykazují neodstranitelné vady a nelze podle nich vést trestní stíhání. Skutek uvedený v usnesení o zahájení trestního stíhání není popsán tak, aby nemohl být zaměněn s jiným. Popis jednání je obecný a lze pod něj subsumovat jakoukoli obchodní činnost. S ohledem na uvedenou nekonkrétnost nemohou vést obhajobu, protože nebyli dostatečně seznámeni se skutkem a konkrétními skutečnostmi odůvodňující jejich obvinění. K nápravě nedošlo ani usnesením státního zástupce.

Po přezkoumání věci dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy jinými procesními prostředky, které jednotlivci zákon poskytuje. Trestní řízení jako zákonem upravený postup poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci, představuje proces, v němž spolupůsobí a který průběžně kontrolují jednotlivé orgány činné v trestním řízení. V procesu, který probíhá, resp. teprve započal, lze případné vady napravit obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, především samotnými orgány činnými v trestním řízení, v přípravném řízení, ale i soudním přezkumem. Důvodnost obvinění je totiž předmětem celého trestního řízení a Ústavnímu soudu v této souvislosti přísluší zabývat se otázkou ochrany základních práv a svobod zásadně až po jeho ukončení, tj. po vyčerpání všech procesních prostředků, které stěžovatelům poskytuje trestní řád k ochraně jejich práva.

Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že Ústavní soud nepřezkoumává po meritorní stránce rozhodnutí o zahájení trestního stíhání a nevyjadřuje se k jeho opodstatněnosti. Ústavní soud považuje ingerenci do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení, snad s výjimkou zcela mimořádné situace, tj. zejména v kontextu se současným zásahem do osobní svobody jednotlivce (srov. nález

sp. zn.

, nález

sp. zn.

a násl.), za zcela nepřípustnou, případně přinejmenším za nežádoucí (srov. nález ve věci

sp. zn.

).

Možnost zásahu Ústavního soudu do přípravného řízení je tedy v těchto souvislostech nutno vykládat přísně restriktivním způsobem. Jeho zásah je možný pouze za situace, kdy postup orgánů činných v trestním řízení a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, již napravit. Taková situace v projednávané věci nenastala.

K posouzení tvrzení stěžovatelů, zda předmětný skutek je trestným činem a zda skutečně naplňuje znaky daného trestného činu, jsou oprávněny orgány činné v trestním řízení, které v tomto ohledu budou provádět dokazování v dalších stadiích trestního řízení, v jehož rámci budou moci stěžovatelé uplatnit všechna svoje procesní práva.

V této souvislosti je třeba připomenout, že na samém počátku trestního stíhání není ještě možno dosáhnout naprosté jistoty o spáchání trestného činu. K závěru o spáchání trestného činu určitou osobou postačí v této úvodní fázi trestního řízení vyšší stupeň pravděpodobnosti nasvědčující tomu, že stěžovatel spáchal skutek způsobem popsaným ve skutkové větě usnesení. Při rozhodování o zahájení trestního stíhání, s ohledem na důkazní situaci, není možné požadovat, aby v usnesení o zahájení trestního stíhání byl obsažen zcela vyčerpávající popis skutku. Trestná činnost nemusí a ani nemůže být v tomto stadiu spolehlivě prokázána a ve skutkové větě popsána v takové míře, jak je tomu např. u obžaloby.

Ústavní soud, při respektování výše popsaných mezí svého ústavněprávního přezkumu, konstatuje, že v posuzované věci usnesení o zahájení trestního stíhání obsahuje všechny náležitosti uvedené v ustanovení § 160 odst. 1 TrŘ. Ve výroku usnesení je skutek nezaměnitelně popsán a trestný čin, který je v tomto skutku spatřován, je náležitým způsobem označen. Z odůvodnění usnesení o zahájení trestního stíhání, spolu s usnesením státního zástupce, je také zřejmé, o jaké skutečnosti je podezření opřeno (specifikované faktury, z nichž vyplývaly konkrétní obchodně závazkové vztahy; znalecký posudek z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence; audit; zajištěné listinné důkazy vztahující se k činnosti označených společností; podání vysvětlení osob mající vztah k projednávané věci apod.). Proto neobstojí tvrzení stěžovatelů, že nebyli podrobně seznámeni s povahou a důvody obvinění.

Státní zástupce v rozsahu nezbytném, dostatečně konkrétním a v dané fázi řízení akceptovatelným způsobem reagoval na námitky stěžovatelů a dospěl k odůvodněnému závěru, že byly splněny všechny zákonné předpoklady pro zahájení trestního stíhání. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění napadeného usnesení státního zástupce, které nevykazuje znaky libovůle a odpovídá zákonným požadavkům (§ 134 odst. 2 TrŘ).

V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. června 2006

František Duchoň

předseda I. senátu Ústavního soudu