Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 311/06

Ústavní soud rozhodl dne 5. června 2006 v senátu složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Stanislava Balíka a Elišky Wagnerové (soudkyně zpravodajka) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti Olšanské papírny, a. s., se sídlem Lukavice 21, Zábřeh, právně zastoupené Mgr. Pavlem Švestákem, advokátem se sídlem v Šumperku, Starobranská 4, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. března 2006, č. j. -148, a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 9. 11. 2004, č. j. -120, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelka se domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, jimiž obecné soudy nevyhověly její žalobě o určení neplatnosti smlouvy o zřízení věcného břemene, a tvrdila, že těmito rozhodnutími měly být porušeny články 1, 11, 26 odst. 1 a d (dále " "), jakož i a 95 y ČR. Ústavní stížnost byla podána včas ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále " "), a splňovala i ostatní podmínky a formální náležitosti předepsané zákonem. Proto mohl Ústavní soud přikročit k posouzení stížnosti z hlediska její opodstatněnosti.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti, postrádající jakoukoli ústavněprávní argumentaci či odkaz na judikaturu Ústavního soudu, tvrdila, že k zásahu do vlastnického práva došlo tím, že závazky, které pro ni vyplývají ze smlouvy o zřízení věcného břemene, jehož obsahem je povinnost strpět po dobu dvaceti let ukládání odpadních látek, jsou nepřípustné. Ukládání je možné jen na skládce, tedy stavbě zřízené v souladu se stavebním povolením, a předmětný závazek na sebe může vzít jen provozovatel řádně povolené skládky, nikoli "pouhý" vlastník pozemku. K zásahu do práva podnikat mělo dojít tím, že stěžovatelka by (při určité interpretaci smlouvy) byla nucena na vlastní náklady provozovat skládku, a to bezúplatně. Bezplatnost věcného břemene mezi podnikatelským subjekty, a tedy závazek nevyvážený dostatečným protiplněním, odporuje zásadám poctivého obchodního styku a výkonu práv v souladu s dobrými mravy, avšak obecné soudy v tomto směru nevypořádaly stěžovatelčinu argumentaci. Neposkytnutím ochrany jejím právům a protiústavním výkladem jednoduchého práva pak obecné soudy měly porušit a 95 y ČR.

Z rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 9. 11. 2004, č. j. -120, Ústavní soud zjistil, že krajský soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 17. 6. 2003, č. j. -86, kterým byla zamítnuta žaloba na určení neplatnosti smlouvy o zřízení věcného břemene, z níž byla povinnou stěžovatelka. Krajský soud shledal nedůvodnými odvolací námitky stěžovatelky, které byly v zásadě obdobné s námitkami obsaženými v ústavní stížnosti. Skutková zjištění označil krajský soud za dostatečná a vady neshledal ani v procesním postupu okresního soudu.

Z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 3. 2006, č. j. -148, Ústavní soud zjistil, že dovolání stěžovatelky bylo shledáno nepřípustným, neboť Nejvyšší soud ČR nepovažoval za otázku zásadního právního významu otázku přípustnosti bezplatného zřízení věcného břemene mezi podnikateli, když ve shodě s krajským soudem odkázal na svůj rozsudek ze dne 20. 12. 2000, sp. zn. . Nejvyšší soud ČR dovolání odmítl i v části, v níž se namítala nepřípustnost obsahové náplně věcného břemene (povinnost strpět skládkování), neboť zde "neshledal nic, nad čím by se měl pozastavit". Tento závěr dovolací soud podmínil skutečností, že musí jít o skládkování, jež je v souladu s veřejnoprávními předpisy a jehož výše je limitována.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti ( y ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody ( ), resp. některé z ústavních kautel. Ústavní soud ve svých četných rozhodnutích zřetelně definoval podmínky, při jejichž existenci má vadná aplikace jednoduchého práva obecným soudem za následek porušení základních práv a svobod jednotlivce. Jedná se o případy, v nichž Ústavní soud posuzuje, zda obecné soudy v dané věci ústavně konformně posoudily konkurenci norem jednoduchého práva sledujících určitý ústavně chráněný účel či konkurenci interpretačních alternativ jedné konkrétní normy, nebo o případy, kdy obecné soudy svévolně aplikují jednoduché právo (srov. např. nález ze dne 30. 6. 2004,

sp. zn.

in Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, sv. 33, str.371).

Protože námitky stěžovatelky uváděné v ústavní stížnosti se týkaly aplikace a interpretace jednoduchého práva obecným soudem, hodnotil Ústavní soud s ohledem na výše uvedené, zda obecné soudy svévolně neaplikovaly normy jednoduchého práva, resp. zda jejich právní závěry nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými zjištěními.

Krajský soud konstatoval, že obsah předmětné smlouvy nevybočuje z mezí hypotézy právní normy obsažené v ust. " " (správně má být " "). S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (rozh. sp. zn. na www.nsoud.cz/rozhod.php) krajský soud konstatoval, že věcné břemeno může být zřízeno bezplatně, a to i mezi podnikateli. Krajský soud v reakci na argumentaci stěžovatelky dodal, že mezi podnikateli nelze aplikovat ust. , podle něhož může účastník, který uzavřel smlouvu v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, od smlouvy odstoupit. Nejvyšší soud pak rovněž odůvodnil, proč není stěžovatelčino dovolání přípustné.

Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy svá rozhodnutí náležitě odůvodnily a právní závěry v těchto rozhodnutích obsažené nijak nevybočují z mezí ústavnosti. Předmětnou smlouvu a práva a povinnosti z ní vyplývající je třeba chápat jako výraz smluvní volnosti.

Jako obiter dictum Ústavní soud konstatuje, že obchodní zákoník ani nemůže předepisovat výši cen a pokud jde o protiplnění (cenu), pak by snad mohlo být vadou předmětné smlouvy, pokud by se snažila nižší či nulovou cenou dosáhnout vyhnutí se daním, resp. jiným veřejnoprávním plněním, což se však nijak netýká nyní projednávané věci.

Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích porušení stěžovatelčiných základních práv, jak tvrdila v ústavní stížnosti. Proto senát Ústavního soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 5. června 2006

František Duchoň

předseda senátu