Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 322/06

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy senátu Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. D., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Krůškem, advokátem se sídlem Karlovy Vary, Jaltská 7, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 1. 2006, sp. zn. , ve věci Okresního soudu v Chebu vedené pod sp. zn. , t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou ústavní stížností se F. D. (dále jen "stěžovatel") domáhal zrušení uvedeného usnesení Krajského soudu v Plzni (dále jen "odvolací soud"), pro porušení a d (dále jen "").

Označeným usnesením odvolací soud zamítl stížnost stěžovatele proti usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 7. 6. 2006, čj. - 87 (dále jen "soud prvního stupně"). Tímto usnesením soud prvního stupně zamítl návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 24. 7. 2002, čj. - 250, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 12. 2002, sp. zn. , jímž byl stěžovatel uznán vinným trestným činem vydírání podle ustanovení § 235 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákona (dále jen "TrZ") a trestným činem znásilnění podle ustanovení 241 odst. 1 TrZ. Za to byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let.

Stěžovatel tvrdil, že odvolací soud tím, že potvrdil zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně o návrhu na obnovu řízení, mu odepřel možnost přezkoumání jeho viny a trestu v novém řízení. Obecné soudy pominuly význam nových důkazů, které navrhl, zejména věrohodnost poškozené J. M., roz. D. (dále jen "poškozená"), o jejíž svědectví opřely výrok o vině v původním řízení.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele se zamítnutím návrhu na povolení obnovy řízení. I pro případ řízení o povolení obnovy řízení platí, že Ústavnímu soudu nepřísluší "přehodnocovat" hodnocení důkazů, k němuž dospěly obecné soudy, a je zcela na obecných soudech, zejména na soudu prvního stupně, aby posoudily předložené důkazy a jejich právní relevanci. Ústavnímu soudu nepřísluší posuzovat, zda stěžovatelem navržené důkazy a tvrzené skutečnosti zakládají důvod pro povolení obnovy řízení, za předpokladu, že v řízení nebylo porušeno některé z ústavně zaručených práv stěžovatele. V daném případě takové porušení shledáno nebylo. To, že soud rozhodne způsobem, se kterým stěžovatel nesouhlasí, samo o sobě nemůže založit neústavnost takového postupu.

Obnova řízení je mimořádným opravným prostředkem, znamenajícím průlom do nezměnitelnosti a závaznosti rozhodnutí vydaných v trestním řízení, k jehož uplatnění musí být naplněny předpoklady zakotvené v ustanovení § 278 odst. 1 trestního řádu (dále jen "TrŘ"). Podle tohoto ustanovení lze obnovu řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem, povolit, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině.

Obecné soudy musí vždy zkoumat, zda nové skutečnosti či důkazy jsou způsobilé, samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy dříve známými, odůvodnit jiné než původní napadené pravomocné rozhodnutí, resp. jeho část. Nemohou nekriticky převzít nově tvrzené skutečnosti či důkazy, bez jejich zhodnocení ve vztahu ke skutečnostem a důkazům, z nichž povstalo původní skutkové zjištění. Ne každá nová skutečnost či důkaz jsou totiž způsobilé vyvolat následky předvídané v § 278 TrŘ.

Stěžovatel označil za skutečnosti či důkazy soudu dříve neznámé zejména výslechy svědků Z. M. a A. M., které měly zpochybnit věrohodnost poškozené. V této souvislosti stěžovatel navrhl také nový výslech poškozené.

V projednávané věci se obecné soudy zabývaly zákonnými podmínkami umožňujícími povolení obnovy řízení. V odůvodnění svých rozhodnutí odpovídajícím způsobem zdůvodnily (§ 134 odst. 2 TrŘ), proč nepovažovaly stěžovatelem navrhované důkazy za nové skutečnosti a důkazy ve smyslu § 278 odst. 1 TrŘ a jakými úvahami se při rozhodování řídily.

Odvolací soud dospěl k závěru, že v řízení o obnově byly sice provedeny některé důkazy, které měly charakter nových důkazů (např. výpověď svědka Z. M. a A. M.), nicméně se nejedná o důkazy, které by mohly odůvodnit jiný výrok o vině stěžovatele nebo uloženém trestu. V řízení o obnově byl mimo jiné proveden stěžovatelem navrhovaný výslech poškozené, která znovu setrvala na své výpovědi, usvědčující stěžovatele a rovněž nebyl proveden žádný takový důkaz, který by její věrohodnost zpochybňoval. Odvolací soud sice přisvědčil stěžovateli, že jím navrhované důkazy zpochybňují osobu poškozené a její chování a vystupování, ale v době poměrně dlouhé po spáchání trestného činu kladeného stěžovateli za vinu. Nejednalo se o důkazy dovolující činit jakékoli závěry o věrohodnosti poškozené v době spáchání trestného činu. V tomto směru poukázal na původní řízení, kde byl otázce věrohodnosti poškozené věnován velký prostor, která byla prokázána i závěry znaleckého posudku znalce PhDr. Jiřího Jelena, jenž se k věrohodnosti poškozené vyjadřoval nejen v původním řízení, ale také v řízení o obnově.

V daném případě se stěžovateli nepodařilo prokázat porušení jeho ústavně zaručených práv a svobod. V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. června 2006

JUDr. František Duchoň

předseda I. senátu Ústavního soudu