Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 253/06

Ústavní soud rozhodl dne 7. června 2006 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti společnosti BOHEMIA TANK, a.s., se sídlem v Liberci 2, Chrastavská 316/13, zastoupené JUDr. Radkou Procházkovou, advokátkou, Advokátní kancelář v Ústí nad Labem, Masarykova 43, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23.2.2006, č.j. -599, takto :

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 4. 5. 2006 se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno její právo na soudní a jinou právní ochranu plynoucí z d (dále jen " ") a Úmluvy o lidských právech a základních svobodách.

Napadeným usnesením rozhodl Vrchní soudu v Praze tak, že soudkyně Krajského soudu v Ústí nad Labem JUDr. Renata B. Zlámalová není vyloučena z projednávání a rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod. sp. zn. .

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvádí, že soudkyně JUDr. Renata B. Zlámalová nařídila na den 1. prosince 2005 jednání, při kterém hned na počátku jednání provedla dokazování, mj. rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 23.9.2004 na č.l. 450-471, a uvedla, že souhlasí s rozhodnutím Městského soudu v Praze. Dále prý tato soudkyně pokračovala, že z dostupného spisového materiálu, přihlášek a koneckonců ze shrnutí věci v rozhodnutí má za prokázané, že je zde více věřitelů s pohledávkami, které přesahují dlužníkův majetek. Z tohoto údajného prohlášení soudkyně, stejně jako z průběhu jednání soudu dne 1.12.2005, dovozuje stěžovatelka pochybnosti o její nepodjatosti, neboť soudkyní zmiňované usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23.9.2004 bylo Ústavním soudem (nález

sp. zn.

, Sb.n.u.ÚS, Svazek č.35, Nález č.178, str.375) zrušeno. Stěžovatelka spolu s ústavní stížností podala návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Soudkyně Krajského soudu v Ústí nad Labem JUDr. Renata B. Zlámalová ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 16.5.2006 uvedla, že pouze seznámila účastníky s dosavadním zjištěním soudu s tím, že v rozhodnutí Městského soudu v Praze bylo vyčerpávajícím způsobem vylíčeno, jaké přihlášky a na základě jakých skutečností byly přihlášené návrhy a pohledávky dosud prověřeny. Dále uvedla, že ústavní stížnost považuje jen za účelové a úmyslné zdržování věci a rozhodnutí v ní; necítí se podjatá a navrhla stížnost zamítnout.

Ústavní soud si vyžádal spis Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. , a po zhodnocení skutkové a právní stránky věci, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podle ustanovení jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce vyloučen, rozhodne ve smyslu ustanovení nadřízený soud v senátě.

Ústavní soud již dříve ve své judikatuře uvedl, že : "...pro povahu převážně etických aspektů rozhodování o vyloučení soudce z projednávaní věci v řízení před obecnými soudy je věcí především těchto soudů samotných, aby stanovily kritéria, za nichž je třeba podmínky aplikace posuzovat; důvodné pochybnosti o soudcově nestrannosti jsou kategorií objektivní povahy a jako takové musí být založeny skutečnostmi objektivitě soudcovského rozhodování protiřečícími, a to natolik, že nikoli z pohledu stěžovatele, ale v objektivním smyslu ústavně chráněnou nestranností soudcovského rozhodování otřásají" (srov.

, Sb.n.u.ÚS, Svazek č.17, Usnesení č.4, str.365).

Z konstantní judikatury Ústavního soudu tedy mimo jiné vyplývá, že rozhodujícím faktorem pro závěr o podjatosti soudce není subjektivní přesvědčení stěžovatele, ani subjektivní přesvědčení soudce, o jehož vyloučení jde (srov. např.

, Sb.n.u.ÚS, Svazek č.6, Nález č.127, str.429), že tu podjatost existuje, nýbrž objektivní skutečnosti nastolující důvodné pochybnosti o soudcově nestrannosti.

Ústavní soud dále uvádí, že žádný z objektivních důvodů vyloučení soudkyně z projednávání věci stěžovatelky ze spisu nevyplynul a tvrzení stěžovatelky nebyla prokázána. Snaha stěžovatelky vyvodit podjatost soudkyně z pouhého předpokladu, že podle stěžovatelky tato rozhodne ve věci stejně, jako bylo rozhodnuto zrušeným usnesením Městského soudu v Praze, k závěru o důvodnosti ústavní stížnosti nepostačuje. Navíc je třeba poznamenat, že usnesení Městského soudu v Praze bylo zrušeno na základě procesních pochybení soudu vyšší instance, nikoliv pro věcnou protiústavnost.

K odůvodnění ústavní stížností napadeného usnesení Ústavní soud uvádí, že pokud by se Vrchní soud v Praze v napadeném usnesení řádným způsobem s námitkou podjatosti nevypořádal, vykročil by z kautel ústavnosti. Lze sice označit odůvodnění napadeného usnesení jako strohé, nicméně je z něj názor vrchního soudu zřejmý a Ústavní soud v něm nespatřuje vykročení z ústavně konformního rámce.

V dané věci uzavírá proto Ústavní soud tak, že stěžovatelčina ústavně chráněna základní práva a svobody porušena nebyla, což ve svém důsledku vede k závěru o zjevné neopodstatněnosti podané ústavní stížnosti, a proto ji Ústavní soud podle o Ústavním soudu, v platném znění, odmítl.

Návrh na odklad vykonatelnosti napadeného usnesení pro svou akcesorickou povahu sdílí při odmítnutí ústavní stížnosti její osud.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 7. června 2006

Vlasta Formánková

soudce zpravodaj