Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 343/06

Ústavní soud rozhodl dne 23. května 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a. Jiřího Muchy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J.M., zastoupeného Mgr. Petrem Pazderou, advokátem v Praze 1, Opletalova 4, proti usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 15. února 2006, sp. zn. 1 VZT 68/2005, a usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 9. ledna 2006, sp. zn. 1 KZV 306/2005, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností, která byla i jinak podána v souladu se , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), napadl stěžovatel usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 15. února 2006 (1 VZT 68/2005-173) a usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 9. ledna 2006 (1 KZV 306/2005) a tvrdil, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces (d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) a y ČR a d.

Napadeným usnesením Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 15. února 2006 (1 VZT 68/2005-173) byla zamítnuta podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost stěžovatele proti usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 9. ledna 2006 (1 KZV 306/2005), jímž bylo podle § 31 odst. 1 tr. ř . rozhodnuto tak, že JUDr. Ivana Komárková, státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze, není podle § 30 odst. 1 tr. ř. vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí - stručně shrnuto - že je v rozporu s trestním řádem, pokud vykonává úkony státní zástupce, u něhož jsou pochybnosti, zda může pro poměr k osobě stěžovatele nestraně rozhodovat. Důvodem pochybnosti stěžovatele o podjatosti JUDr. Ivany Komárkové je její zjevně nepřátelské vystupování s cílem stěžovatele poškodit. Jmenovaná státní zástupkyně vykonává dozor nad průběhem trestního řízení, v němž je stěžovatel obviněný. Stěžovatel proto navrhl zrušit napadená usnesení státních zastupitelství, jak jsou vpředu označena.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podle konstantní judikatury Ústavního soudu jsou ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu založeny především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem, upravujících to které řízení či tu kterou materii (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4., č. 78, Praha 1996, a další).

K přezkumu usnesení státních zastupitelství, která jsou vydávána před skončením trestního řízení, uvádí Ústavní soud proto v obecné rovině, že je může přezkoumat jen v případě, kdy dojde ke zřejmému odmítnutí spravedlnosti ze strany státního zástupce (státní zástupkyně). Podle Ústavního soudu k tomu může dojít zejména tím, že státní zástupce ve svém usnesení reaguje na námitky stěžovatele apodiktickým a v podstatě nic neříkajícím závěrem, aniž by bylo možno alespoň usuzovat na rozhodovací důvody, které k takovému rozhodnutí toho kterého státního zástupce vedly, příp. když jsou zjevně v rozporu s tím kterým ustanovením právního předpisu. Žádná z uvedených extrémních vad v odůvodnění napadených usnesení, jak jsou vpředu označena, ve věci této ústavní stížnosti zjištěna nebyla, neboť tato usnesení odpovídají zákonným požadavkům na odůvodnění usnesení kladeným (§ 134 odst. 2 tr. ř.), zejména pak ve vztahu k základní námitce stěžovatele, proč dozorující státní zástupkyně JUDr. Ivana Komárková není ve smyslu tr. ř. vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení; z hlediska ochrany ústavnosti (y ČR), které zakládá výlučně pravomoc Ústavního soudu, nelze proto napadeným rozhodnutím nic vytknout.

Z takto rozvedených důvodů nebylo shledáno porušení tvrzených ani jiných ústavně zaručených práv (svobod) stěžovatele. Návrh na zrušení ústavní stížností napadených rozhodnutí, jak jsou vpředu označena, byl proto shledán jako zjevně neopodstatněný. Zjevná jeho neopodstatněnost je dána jak povahou vývodů ústavní stížnosti, tak i konstantní judikaturou Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno.

Zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl [ ], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. května 2006