Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 265/06

Ústavní soud rozhodl dne 23. května 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky N. T., zastoupené JUDr. Ivetou Greckou, advokátkou v Praze 4, U Chmelnice 2/745, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 31. ledna 2006, čj. -50, spojené s návrhem na zrušení ust. , , ve znění pozdějších předpisů, a na náhradu nákladů zastoupení stěžovatelky v řízení před Ústavním soudem, takto:

Ústavní stížnost a návrh na zrušení ust. , , ve znění pozdějších předpisů, se odmítají.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností, která byla i jinak - po odstranění vad na základě výzvy Ústavního soudu - v souladu s dalšími formálními podmínkami , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), napadla stěžovatelka usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 31. ledna 2006 (-50) a tvrdila, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu ( a násl.d, dále jen "Listina"), právo na právní pomoc (y), y, právo na spravedlivý proces ( Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) a právo na účinné opravné prostředky ( Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).

Napadeným usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 31. ledna 2006 (-50) byla odmítnuta kasační stížnost stěžovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. března 2005 (-17) z důvodu jejího opožděného podání.

V ústavní stížnosti stěžovatelka brojí proti tomu - stručně shrnuto - že její kasační stížnost byla Nejvyšším správním soudem posouzena jako opožděně podaná. Uvádí, že při podání kasační stížnosti neměla svého právního zástupce. O jeho ustanovení Krajský soud v Ostravě požádala. Stěžovatelka má za to, že jí měl být právní zástupce Krajským soudem v Ostravě ustanoven, resp. mělo být o takovém návrhu Krajským soudem v Ostravě rozhodnuto. Krajský soud v Ostravě nejprve měl rozhodnout o návrhu stěžovatelky na ustanovení zástupce z řad advokátů a teprve poté měla být věc předložena Nejvyššímu správnímu soudu. Stěžovatelka proto navrhla zrušit usnesení Nejvyššího správního soudu, jak je vpředu označeno. Současně navrhla zrušit ust. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ). Rovněž navrhla, aby náklady na její zastoupení v řízení před Ústavním soudem hradil stát.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Z obsahu ústavní stížnosti a odůvodnění napadeného usnesení Nejvyššího správního soudu vyplývá, že dne 11. května 2005 podala stěžovatelka osobně u Městského soudu v Praze kasační stížnost. Tento soud ji postoupil dne 16. května 2005 Krajskému soudu v Ostravě, který ji obdržel dne 19. května 2005, poté ji postoupil k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. března 2005 (-17), ve kterém byla řádně poučena o možnosti podat do dvou týdnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně kasační stížnost prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, byl stěžovatelce doručen dne 3. května 2005. Lhůta pro podání kasační stížnosti podle názoru Nejvyššího správního soudu tedy uplynula v úterý dne 17. května 2005.

Podle kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Podle se kasační stížnost podává u soudu, který napadené rozhodnutí vydal; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu. Podle Nejvyšší správní soud usnesením kasační stížnost odmítne, pokud je podána opožděně.

Za stavu, jak byl shrnut, je zřejmé, že Nejvyšší správní soud posoudil vzniklou procesní situaci v souladu se zákonem (citovanými ustanoveními ). Tato ustanovení, tedy ani napadené ust. , nejsou v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. Kasační stížnost je totiž mimořádným opravným prostředkem a i v jiných procesních předpisech v České republice i v zahraničí se lze setkat se specifickými podmínkami, které se týkají podání a formálních náležitostí mimořádných a jiných opravných prostředků. Vzhledem k tomu bylo tedy věcí stěžovatelky, aby podala kasační stížnost v souladu se zákonem ve lhůtě u stanoveného soudu, o čemž byla řádně poučena. Na uvedeném nic nemění ani skutečnost, že jí Krajský soud v Ostravě neustanovil právního zástupce, odhlédnuto od toho, že ústavní stížnost stěžovatelky podle petitu nesměřuje proti takovému postupu Krajského soudu v Ostravě.

Z takto rozvedených důvodů nebylo shledáno porušení tvrzených ani jiných ústavně zaručených práv (svobod) stěžovatelky. Návrhy na zrušení ústavní stížností napadeného rozhodnutí, jak je vpředu označeno, a na zrušení ust. tedy bylo nutné posoudit jako zjevně neopodstatněné. Zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost a návrh s ní spojený Ústavní soud odmítl [, b) ], jak je z výroku tohoto usnesení patrno. Vzhledem k odmítavému výroku ústavní stížnosti se Ústavní soud nezabýval návrhem stěžovatelky na náhradu nákladů jejího zastoupení v řízení před Ústavním soudem, neboť tento návrh sdílí osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. května 2006