Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Pl.ÚS 43/03

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci návrhu skupiny 19 senátorů Senátu Parlamentu České republiky, zastoupených JUDr. Martinem Kopeckým, CSc., advokátem se sídlem Praha 1, Revoluční 24, na zrušení některých ustanovení zákonů č. , č. , č. , a na zrušení některých ustanovení , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění :

Skupina senátorů Senátu Parlamentu České republiky navrhla, podle ustanovení , o Ústavním soudu, zrušení:

1. v čl. I. , kterým se mění , o obcích, ve znění pozdějších předpisů, a to:

- části bodu 13., která stanoví znění a poznámku pod čarou č. 3a ,

- části bodu 75, která stanoví znění ,

- bod 79, 80 a 81 ;

2. ustanovení , , a přílohu č. 2 k tomuto zákonu;

3. část 61, 86, 110, 21, 47, 57, 70, 73, 76, 80, 82 a 84

4. část druhou ( - ) vyhlášky Ministerstva vnitra č.

Ústavní soud vyšel ze své již ustálené judikatury, podle které není vázán odůvodněním návrhu, je však vázán jeho petitem. Ten pak určuje jeho další postup a možný výsledek řízení. Ústavní soud posoudil petit návrhu na zahájení řízení o kontrole ústavnosti výše uvedených ustanovení a konstatuje, že tento petit obsahuje čtyři části.

V první části se navrhuje zrušení ustanovení, která v zákoně č. vůbec obsažena nejsou. , kterým se mění , o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, je zákonem, který, ve vztahu k napadeným ustanovením, obsahuje ustanovení novelizující, která se stávají součástí novelizovaného zákona. Dále tento zákon obsahuje ustanovení zmocňující předsedu vlády k vyhlášení úplného znění zákona o obcích (čl. II). Petit návrhu skupiny senátorů směřuje ve své první části ke zrušení označených ustanovení , ve skutečnosti se ale jedná o ustanovení (novelizovaný zákon), ve znění pozdějších zákonů, včetně , kterým jsou tato ustanovení měněna a doplňována (novelizující zákon).

Obdobně v třetí části petitu je navrženo zrušení ustanovení, která v zákoně č. rovněž nejsou obsažena. , o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, je zákonem, který obsahuje ustanovení novelizující různé zákony v celkem sto šestnácti částech, která se stávají součástí novelizovaných zákonů. Dále tento zákon obsahuje v části sto sedmnácté společná ustanovení, v části sto osmnácté přechodná ustanovení, v části sto devatenácté závěrečná ustanovení a v části sto dvacáté ustanovení o účinnosti zákona.

Petit návrhu skupiny senátorů směřuje ke zrušení rubrikovaných ustanovení v části šedesáté prvé, osmdesáté šesté, sto desáté, dvacáté prvé, čtyřicáté sedmé, padesáté sedmé, sedmdesáté, sedmdesáté třetí, sedmdesáté šesté, osmdesáté, osmdesáté druhé a osmdesáté čtvrté, ve skutečnosti se ale jedná o ustanovení , resp. , resp. , resp. , resp. , resp. , resp. , resp. , resp. , resp. , resp. resp. (novelizované zákony).

Ustanoveními novelizujícího zákona, která návrh napadá, jsou ustanovení novelizovaných zákonů jen měněna a doplňována.

Ústavní soud odkazuje na svou ustálenou judikaturu (usnesení

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 19, str. 271, či nález

sp. zn.

, publikovaný pod č. 145/2002 Sb.), podle které takovouto vadu návrhu nelze odstranit. Pokud by totiž navrhovatelé nově formulovali petit svého návrhu v obou částech, podali by ve skutečnosti zcela nový návrh, který by směřoval proti jinému zákonu, totiž proti výše uvedeným novelizovaným předpisům. Oba zákony, které návrh napadá, napadená ustanovení neobsahují, jsou ve smyslu legislativně technickém novelizujícím předpisem, který vnáší změny a doplnění do zákonů novelizovaných. Na základě takto formulovaného petitu tedy napadená ustanovení zrušit nelze.

Pro tuto formální vadu petitu byl proto nucen Ústavní soud v této části návrh posoudit jako zjevně neopodstatněný. Od tohoto závěru se pak odvíjí posouzení opodstatněnosti návrhu obsaženém v druhé a čtvrté části petitu.

Ve druhé části petitu navrhovatelé navrhli zrušení , a a přílohu č. 2 , o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a správních obvodů obcí s rozšířenou působností. V tomto zákoně se ale neřeší meritum problematiky, kterou navrhovatelé napadají, nýbrž se stanoví jen seznam obcí s rozšířenou působností ( cit. zákona), stanoví se zmocňovací ustanovení pro ministerstvo vnitra ( ) a určují se finanční částky daným obcím připadající ( ). Navrhovatelé, s ohledem na to, že základ jimi napadené věci je obsažen v zákoně č. , o obcích - obecní zřízení, (který však, jak uvedeno shora, vůbec nenapadají), také v odůvodnění svého návrhu vůbec nevysvětlují, v čem spatřují neústavnost , když z celého návrhu je patrno, že tento zákon může být shledán neústavním v závislosti na otázce, zda by Ústavní soud dovodil neústavnost příslušných ustanovení , o obcích (obecní zřízení), a jimi napadených dalších jedenácti zákonů. Tyto zákony sice navrhovatelé zmiňují a jejich protiústavností argumentují, svým procesním postupem však znemožnili Ústavnímu soudu, jak je uvedeno shora, o těchto zákonech meritorně rozhodnout. Odmítnutím návrhu v části prvé a třetí petitu proto ztrácí smysl posuzování ústavnosti , s výjimkou posouzení ústavnosti (viz dále).

Ve čtvrté části petitu navrhovatelé napadli část druhou vyhlášky Ministerstva vnitra č. S tím souvisí též ustanovení , napadené v druhé části petitu, které zmocňuje Ministerstvo vnitra stanovit vyhláškou správní obvody obcí s rozšířenou působností. Tato část petitu souvisí s důvody uplatněnými navrhovateli, které jsou relativně nezávislé na důvodech uplatněných ve vztahu k části prvé a třetí petitu, nicméně návrh na zrušení a části druhé vyhlášky Ministerstva vnitra č. je přesto zjevně neopodstatněný, s ohledem na judikaturu Ústavního soudu.

Podle Ministerstvo vnitra stanoví vyhláškou správní obvody obcí s rozšířenou působností. Navrhovatelé soudí, že podle , a y ČR lze působnost (i místní) stanovit jen zákonem. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky k výzvě Ústavního soudu uvádí, že stanovení správních obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem a rozšířenou působností vyhláškou Ministerstva vnitra je odůvodněno možností operativně reagovat na změny vzniklé slučováním nebo rozdělováním obcí. Senát Parlamentu České republiky k výzvě Ústavního soudu sdělil, že při projednávání návrhu v Senátu dospěli senátoři k závěru o ústavnosti jeho ustanovení též s ohledem na judikaturu Ústavního soudu.

Ústavní soud v této části návrhu odkazuje na svůj nález

sp. zn.

(publikován pod č. 241/2001 Sb.). V uvedené věci navrhovatelé - skupina senátorů Senátu Parlamentu České republiky - dovozovali, že jimi napadená ustanovení , o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen " "), svěřují prováděcímu předpisu Ministerstva vnitra, jakožto právnímu předpisu sekundárnímu a podzákonnému, určit, které z obecních úřadů, městských úřadů, případně úřadů městských částí či úřadů městských obvodů, budou pověřeny výkonem působnosti na úseku matrik. Přitom odkazovali na y ČR, podle něhož lze výkon státní správy svěřit orgánům samosprávy jen tehdy, stanoví-li to zákon, a na y ČR, podle jehož věty druhé zákon stanoví, kdy jsou územní samosprávné celky správními obvody. Tím byl, podle navrhovatelů, v případu

sp. zn.

ČR stanoven požadavek, aby svěření věcné i územní působnosti orgánům samosprávy při výkonu státní správy bylo provedeno formou zákona. Takovéto argumenty Ústavní soud nálezem

sp. zn.

odmítl; právní úvahy Ústavního soudu, použité v nálezu

sp. zn.

jsou použitelné též na věc řešenou v tomto případě.

Ústavní soud proto odkazuje, pokud jde o čtvrtou část petitu a návrh na zrušení ustanovení (druhá část petitu), na shora uvedený nález

sp. zn.

. Požadavku článku 105 y ČR, podle kterého výkon státní správy lze svěřit orgánům samosprávy pouze formou zákona a tomu korespondujícímu y ČR, tj. určení, kdy jsou obce správními obvody, zákonodárce vyhověl obecnou úpravou, obsaženou v obecního zákona ( , ve znění ), ve spojení s Obce s rozšířenou působností stanoví ve smyslu obecního zákona zvláštní zákon, kterým je , resp. příloha č. 2 tohoto zákona. Teprve správní obvody obcí s rozšířenou působností jsou stanoveny prováděcím právním předpisem, kterým je, ve smyslu , navrhovateli napadená vyhláška Ministerstva vnitra č. Obsahem této vyhlášky není obecná právní úprava, nýbrž její aplikace, tj. v části druhé vymezení správních obvodů obcí s rozšířenou působností.

Obdobně jako v nálezu

sp. zn.

, Ústavní soud ke čtvrté části petitu a k návrhu na zrušení ustanovení (druhá část petitu) uvádí, že zasáhl-li by prováděcí právní předpis, vydaný Ministerstvem vnitra na základě , podle přesvědčení obce do u ČR garantovaného práva na samosprávu a pokud je nutno takový právní předpis interpretovat jako právní předpis ve smyslu formálním (tj. jako svojí povahou aplikaci práva), pak obci svědčí oprávnění podat ústavní stížnost podle písm. c) y ČR a , ve znění pozdějších předpisů, k Ústavnímu soudu a spojit s ní, podle , návrh na zrušení tohoto předpisu.

Ústavní soud shledal v případě návrhu na zrušení ustanovení a ustanovení neodstranitelnou formální vadu petitu návrhu, a v důsledku toho se stal návrh na zrušení označených ustanovení zjevně neopodstatněným. Rovněž návrh na zrušení vyhlášky Ministerstva vnitra č. a ustanovení je zjevně neopodstatněný. Senátu Ústavního soudu proto nezbylo než návrh odmítnout, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. května 2006

František Duchoň, v. r.

předseda I. senátu Ústavního soudu