Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 266/06

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 29. května 2006 v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) a Jiřího Nykodýma ve věci ústavní stížnosti P. P., zastoupeného Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem se sídlem Josefa Skupy 1639/21, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 31. 1. 2006, č. j. - 76, a proti usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 21. 7. 2005, č. j. - 65, ve znění opravného usnesení ze dne 7. 11. 2005, č. j. - 73, a dále o návrhu na zrušení části ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, ve slovech "popřípadě i se zpětnou účinností" a "pravomocného",

t a k t o :

Ústavní stížnost a návrh na zrušení části ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, ve slovech "popřípadě i se zpětnou účinností" a "pravomocného" s e o d m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í :

Včas zaslanou ústavní stížností splňující i ostatní formální náležitosti podání dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť se domnívá, že obecné soudy svým postupem v řízení porušily jeho základní práva garantovaná , odst. 4, , , odst. 2 d (dále jen " "). Dále stěžovatel k podané ústavní stížnosti připojil návrh na zrušení výše citované části ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ), pro jeho rozpor s y.

V záhlaví citovaným usnesením potvrdil odvolací soud napadené usnesení soudu I. stupně, kterým bylo stěžovateli odňato osvobození od soudních poplatků přiznané usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 10. 9. 2004, č. j. - 11, a to se zpětnou účinností ode dne podání žaloby.

Stěžovatel v podané stížnosti namítal, že obecné soudy svými rozhodnutími zasáhly do jeho ústavně zaručených práv, neboť mu prakticky znemožnily domáhat se svých práv soudní cestou, když nemá prostředky na uhrazení soudního poplatku. Stěžovatel dále argumentuje, že mu jako žalobci soudy neměly odejmout právo mu jednou přiznané, když s ohledem na soudní rozhodnutí o osvobození od hrazení soudního poplatku žalobce zpravidla váže další kroky ve věci, např. zdali bude mít dostatek finančních prostředků k účasti na probíhajících soudních jednáních. V postupu obecných soudů stěžovatel spatřoval porušení , odst. 4, , , odst. 2 y, a proto navrhl, aby Ústavní soud svým nálezem obě napadená usnesení zrušil. Ze stejných důvodů navrhl stěžovatel i zrušení výše citované části ustanovení

Ústavní soud předtím, než přistoupil k meritornímu projednání věci, konstatuje, že ústavní stížnost stěžovatele splňuje všechny formální náležitosti podání dle .

Vzhledem k tomu, že stěžovatel zároveň s ústavní stížností podal návrh na zrušení výše citované části ustanovení , které považuje za neústavní, a tedy jeho aplikace obecnými soudy měla za následek porušení jeho základních práv a svobod, posuzoval Ústavní soud nejprve, zda výše citované ustanovení je navrhováno na zrušení opodstatněně.

Ústavní soud tedy přistoupil k posouzení napadené části ustanovení z hledisek vymezených ustanovením . Ustanovení se týká možnosti soudu rozhodnout o odejmutí přiznaného osvobození o soudních poplatků (i se zpětnou účinností), jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. Toto ustanovení slouží k tomu, že pokud se změní okolnosti, ze kterých soud při rozhodnutí o přiznání osvobození od soudních poplatků vycházel, nebo vycházel-li soud ze skutečností, které osvobození od počátku neodůvodňovaly, může soud osvobození rozhodnutím odejmout, a to i zpětně, přičemž důvodem pro odnětí osvobození však není pouhá změna v hodnocení poměrů účastníka řízení, které se jinak nezměnily a ani nebyly jinak zjištěny, nebo změna názoru soudu na to, zda jde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Pokud je tedy plně v kompetenci obecných soudů zhodnotit zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, ze stejného hlediska je nutné, aby obecné soudy mohly až do pravomocného skončení řízení při zjištění nových okolností, resp. jejich případné změny, rozhodnout o odejmutí takového osvobození, a to i se zpětnou účinností. Je tedy zřejmé, že zákonodárcem zvolené řešení lze posoudit jako proporcionální a vyvážené a Ústavní soud tedy neshledal tvrzené důvody protiústavnosti napadené části ustanovení

K samotným ústavní stížností napadeným rozhodnutím Ústavní soud uvádí, že stěžovatelova argumentace se vázala zejména k tvrzení o nesprávné aplikaci obecnými soudy. K tomu Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti ( y ČR) a že není zásadně povolán k přezkumu aplikace "jednoduchého práva", přičemž tak může činit pouze tehdy, shledá-li současně i porušení některých ústavních kautel.

Vzhledem k výše uvedenému, kdy Ústavní soud konstatoval nedůvodnost stěžovatelova tvrzení stran neústavnosti části ustanovení , zkoumal pouze, zda obecné soudy neaplikovaly normy jednoduchého práva bez rozumného odůvodnění či propojení s ústavně chráněným účelem, resp. zda právní závěry učiněné obecnými soudy nebyly v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními. Po prostudování napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že obecné soudy postupovaly v řízení ve shodě s ustanoveními , která upravují průběh řízení, a do nichž se promítají principy obsažené v hlavě páté y, a v jejich rozhodnutích nelze spatřovat projev libovůle, neboť na řádně zjištěný skutkový stav aplikovaly a interpretovaly právní normy způsobem, který má racionální podklad.

Jak bylo výše vysvětleno, pokud se v průběhu řízení ukáže, že poměry účastníka řízení neodůvodňují či neodůvodňovaly osvobození od soudních poplatku, může být takové osvobození odňato. Obdobně jako při dokazování v civilním soudním řízení, kdy soud v souladu s ustanovením sám hodnotí důkazy podle své úvahy, a to jak jednotlivě, tak v jejich vzájemné souvislosti, přičemž vždy přihlíží k tomu, co v řízení vyšlo najevo, tak také při posuzování skutečností svědčících pro odnětí přiznaného osvobození od soudních poplatků postupuje soud v mezích volné soudcovské úvahy. Z odůvodnění napadených usnesení vyplývá, že v dané věci obecné soudy v jejím rámci pečlivě hodnotily poměry stěžovatele a přihlédly jak k okolnostem odůvodňujícím osvobození od soudních poplatků, tak i k okolnostem odůvodňujícím jeho odnětí, navíc stěžovatel soudům nepředložil důkazy vyvracející nová zjištění učiněná soudem I. stupně. Ústavní soud shledal, že úvahy obecných soudů jsou v odůvodněních napadených rozhodnutí podrobně a srozumitelně vyloženy, a proto nebylo možné přisvědčit tvrzení stěžovatele o zásahu do jeho základních práv garantovaných , odst. 4, a , odst. 2 y.

Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout návrh stěžovatele na zrušení ustanovení podle ustanovení ve spojení s jako zjevně neopodstatněný a stejně tak odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení i jeho ústavní stížnost.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. května 2006

Stanislav Balík, v. r.

předseda senátu