Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 238/06

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Z. K., zastoupeného JUDr. Jiřím Mazalem, advokátem se sídlem Písek, Národní svobody 26, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2006, čj. - 69, t a k t o :

1. Ústavní stížnost se o d m í t á .

2. Návrh na zrušení ustanovení , , se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2002, čj. - 69 (dále jen "krajský soud"), kterým rozhodl, že soudkyně JUDr. Dana Nováková není vyloučena z projednávání a rozhodování ve věci, ve které vystupuje jako žalobce, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti.

V odůvodnění ústavní stížnosti uvedl, že označeným usnesením krajského soudu bylo porušeno jeho základní právo na soudní a jinou právní ochranu podle hlavy páté d (dále jen " ") a jeho právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Námitku podjatosti uvedené soudkyně stěžovatel uplatnil při jednání Okresního soudu v Příbrami dne 16. 11. 2005, "protože ho vydírala tím, že ho, pod pohrůžkou odepření soudní ochrany, nutila zaplatit soudní poplatek v řízení, které je od poplatku osvobozeno a doplnit podanou žalobu, která měla všechny stanovené náležitosti". Jako další důvod podjatosti této soudkyně stěžovatel uvedl její poměr k žalované České republice, protože je Ministerstvem spravedlnosti řízena. Navrhl důkaz výslechy předsedy Městského soudu v Praze J. S. a předsedů krajských soudů a dále důkaz trestním spisem obžalovaného katarského prince H. A. A. S. Krajský soud navržené důkazy neprovedl, stěžovatele s vyjádřením soudkyně JUDr. D. Novákové neseznámil a bez nařízení jednání rozhodl, že JUDr. D. Nováková není vyloučena z projednávání uvedené věci.

Spolu s ústavní stížností stěžovatel podal návrh na zrušení ustanovení , jehož uplatněním nastala, bez možnosti nápravy obecnými soudy, skutečnost, která je předmětem této ústavní stížnosti. Napadené ustanovení je podle stěžovatele v rozporu s a y ČR, protože zakládá možnost libovůle a svévole soudců a porušování zákonů soudci v neprospěch účastníka občanského soudního řízení.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením krajský soud rozhodl, že soudkyně JUDr. D. Nováková není vyloučena z projednávání a rozhodování ve věci. Krajský soud poukázal na ustanovení a 4 s tím, že toto ustanovení výslovně vylučuje, aby důvodem pochybnosti o nepodjatosti soudce byly okolnosti spočívající v jeho postupu v řízení v projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech, což je dáno tím, že v postupu soudce se projevuje samotný výkon soudnictví.

Pokud stěžovatel podjatost uvedené soudkyně viděl v tom, že ho vyzvala k zaplacení soudního poplatku, nebo k doplnění žaloby, nebylo možno tyto skutečnosti jako zákonný důvod pro její vyloučení akceptovat, neboť se jednalo o postup v dané věci, který zákon, jako důvod podjatosti, výslovně vylučuje. Skutečnost, že v řízení za žalovaný Český stát vystupuje Ministerstvo spravedlnosti, jako jeho organizační složka, nezakládá žádné pochybnosti o nestrannosti soudkyně pro její poměr k tomuto účastníku řízení. Mezi Ministerstvem spravedlnosti a soudkyní nejde o vztah nadřízenosti a podřízenosti a soudkyně není k němu ani v zaměstnaneckém poměru, takže zde nejde ani o vztah ekonomické závislosti. Soudci jsou ve své rozhodovací činnosti zcela nezávislí. Ministerstvo spravedlnosti, které je ve vztahu k soudům pověřeno výkonem státní správy, nemůže do rozhodovací činnosti soudců nijak zasahovat. Vzhledem k tomu, že žádný důvod pro vyloučení soudkyně, uvedený v , nebyl dán a sama soudkyně svou podjatost výslovně vyloučila, krajský soud rozhodl, že soudkyně není z projednávání věci vyloučena.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud se nezabývá přezkoumáváním rozhodnutí obecných soudů nebo jiných orgánů veřejné moci z hlediska správnosti jejich právních názorů, pokud jejich postupem nebyla porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Skutečnost, že obecné soudy vyslovily právní názor, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti.

Krajský soud se vypořádal se všemi námitkami stěžovatele a v jeho postupu a rozhodnutí nebylo zjištěno nic, co by svědčilo o porušení některého ze stěžovatelem uváděných základních práv.

Stěžovatel podal rovněž návrh na zrušení ustanovení , . Z ustanovení , o Ústavním soudu, vyplývá, že návrh na zrušení zákona či jiného právního předpisu má akcesorickou povahu, protože jej lze podat pouze spolu s ústavní stížností proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vydaného na základě aplikace napadeného právního předpisu či jeho části. Z toho důvodu, je-li ústavní stížnost sama zjevně neopodstatněná, je zjevně neopodstatněný i akcesorický návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivého ustanovení. Nelze totiž požadovat zrušení zákona nebo jeho jednotlivého ustanovení jen proto, že jeho aplikace byla v neprospěch stěžovatele, aniž by zasáhla do jeho základních práv a svobod.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl první senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení a b) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, ústavní stížnost odmítl, stejně jako návrh na zrušení ustanovení , , neboť se jedná o návrhy zjevně neopodstatněné.

Poučení:Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. května 2006

František Duchoň

předseda I. senátu Ústavního soudu