Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 20/06

Ústavní soud rozhodl dne 11. května 2006 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti F. K., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem, AK se sídlem Komenského 241, 500 03 Hradec Králové, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2005, čj. -73, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení práva na spravedlivý proces zaručeného v d a Úmluvy o ochraně základních práv a lidských svobod domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto, že soudci Krajského soudu v Ústí nad Labem (JUDr. Miroslav Formánek, JUDr. Jana Nováková a JUDr. Pavel Vrcha) nejsou vyloučeni z pojednávání a rozhodování věci, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. a u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. . Stěžovatel se v řízení vedeném u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. domáhá žalobou určení, že je vlastníkem blíže specifikovaných nemovitostí, a vznesl námitku podjatosti rozhodujícího soudce i podjatost soudců krajského soudu, kteří podle rozvrhu práce rozhodovali o námitce podjatosti soudce okresního soudu.

Stěžovatel s odkazem na nálezy Ústavního soudu

sp. zn.

a

sp. zn.

a rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Delcourt v. Belgie (1970) v ústavní stížnosti dovozoval, že postačí prokázat důvodnou pochybnost o tom, že jeho věc rozhodují nezávislí a nestranní soudci, a dovolával se uplatnění tzv. teorie zdání, podle níž nestačí, že soudce je subjektivně nestranný, ale musí se jako takový jevit v očích účastníků řízení a veřejnosti. V této souvislosti poukázal na chování představitelů výkonné a zákonodárné moci, kteří svými projevy vytváří a podporují negativní vztah společnosti ke stěžovatelově osobě (přijetí , přijetí sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. , ze dne 11. 9. 2003), a část své kritiky zaměřil i na Ústavní soud a jeho stanovisko ke konfiskaci majetku před rokem 1948 publikované pod č. 477/2005 Sb. Stěžovatel vyslovil přesvědčení, že ve vztahu k jeho kauzám jsou soudci v České republice pod politickým a společenským tlakem, a lze tak mít důvodné pochybnosti o jejich nestrannosti, neboť žádným způsobem neprokázali, že se od vlivu politiků distancují a že při svém rozhodování nebudou tímto tlakem ovlivněni.

Z odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze, přiloženého k ústavní stížnosti, vyplynulo, že stěžovatel namítl podjatost shora jmenovaných soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem, kteří rozhodovali o námitce podjatosti soudkyně Okresního soudu v Děčíně Mg. Jany Havlové, v podstatě ze stejných důvodů, které uplatnil v ústavní stížnosti. Vrchní soud v Praze dospěl k závěru, že zákonné důvody pro vyloučení jmenovaných soudců krajského soudu z projednávání a rozhodnutí věci nejsou dány, neboť samotná politická kampaň a rozhodnutí Nejvyššího soudu se samo o sobě nedá považovat za skutečnost, která by objektivně ohrožovala nezávislé a spravedlivé rozhodování, jež je základním principem fungování soudní moci zakotveným vě a zákonnou, resp. ústavní, jakož i morální povinností soudců je tento princip dodržovat.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a poté dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Prakticky totožnou ústavně právní argumentaci jako v projednávané ústavní stížnosti stěžovatel uplatnil i v řadě jiných svých ústavních stížností, kterými brojil proti rozhodnutím o námitce podjatosti soudců obecných soudů rozhodujících v jeho věcech. Stěžovatel staví svoji ústavní stížnost na úvaze, že o vyloučení soudců z projednávání věci bude rozhodnuto kladně za předpokladu, že se mu podaří prokázat důvodnou pochybnost o tom, že jeho věc rozhodují nezávislí a nestranní soudci. Tato úvaha má být naplněna především odkazy na politický a společenský tlak na zamítnutí stěžovatelových žalob, což je dle jeho názoru situace, která zakládá důvodné pochybnosti o nepodjatosti všech soudců v České republice. Čtvrtý senát Ústavního soudu však takovéto argumentaci nepřisvědčil a ve svých rozhodnutích (srov. např. usnesení ze dne 2. 3. 2006,

sp. zn.

, týkající se týchž účastníků řízení), uvedl, že pokud by chtěl stěžovatel prokázat, že jím tvrzený tlak měl ovlivnit vztah rozhodujících soudců k věci nebo účastníku řízení, musel by to dokládat právě ve vztahu ke konkrétním soudcům, jejichž nestrannost měla být zpochybněna. Stejný závěr platí i pro projednávanou věc.

Ačkoliv lze se stěžovatelem souhlasit v tom, že vyloučení soudce má být založeno již tehdy, jsou-li pochybnosti o jeho nepodjatosti, nelze říci, že v projednávaném případě se stěžovateli podařilo tyto pochybnosti prokázat. Stěží lze po soudcích požadovat, jak stěžovatel uvádí, aby "prokázali, že se od vlivu politiků distancují a že při svém rozhodování nebudou tímto tlakem ovlivněni". Usnesení Vrchního soudu v Praze je náležitým a přezkoumatelným způsobem odůvodněno, je v něm vyloženo, proč nelze námitky stěžovatele podřadit pod některou ze skutkových podstat vyjmenovaných v ustanovení a v tomto ohledu lze na obsah odůvodnění odkázat.

Vzhledem k tomu, že porušení základních práv, jichž se stěžovatel dovolával, Ústavní soud neshledal, nezbylo mu než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 11. května 2006

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu