Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 569/05

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů - ze dne 11. května 2006

sp. zn.

ve znění opravného usnesení ze dne 12. července 2006 ve věci ústavní stížnosti O. S. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 5. 2005 sp. zn. a proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 3. 2. 2005 sp. zn. , jimiž bylo zamítnuto stěžovatelovo odvolání a stěžovatel byl odsouzen za trestný čin ublížení na zdraví k trestu odnětí svobody, jehož výkon byl podmíněně odložen.

Usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. ze dne 23. 5. 2005 a rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. ze dne 3. 2. 2005 se zrušují.

Odůvodnění

I.

Včas podanou ústavní stížností brojí stěžovatel proti usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. ze dne 23. 5. 2005, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. ze dne 3. 2. 2005, kterým byl odsouzen za trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 trestního zákona a za trestný čin výtržnictví podle trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu čtrnácti měsíců. Napadenými rozhodnutími byla podle názoru stěžovatele porušena ustanovení d (dále jen " ") a ustanovení y (dále jen " ").

Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatel v následující skutečnosti:

Porušení tohoto práva bylo způsobeno postupem Okresního soudu ve Frýdku-Místku po skončení dokazování a po přednesu závěrečných návrhů. V této fázi soud vyzval obžalované a veřejnost k opuštění jednací síně před vyhlášením rozsudku. Všichni tři obžalovaní i veřejnost jednací síň opustili, v jednací síni však zůstal přítomen státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku, a to po celou dobu přípravy před vyhlášením rozsudku. Tímto postupem prý bylo porušeno ustanovení § 127 odst. 1 trestního řádu. Stěžovatel tuto námitku uplatnil v odvolání, avšak odvolací soud se jí vůbec nezabýval a ve svém rozhodnutí se s ní nevypořádal. Stěžovatel tvrdí, že státní zástupce tedy byl ve srovnání s obžalovaným výrazně zvýhodněn, protože mohl soud ovlivňovat při úvaze o způsobu rozhodnutí v trestní věci jak o vině či nevině, tak o druhu trestu a jeho výši. Proto navrhl, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.

S upuštěním od ústního jednání před Ústavním soudem stěžovatel souhlasil.

II.

Krajský soud v Ostravě uvedl, že tvrzení stěžovatele v ústavní stížnosti bylo obsaženo i v odvolání, protože však nevyplývalo z obsahu spisového materiálu, odvolací soud se blíže zabýval věcnými námitkami z hlediska skutkových zjištění a jejich vyhodnocení. Vyslovil souhlas s upuštěním od ústního jednání. Okresní soud ve Frýdku-Místku ve svém vyjádření uvedl, že hlavní líčení konal jako samosoudce, dokazování ve věci bylo skončeno dne 3. 2. 2005 a téhož dne byl vyhlášen rozsudek. Tomu nepředcházela porada senátu, ale pouze krátké přerušení - technická přestávka. Dále uvedl, že při jednací síni je poradní místnost. Dodal, že případná účast státního zástupce či kohokoliv jiného v jednací síni v tuto dobu neměla a ani nemohla mít vliv na jeho rozhodování. Vyslovil rovněž souhlas s upuštěním od ústního jednání.

Krajské státní zastupitelství v Ostravě se postavení vedlejšího účastníka výslovně vzdalo. Okresní státní zastupitelství ve Frýdku-Místku ve svém vyjádření uvedlo, že je třeba vyloučit jakékoliv ovlivňování soudu. Poukázalo na to, že hlavního líčení byl účasten i obhájce stěžovatele, který by "musel jistě namítat" možnost ovlivnění soudu státním zástupcem. Dodalo, že jednací síň má svou poradní místnost, která je určena k rozhodování soudu před vyhlášením rozhodnutí ve věci, do níž státní zástupce, i kdyby byl přítomen v jednací síni, přístup nemá. Vyslovilo také souhlas s upuštěním od ústního jednání.

III.

Ústavní soud si k posouzení věci vyžádal spis sp. zn. vedený u Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Ze spisu však stěžovatelem namítaná skutečnost nevyplývá.

IV.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo- li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem České republiky. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Z námitky uplatněné v ústavní stížnosti vyplývá, že v době před vyhlášením rozsudku, kdy již bylo ukončeno dokazování a předneseny závěrečné návrhy a obžalovaní i veřejnost opustili jednací síň, zůstal v jednací síni přítomen státní zástupce. Svou přítomnost v jednací síni státní zástupce připustil, poukázal však na skutečnost, že u jednací síně je umístěna poradní místnost, do níž přístup nemá. Stejně tak soudce soudu prvního stupně ve vyjádření uvedl, že ve věci rozhodoval jako samosoudce, nekonala se žádná porada senátu a přítomnost kohokoliv v jednací síni nemohla mít vliv na jeho rozhodnutí. Krajský soud ve svém vyjádření k ústavní stížnosti potvrdil, že tuto námitku uplatnil stěžovatel již v odvolání (pozn.: č. l. 296, 297 spisu).

Ústavní soud - vzhledem k soudem i státním zástupcem uváděným skutečnostem - nemůže dovozovat, že by bylo opravdu došlo k nepřípustnému ovlivňování soudu v jeho rozhodování o vině a trestu stěžovatele. Na druhou stranu však nelze nevidět, že průběh trestního řízení je velmi přísně upravován příslušnými právními předpisy a má své ústavní dimenze vyjádřené v ě garantováním práva na spravedlivý proces. Proto situace, která v předmětné věci nastala, vzbuzuje pochybnosti a jeví se vůči veřejnosti tak, že by k porušení ústavních hranic spravedlivého procesu dojít mohlo. Jedním z úkolů soudu je také to, aby postupoval v souladu s pravidly trestního procesu, která vymezují takové hranice a postupy, které podtrhují objektivitu a nestrannost rozhodování soudu. Z vyjádření soudu i státního zástupce sice vyplývá, že se u jednací síně nachází i poradní místnost, není v nich však uvedeno, že se soudce sám opravdu do poradní místnosti odebral. Avšak i v takovém případě - vzhledem k tomu, že ostatním účastníkům trestního řízení a veřejnosti taková situace nebyla viditelná - mohly zůstat pochybnosti, jaký byl účel toho, že státní zástupce v jednací síni zůstal, ačkoliv další jednání soudu je neveřejné. V této souvislosti je třeba zdůraznit legitimní, z y dovoditelný požadavek, aby důvěra občanů v nezávislé soudy a v nezávislé a nestranné soudce byla upevňována a nikoli naopak ( a y).

Krajský soud v Ostravě jako odvolací soud pochybil v tom, že nevěnoval této stěžovatelově námitce pozornost, i když byla v odvolání výslovně uvedena. Pokud by se jí zabýval, mohla být situace již v rámci odvolacího řízení řešena.

Vzhledem k těmto závěrům nezbylo Ústavnímu soudu než konstatovat, že došlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces podle y se zřetelem na y.

Proto rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno.