Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2/06

Ústavní soud rozhodl dne 16. května 2006 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti Ing. Z. P., zastoupené Mgr. Martinem Greplem, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem v Olomouci, Sokolská 44, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2005, čj. -195, a usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 27. 7. 2004, čj. -153, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 16. 1. 2006, doplněným podáním ze dne 10. 4. 2006, se Ing. Z. P. (dále jen "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v řízení o dědictví.

Jak je patrno z napadených rozhodnutí, Krajský soud v Ostravě k odvolání stěžovatelky potvrdil usnesení soudu I. stupně, kterým byla mj. určena čistá hodnota dědictví a potvrzeno nabytí dědictví podle dědických podílů, přičemž dědický podíl stěžovatelky činil 9/12 a zbývající 3/12 nabyli vnuci zůstavitelky.

Stěžovatelka tvrdí, že obecné soudy porušily právo na soudní ochranu dle d (dále jen " ") a právo na nedotknutelnost obydlí dle y. K zásahu do práva na soudní ochranu mělo podle stěžovatelky dojít nedostatečným předběžným šetřením dle , ve kterém nebyly opatřeny všechny údaje potřebné pro zjištění zůstavitelčina majetku; předmětem dědictví se takto nestal veškerý majetek zůstavitelky. Právo na nedotknutelnost obydlí mělo být porušeno tím, že za účelem stanovení obecné ceny nemovitého majetku zůstavitelky soudem jmenovaný znalec údajně vstoupil do předmětných nemovitostí, aniž k tomu měl souhlas oprávněných dědiců.

Ústavní soud se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, přičemž dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout, a to z následujících důvodů.

Stěžovatelka poukázala na y, zaručující ve své podstatě právo na soud. Toto základní právo je součástí širšího práva na spravedlivý proces, jak je zakotveno dále i v y a paralelně v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jehož relevantní část zní:

"Článek 6

Právo na spravedlivý proces

1. Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích (...)."

Ústavní soud připomíná, že uvedená záruka spravedlivosti řízení je procesní povahy. Zaručuje tedy spravedlnost řízení, na jehož základě se k rozhodnutí došlo. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá, že stěžovatelka i její sestra v řízení před notářkou - soudní komisařkou - shodně prohlásily poté, co jim byl předestřen majetek dosud zjištěný, že žádný další majetek v dědictví po zůstavitelce není. Stěžovatelka nezajistila vypracování znaleckého posudku o obecné ceně nemovitostí v k. ú. Staříč, byť to sama přislíbila, a proto soud usnesením ustanovil znalce. Stěžovatelka pak polemizovala se znalcem zjištěnou obecnou cenou a tvrdila, že zůstavitelka vlastnila ještě další pozemky. O které další pozemky by se však mělo jednat, v průběhu dědického řízení a ostatně ani v odůvodnění ústavní stížnosti nic konkrétního neuvedla. Z uvedeného nezbývá než dovodit, že jak z ústavní stížnosti samotné, tak i napadených rozhodnutí obecných soudů nevyplývá jakýkoliv náznak porušení principů spravedlivého procesu zakotvených v Úmluvy, resp. a y. Napadená soudní rozhodnutí také v dostatečné míře uvádějí důvody, na nichž jsou založena. Jinak řečeno, dle názoru Ústavního soudu obecné soudy v řízení o dědictví stěžovatelce poskytly dostatečný prostor pro účinné hájení práv, a to při dodržení všech principů ústavně souladného procesu. Majetková práva stěžovatelky jsou navíc chráněna i ust. , umožňujícím tzv. dodatečné projednání dědictví pro případ, že po právní moci usnesení, jímž bylo řízení o dědictví skončeno, se objeví nějaký zůstavitelčin majetek.

Pokud jde o tvrzení, dle něhož soudem jmenovaný soudní znalec měl porušit právo stěžovatelky na nedotknutelnost obydlí tím, že za účelem stanovení obecné ceny nemovitého majetku zůstavitelky vstoupil do předmětných nemovitostí bez souhlasu oprávněných dědiců, Ústavní soud uvádí, že byť by se toto vágní a podrobněji nekonkretizované tvrzení zakládalo na pravdě, za okolností daného případu nelze než konstatovat, že za důsledky určitého postupu soudem jmenovaného znalce při opatřování podkladů pro vypracování znaleckého posudku nelze činit odpovědným stát, nýbrž znalce samotného. Je-li tedy stěžovatelka toho názoru, že jí vznikla činností znalce nějaká újma, musí k její nápravě v první řadě využít prostředky poskytované jí zákonem.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. , o Ústavním soudu, v platném znění, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 16. května 2006

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu