Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 33/06

Ústavní soud rozhodl Jiřím Nykodýmem, soudcem zpravodajem, o ústavní stížnosti Ing. A. M., zastoupeného Mgr. Miroslavem Šipkou, advokátem se sídlem Jednoty 1628, Sokolov, směřující proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. , za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, a 1) Vrchního státního zastupitelství v Praze, a 2) M. V., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se o d m í t á .

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 24. 1. 2006 se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. , kterým byl k jeho odvolání zrušen rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 2. 9. 2004, čj. -1276, a znovu bylo rozhodnuto tak, že je stěžovatel vinen ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 a 4 trestního zákona, ve znění účinném od 1. 1. 2002, a za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků se zařazením do věznice s dozorem, a poškozená M. V. byla s uplatněným nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Stěžovatel tvrdí, že v řízení před obecnými soudy byla porušena jeho práva podle , , , a d.

V ústavní stížnosti stěžovatel mimo jiné uvádí, že jeho dovolání bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 2. 11. 2005, sp. zn. . Z připojeného spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že dovolání stěžovatele bylo opřeno o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu a bylo odmítnuto jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu.

Ještě před tím, než Ústavní soud může přistoupit k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány zákonné podmínky jejího projednání.

Ústavní soud nemohl přehlédnout, že ústavní stížnost směřuje pouze proti rozhodnutí soudu druhého stupně, přestože řízení bylo završeno až usnesením Nejvyššího soudu. Po uvážení této skutečnosti a s odkazem na svoji judikaturu (

sp. zn.

,

sp. zn.

) dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Rozhodnutí o dovolání, kterým byla věc pojednána meritorně, je bezpochyby rozhodnutím o posledním procesním prostředku k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů(dále jen " ")], a který v prvé řadě musí být ústavní stížností napaden. Má-li dojít k nápravě údajného zásahu orgánu veřejné moci do stěžovatelových ústavně zaručených práv, je naprosto nezbytné, aby do hodnocení závěrů obecných soudů byly zahrnuty především závěry prezentované v rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva; v daném případě je představuje usnesení Nejvyššího soudu.

Proto byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako nepřípustná odmítnuta podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona.

Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. května 2006

Jiří Nykodým, v.r.

soudce zpravodaj