Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 602/04

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o ústavní stížnosti stěžovatele R.P., zastoupeného advokátem Mgr. P.K., podané proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 19. 8. 2002 čj. a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2003 čj. , za účasti Městského soudu v Brně a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní stížností napadl stěžovatel v záhlaví označená rozhodnutí Městského soudu v Brně a Krajského soudu v Brně s tím, že jimi, jakož i postupem těchto soudů předcházejícím vydání rozhodnutí, se cítí dotčen na svých základních právech; konkrétně označil právo na soudní ochranu a spravedlivý proces obsažené ve odst.d ( dále jen "Listina"). Rozhodnutí žádá nálezem zrušit.

Ze spisu o nalézacím řízení, který byl od soudu prvého stupně vyžádán, zjistil Ústavní soud následující podstatné okolnosti případu.

Po provedeném dokazování Městský soud v Brně shledal stěžovatele vinným trestným činem zanedbání povinné výživy dle ustanovení § 213 odst. 1 trestního zákona za to, že v době od září 1999 do sdělení obvinění (září 2001) nijak nepřispěl na výživu svých nezletilých dětí B. a M.P., ačkoliv mu bylo výživné stanoveno pravomocným rozsudkem, přičemž za uvedené období mu vznikl na výživném dluh ve výši 16.800,-Kč. Stěžovateli vyměřil nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Soud vyšel ze zjištění, že stěžovatel je otcem jmenovaných dětí a výživné na ně vyměřil opatrovnický soud, přičemž výši stanoveného výživného shledal soud z hlediska trestní odpovědnosti stěžovatele adekvátní. Stěžovatel byl schopen svou vyživovací povinnost vůči nezletilým dětem plnit, ale neučinil kroky potřebné k tomu, aby se tak stalo. Soud se v této souvislosti důkladně zabýval zdravotním stavem stěžovatele ve vztahu k možnosti jeho dalšího pracovního uplatnění, zda a jak se o možnost získat práci ucházel, jaké je spektrum jeho výdajů. Při úvaze o druhu a výši trestu soud přihlížel k obecným hlediskům obsaženým v trestním zákoně a zkoumal též polehčující i přitěžující okolnosti; zde především konstatoval, že stěžovatel byl za trestný čin zanedbání povinné výživy vůči svým dětem již jednou pravomocně odsouzen, a to rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2001 sp. zn. .

Odvolání stěžovatele Krajský soud v Brně stížností napadeným usnesením zamítl, neboť závěry soudu prvého stupně považoval za správné.

Nejvyšší soud ČR pak odmítl stěžovatelovo dovolání jako podané z jiného důvodu, než pro který lze dovolání podle trestního řádu podat.

Stěžovatel v podání, kterým prostřednictvím advokáta dne 6. 1. 2005 doplnil svůj původně vadný návrh, uvedl, že zásadně nesouhlasí se závěry obecných soudů o své schopnosti vyživovací povinnosti dostát. Zejména zdůraznil, že jeho zdravotní stav mu neumožňuje získat zaměstnání v jeho profesi. Jediným příjmem jsou proto sociální dávky, z nichž nemůže měsíčně dětem vyplácet stanovených 700,-Kč.

Po posouzení věci dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná, a proto ji odmítl, aniž by činil ve věci další procesní úkony. Protože stěžovatel navrhl zrušit pouze rozhodnutí soudu prvého stupně a odvolacího soudu, usnesením soudu dovolacího ze dne 21. 1. 2004 sp. zn. , které se předmětné trestní věci také týká, se Ústavní soud nezabýval.

Ústavní soud především konstatuje, že i v tomto řízení respektoval skutečnost, že s ohledem na své ústavní vymezení (zakotvené především v y ČR) není součástí soustavy obecných soudů. Nepřísluší mu proto ani přehodnocovat dokazování, provedené obecnými soudy, popřípadě zabývat se porušením běžných zákonů, pokud tím současně nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele.

K námitkám stěžovatele lze obecně konstatovat, že tyto svojí podstatou směřují toliko do oblasti přehodnocování provedeného dokazování obecnými soudy a právních závěrů z něho vyvozených. Přitom podle ustálené judikatury přísluší Ústavnímu soudu "přehodnocovat"hodnocení důkazů provedené obecnými soudy pouze tehdy, jestliže mezi ním a mezi právními závěry z něho vyvozenými existuje extrémní rozpor. V souzené věci se však o tento případ zjevně nejedná.

Jak vyplývá z předmětného soudního spisu, napadená rozhodnutí obecných soudů se dostatečným způsobem opírají o výsledky provedeného dokazování a Ústavní soud neshledal, že by mezi zjištěným skutkovým stavem a mezi právními závěry z něho vyvozenými bylo možno spatřovat extrémní nesoulad ve smyslu jeho ustálené judikatury. V odůvodnění napadených rozhodnutí soudy přijaté skutkové i právní závěry pečlivě a přehledně odůvodnily a ani v tomto směru jim nelze ničeho vytknout. Podanou stížnost pouze nelze hodnotit jinak než jako pokus stěžovatele domoci přezkoumání rozhodnutí, s nímž není spokojen, Ústavním soudem coby další soudní instancí, což by ovšem bylo v rozporu se , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

S ohledem na výše uvedené musel Ústavní soud návrh stěžovatele podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. května 2006

Stanislav Balík, v.r. předseda senátu