Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 239/06

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti ing. R. S., právně zastoupeného Mgr. Jindřichem Vítkem, advokátem se sídlem Nad Petruskou 1, Praha 2, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 13. 5. 2005, sp. zn. , a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2005, sp. zn. , spolu s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí,

t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 21. 4. 2006 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil shora uvedená rozhodnutí obecných soudů, kterými byla zamítnuta námitka stěžovatele a dalších žalovaných ohledně místní nepříslušnosti soudu.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že mu na základě rozhodnutí soudů bylo odepřeno jeho základní právo na zákonného soudce podle d.

Dále stěžovatel uvedl, že ústavní stížnost je přípustná podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), z důvodu, že stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Stěžovatel navrhoval i odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.

Podle lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

V daném případě, jak vyplývá z razítka advokátní kanceláře na rozhodnutí odvolacího soudu, bylo rozhodnutí doručeno právnímu zástupci stěžovatele dne 4. 10. 2005. Šedesátidenní lhůta pro podání ústavní stížnosti tak počala stěžovateli běžet od 5. 10. 2005 a poslední den této lhůty připadl na den 5. 12. 2005 (první pracovní den po uplynutí lhůty). Ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě až dne 20. 4. 2006, tedy evidentně po uplynutí zákonem stanovené lhůty pro podání ústavní stížnosti.

Stěžovatel, vědom si shora uvedené skutečnosti, se v ústavní stížnosti dovolává aplikace ustanovení .

Ustanovení vymezuje okolnosti, které mají za následek odmítnutí ústavní stížnosti pro její nepřípustnost [ ]. Jedná se o situaci, kdy stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ustanovení uvedeného zákona představuje výjimku z uvedené zásady. Podle něj Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.

Z uvedeného vyplývá, že aplikace ustanovení přichází v úvahu, pouze pokud se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou. V posuzované věci lze z hlediska vyčerpání procesních prostředků k ochraně práva podanou ústavní stížnost považovat naopak za přípustnou, neboť posledním prostředkem k ochraně práva podle citovaného ustanovení bylo napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze. Zákonná podmínka pro aplikaci zmíněného ustanovení v dané věci tak není splněna.

Z návrhu tedy vyplývá, že stěžovatel chtěl aplikací uvedeného ustanovení docílit prominutí (prodloužení) zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti. Zákonná šedesáti denní lhůta k podání ústavní stížnosti je stanovena kogentním ustanovením nelze ji tedy prodloužit a její nedodržení nelze ani prominout. Ustanovení v žádném případě nelze považovat za prostředek, jímž by bylo možné takového následku dosáhnout.

Z výše uvedeného důvodu nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout podle jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem. Protože ústavní stížnost byla jako opožděná odmítnuta, byl spolu s ní odmítnut i návrh na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. května 2006

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj