Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 122/06

Ústavní soud rozhodl dne 10. května 2006 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti A. J., zastoupeného JUDr. Igorem Velebou, advokátem, AK Soběšická 151, 638 00 Brno, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 26. 11. 2005, sp. zn. , a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 12. 2005, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve své ústavní stížnosti stěžovatel žádá zrušení v záhlaví označených usnesení obecných soudů, neboť v řízeních, ze kterých vzešla, údajně nebylo respektováno jeho právo na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1 d (dále jen " ") a podle článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Z podané ústavní stížnosti, jakož i z připojených listin, zjistil Ústavní soud následující. Stěžovatel byl vzat do vazby usnesením Městského soudu v Brně ze dne 26. 11. 2005, sp. zn. , na podkladě ustanovení § 67 písm. a), c) trestního řádu. Jednání soudu probíhalo v Psychiatrické léčebně v Brně-Černovicích, kam byl stěžovatel téhož dne v dopoledních hodinách po kolapsu převezen. Stěžovatel ležel na lůžku napojen na infúzi a s rukama připevněnýma k posteli. Jednání proběhlo poté, co ošetřující lékařka sdělila, že stěžovatel je schopen výslechu a že s ní komunikoval adekvátně, pokud šlo o jeho zdravotní stav. Při soudním jednání stěžovatel ležel se zavřenýma očima, na poučení soudu ani dotaz obhájce nereagoval a se soudem ani jinak nekomunikoval. Stěžovatel proti tomuto rozhodnutí podal stížnost, která byla usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 12. 2005, sp. zn. , jako nedůvodná zamítnuta.

Stěžovatel namítá, že při rozhodování o vzetí do vazby nebyl respektován princip kontradiktorního řízení, který zajišťuje právo být slyšen a možnost účinně participovat na řízení, tedy práva zařazená Evropským soudem pro lidská práva (dále jen "Evropský soud") mezi základní procesní garance v případech rozhodování o omezení osobní svobody. Soudy měly v souladu s ustanovením § 105 a § 116 trestního řádu k vyšetření duševního stavu stěžovatele přibrat znalce z oboru psychiatrie, neboť okolnosti zcela zjevně nasvědčovaly tomu, že stěžovatel může trpět duševní poruchou. I v současné době je zdravotní stav stěžovatele neuspokojivý, užívá léky proti silným halucinacím, depresím, poruchám vědomí a soustředění, kterými trpí a trpěl i před zahájením trestního stíhání.

Ústavní soud dospěl k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatel opírá protiústavnost řízení o vazbě o rozhodovací praxi Evropského soudu, která pokládá řízení, v němž absentuje slyšení osoby, o jejíž osobní svobodu se jedná, za rozpornou s požadavky ochrany základních lidských práv a svobod. Ústavní soud tuto judikaturu plně respektuje a ve svých rozhodnutích z ní vychází, a to např. v nálezu

(publikován ve Sbírce zákonů pod č. 239/2005 Sb.), v němž konstatoval, že v případě osoby zbavené svobody podle článku 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy se vyžaduje konání slyšení, které představuje jeden z prvků kontradiktornosti řízení. Obviněný má právo být slyšen jako procesní strana, a to nejen při rozhodování o vzetí do vazby, ale i v řízeních, v kterých je přezkoumávána důvodnost dalšího omezení osobní svobody. Stejné požadavky je nutno vztáhnout i na pozdější fázi trestního řízení, kdy o ponechání obžalovaného ve vazbě rozhoduje soud prvního stupně v hlavním líčení, avšak současně je třeba upozornit, že z y, Úmluvy ani z judikatury Evropského soudu nevyplývá povinnost vytvořit prostor pro slyšení ve dvou stupních; z hlediska ochrany základních práv dostačuje, že trestní řád vytváří potřebné podmínky pro konání slyšení před nalézacím soudem, a to v pravidelných intervalech (srov. usnesení , publikováno na www.usoud.cz).

Ústavní soud neshledal, že by postupem obecných soudů bylo stěžovateli odňato právo být slyšen k opodstatněnosti návrhu na vzetí do vazby. K posouzení stěžovatelovy schopnosti komunikovat se soudem nebylo nutno přibírat znalce z oboru psychiatrie, neboť ošetřující lékařka odborně způsobilá v téže medicínské oblasti byla dostatečně kompetentní k posouzení, zda je stěžovatel schopen výslechu. Soud prvního stupně přesunem jednání do prostor psychiatrické léčebny umožnil stěžovateli účastnit se řízení, v němž se rozhodovalo o jeho osobní svobodě, a vytvořil tak prostor pro jeho výslech, jemuž nebránil jeho aktuální zdravotní stav. Stěžovatele nelze nutit k aktivní účasti na soudním řízení, poněvadž je jeho výsostným právem nevypovídat, avšak jestliže si stěžovatel zvolí možnost se k projednávané věci nevyjadřovat, nemůže následně soudu vytýkat, že jej nevyslechl.

Jelikož Ústavní soud neshledal, že by stěžovateli bylo upřeno právo být slyšen v soudním řízení, podanou ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení , o Ústavním soudu, v platném znění.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 10. května 2006

Vlasta Formánková

předsedkyně senátu