Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 295/04

Ústavní soud rozhodl dne 27. dubna 2006 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. I.K., zastoupené advokátem JUDr. J.K., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. listopadu 2003, sp. zn. , spolu s návrhem na odklad vykonatelnosti, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Včas podanou ústavní stížností, která i jinak byla podána co do formálních podmínek ve shodě se , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "", napadla stěžovatelka rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. listopadu 2003 (-127) a tvrdila, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva na soudní a jinou právní ochranu (d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) a na právní pomoc (d).

Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25. listopadu 2003 (-127) byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 27. února 2003 (-101), kterým soud I. stupně uložil stěžovatelce, která vystupovala v právní pozici žalované v řízení před obecnými soudy, zaplatit žalobci (J.H.) částku 339 000,- Kč s přísl.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Brně podala stěžovatelka dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. března 2006 (-167) odmítnuto, neboť směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti kterému není tento mimořádný opravný prostředek přípustný [ a ].

V ústavní stížnosti stěžovatelka - stručně shrnuto - rekapituluje dosavadní průběh řízení před obecnými soudy a uzavírá, že žalobcem žalovaná částka 339 000,- Kč byla z její strany zčásti řádně započtena, zčásti uhrazena. Stěžovatelka poukazuje na to, že nalézací soud při zjišťování skutkového stavu věci vycházel z rozsáhlého dokazování, jeho výrok však neodpovídá tomu, co bylo v soudním řízení prokázáno. Krajský soud v Brně pak vydal napadený rozsudek v rozporu s ust. , neboť tento soud nebyl oprávněn učinit právní závěr týkající se existence pohledávky, neboť její určení bylo předmětem souběžně probíhajícího soudního řízení před Okresním soudem v Třebíči pod sp. zn. . Stěžovatelka proto navrhla zrušit napadený rozsudek Krajského soudu v Brně, jak je vpředu označen. Dále navrhla odložit jeho vykonatelnost.

Ústavní stížnost stěžovatelky je zjevně neopodstatněná.

Na tomto místě je nutno zdůraznit, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto mu nepřísluší v daných souvislostech přezkoumávat zákonnost či dokonce věcnou správnost rozhodnutí obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 5, Praha 1995), o což stěžovatelka svou ústavní stížností usilovala. Jeho zásah do rozhodovací činnosti obecných soudů je vázán na splnění jistých podmínek (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994), jež však v dané věci shledány nebyly.

Podstatou ústavní stížnosti stěžovatelky je polemika se skutkovými a právními závěry obecných soudů v rovině jednoduchého práva. Z odůvodnění rozhodnutí Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Třebíči, jak jsou vpředu označena, vyplývá, že dne 8. prosince 1994 byla mezi účastníky uzavřena kupní smlouva ohledně prodeje nemovitosti, přičemž byla dohodnuta kupní cena 800 000,- Kč. První část kupní ceny ve výši 461 000,- Kč byla stěžovatelkou uhrazena, částka ve výši 339 000,- Kč nikoliv. Tato druhá částka byla předmětem žaloby žalobce. Stěžovatelka tvrdila, že tuto částku zčásti započetla (ve výši 139 000,- Kč), zčásti uhradila (ve výši 200 000,- Kč). Obecné soudy však řádně zdůvodnily, proč k započtení ani ke stěžovatelkou tvrzenému zaplacení nedošlo.

Krajskému soudu v Brně nelze proto pod aspektem ochrany ústavnosti (y ČR) nic vytknout.

Z takto rozvedených důvodů Ústavní soud neshledal, že by v dané věci došlo k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelky, její ústavní stížnost proto posoudil jako zjevně neopodstatněnou. Její zjevná neopodstatněnost je pak dána povahou vývodů ústavní stížnosti a konstantní judikaturou Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno.

Zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl [ ], jak je z výroku tohoto usnesení patrno. Odmítavý výrok ústavní stížnosti současně zakládá nedostatek zákonných důvodů pro stěžovatelkou navržený odklad vykonatelnosti rozhodnutí, jehož se toto usnesení Ústavního soudu dotýká.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. dubna 2006