Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 193/06

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 11. dubna 2006 v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) a Dagmar Lastovecké ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Z. K., zastoupeného JUDr. Jiřím Mazalem, advokátem se sídlem Národní svobody 26, Písek, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 12. 1. 2006, č. j. - 45, t a k t o :

Ústavní stížnost s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Včas zaslanou ústavní stížností, splňující i další formální náležitosti podání dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že tímto rozhodnutím bylo porušeno jeho právo na soudní a jinou právní ochranu podle hlavy pátéd (dále jen "") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Výše citovaným usnesením rozhodl krajský soud, že JUDr. Dagmar Kohelová není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. .

Stěžovatel v podané ústavní stížnosti, kterou blíže neodůvodnil, namítal, že postupem obecných soudů došlo k porušení jeho práva na soudní a jinou právní ochranu ve smyslu části pátéy a dále k porušení práva na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem garantované Úmluvy. Proto navrhl, aby Ústavní soud v záhlaví citované usnesení svým nálezem zrušil. Dále stěžovatel navrhl, aby mu Ústavní soud přiznal náhradu nákladů řízení.

Jak Ústavní soud zjistil z napadeného rozhodnutí, stěžovatel namítl při prvním jednání ve věci podjatost soudkyně ve věci rozhodující s tím, že vzhledem k tomu, že žalovaným ve sporu je Ministerstvo spravedlnosti ČR, je stěžovatel se žalovaným v nerovnoprávném postavení a není zaručeno, že by bylo rozhodnuto nezávisle a objektivně, neboť soudkyně je žalovaným řízena.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud k tomu konstatuje, že ve své dosavadní judikatuře, týkající se problematiky podjatosti soudců, resp. důvodů pro vyloučení soudce z rozhodování ve věci, uvedl, "že pro povahu převážně etických aspektů rozhodování o vyloučení soudce z projednávání věci v řízení před obecnými soudy je věcí především těchto soudů samotných, aby stanovily kritéria, za nichž je třeba podmínky aplikace posuzovat; důvodné pochybnosti o soudcově nestrannosti jsou kategorií objektivní povahy a jako takové musí být založeny skutečnostmi objektivitě soudcovského rozhodování protiřečícími, a to natolik, že nikoli z pohledu stěžovatele, ale v objektivním smyslu ústavně chráněnou nestranností soudcovského rozhodování otřásají" (usnesení Ústavní soudu ve věci sp. zn. , in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 17, Praha, C. H. Beck 2000 - I. díl, str. 366). Jinak řečeno, pochybnosti o nepodjatosti rozhodujícího soudce nelze zakládat pouze na subjektivních pochybnostech účastníka řízení, ale musí být určitým způsobem objektivizovány tak, že existují a účastníkem jsou tvrzeny určité objektivní skutečnosti, v jejichž světle může být nepodjatost konkrétního soudce zpochybněna (srov. např. nález ve věci

sp. zn.

, in Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 34, C. H. Beck 2005, str. 255).

Ústavní soud dodává, že stěžovatel nemůže vyvozovat podjatost soudkyně z pouhého faktu, že se v novinovém článku dočetl o řídící funkci ministra spravedlnosti ve vztahu k soudcům. Taková okolnost (ve skutečnosti i nepřesně formulovaná) nemůže být důvodem k pochybnosti o nepodjatosti soudkyně, navíc za situace, kdy stěžovatel tuto námitku uplatnil pouze v rovině teoretické a neuvedl konkrétní skutečnosti, ve kterých by spatřoval důvod pro vyloučení soudkyně z projednávání a rozhodování v dané věci. Pokud by stěžovatel chtěl prokázat, že se zřetelem na poměr soudkyně ke straně žalované je zde důvod pochybovat o její nepodjatosti, musel by prokázat existenci užšího vztahu mezi konkrétními projevy této soudkyně vůči tomuto konkrétnímu účastníku řízení, což ovšem stěžovatel neprokázal a dokonce ani netvrdil.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud neshledal v napadeném usnesení porušení základního práva stěžovatele na spravedlivý proces, a proto ústavní stížnost, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. dubna 2006