Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 191/06

Ústavní soud rozhodl dne 11. dubna 2006 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti Ing. J. T. a obchodní společnosti G & C Pacific, a. s., se sídlem Zámek 1, Oslavany, obou zastoupených JUDr. Kateřinou Tomkovou, advokátkou se sídlem Lesnická 52, Brno, proti postupu Policie ČR, Útvaru pro odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality, SKPV, expozitura Brno v řízení vedeném pod ČTS: FIPO-49/BT-ND-2005,

t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 3. 4. 2005 se stěžovatelé domáhali, aby Ústavní soud zakázal Policii ČR, Útvaru pro odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality, SKPV, expozitura Brno (dále jen "policejní orgán") pokračovat v řízení vedeném pod ČTS: FIPO-49/BT-ND-2005. Toto řízení je totiž podle stěžovatelů vedeno v rozporu s článkem 2 odst. 2, , a a 2d (dále ""). Stěžovatelé v ústavní stížnosti popsali postup policejního orgánu, který předvolal Ing. Tomka aby podal vysvětlení (158 odst. 5 tr. ř.) ve věci "uskutečnění zdanitelného plnění mezi společnostmi G & C Pacific, s. r. o. a G & C Pacific, a. s.". Stěžovatel se k podání vysvětlení dostavil dne 19. 12. 2005, požadované vysvětlení podal a udělil i požadovaný souhlas, jímž zbavil mlčenlivosti pracovníky společnosti, která prováděla audit obou obchodních společností. Následně se vyšetřovatel obrátil ( tr. ř.) na některé obchodní partnery stěžovatelky, aby podali zprávu o průběhu obchodních vztahů mezi nimi a stěžovatelkou. Vyšetřovatel v žádosti uvedl mj. údaj, že policejní orgán provádí šetření ve věci G & C Pacific s.r.o., pro podezření ze zkrácení daně, poplatku a jiné povinné platby ( a 4 tr. zák.). V důsledku toho podle stěžovatelů "téměř všichni" obchodní partneři stěžovatelky s ní přerušili veškeré vztahy. Přestože právní zástupkyně stěžovatelů seznámila policejní orgán s textem nálezu Ústavního soudu

sp. zn.

a domáhala se možnosti nahlédnout do spisu, bylo jí nahlédnutí odepřeno. Ačkoli stěžovatel nemá postavení obviněného, lze z postupu policejního orgánu jednoznačně dovodit, že řízení směřuje k jeho obvinění. Proto měl být spis zpřístupněn.

Stěžovatelé dále uvedli, že zveřejněním údaje o podezření z výše uvedeného trestného činu policejní orgán porušil ust. § 32 tr. ř. (definující obviněného). Porušena byla i zásada zdrženlivosti (resp. přiměřenosti při užívání prostředků trestního řízení - § 2 odst. 4 věta druhá tr. ř.) a právo na uplatnění obhajoby (§ 4 odst. 13 tr. ř.). Vyšetřovatel navíc zaslal do rejstříkového spisu společnosti G & C Pacific a.s. upozornění, v němž mj. uvedl, že stěžovatel je podezřelý z toho, že měl v postavení předsedy představenstva G & C Pacific a.s. dávat pokyny osobám k jednání za další právnické osoby, k němuž však nebyly oprávněny. Vyšetřovatel rejstříkovému soudu dále sdělil, že stěžovatel měl v zápisu do obchodního rejstříku uvést nepravdivé údaje (ke sdělení byly připojeny dokumenty týkající se obchodních transakcí). Tak sey týkající se přípravného řízení staly součástí rejstříkového spisu, když podle ust. obchodního zákoníku je sbírka listin obchodního rejstříku veřejně přístupná. Následně byl stěžovatel jakožto statutární orgán společnosti G & C Pacific a. s. vyzván k podání "dalšího svědectví ve věci", což písemně odmítl poukazem na ust. tr. ř. a odkázal vyšetřovatele na daňový spis. Přesto bylo svědectví policejním orgánem urgováno a i toto (podle stěžovatelů nezákonné) donucení odmítl.

Popsaným postupem policejní orgán podle stěžovatelů uplatnil státní moc v rozporu se zákonem, čímž porušil y. Nucením k výpovědi byl porušen y, jakož i y. Zveřejňováním částí trestního spisu a veřejným obviňováním stěžovatele z trestné činnosti byl porušen y. Odepřením možnosti nahlížet do spisu pak byla zmařena možnost vést kvalifikovanou obhajobu, čímž bylo porušeno právo stěžovatele na právní pomoc garantované y.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené , a to včetně podmínek ust. , které vyžadují, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( ). Ústavní stížnost podle písm. d)y ČR totiž představuje pouze subsidiární prostředek ochrany práv jednotlivce, který lze uplatnit jen v situaci, kdy v právním řádu neexistují jiné prostředky ochrany práva nebo kdy případný zásah do práv nelze odčinit jiným způsobem.

Ústavní soud předně konstatuje, že i když ústavní stížnost namítala, že stěžovatel byl nezákonně nucen k výpovědi, ze samotné ústavní stížnosti vyplývalo, že stěžovatel realizoval své právo odmítnout výpověď. Zjevně tedy došlo k aktivaci zákonné překážky bránící nucení k výpovědi. Proto by nebylo možno dospět k závěru o porušení práva výpověď odepřít.

Stěžovatelé dále namítali porušení práva na ochranu osobnosti. Pokud k tomuto zásahu mělo dojít rozesláním difamující informace obchodním partnerům stěžovatelky, pak je nutno tyto námitky odkázat na občanskoprávní řízení, neboť v tomto případě je žaloba na ochranu osobnosti procesním prostředkem k ochraně práv stěžovatelů.

Stěžovatelé dále namítali, že k zásahu do práva na ochranu osobnosti mělo dojít zasláním informací rejstříkovému soudu, avšak zde ústavní stížnost nerozlišila veřejně přístupnou sbírku listin od rejstříkového spisu, který je přístupný pouze účastníkům řízení. Postupem vyšetřovatele tedy nedošlo ke zveřejnění informací z přípravného řízení, ale byl dán podnět k uvedení obsahu obchodního rejstříku se skutečným stavem. (Z příloh ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatelům byla tato distinkce připomenuta i ve vyrozumění státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 17. 2. 2006, který z podnětu stěžovatelů přezkoumával postup policejního orgánu.)

Z ústavní stížnosti vyplývá, že trestní řízení ve věci, v níž mělo dojít k tvrzenému porušení základních práv stěžovatelů, nedospělo do stádia trestního stíhání konkrétní osoby. Probíhá prověřování okolností nasvědčujících tomu, že by spáchán trestný čin a námitky proti postupu v takovém řízení je proto nutno považovat za předčasné tam, kde napadají samotnou skutečnost, že prověřování probíhá. Za předčasnou by bylo nutno považovat i ústavní stížnost proti "nucení k výpovědi", k němuž mělo dojít dne 10. 3. 2006, neboť i zde je k dispozici jiný procesní prostředek k ochraně práva než je ústavní stížnost. A chtěli-li stěžovatelé napadnout jen postup policejního orgánu při podání vysvětlení dne 19. 12. 2005, šlo by o ústavní stížnost opožděnou. Stejně tak by bylo nutno považovat za opožděnou ústavní stížnost, která by odeslání informací obchodním partnerům stěžovatelů považovala za jiný zásah orgánu veřejné moci ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále ""). Z kopií zaslaných stěžovatelům je totiž zjevné, že se o šíření těchto informací dozvěděli nejpozději v prvním lednovém týdnu t. r., kdy také počala běh lhůta k podání včasné ústavní stížností ( ). A pokud se stěžovatelé domáhali zpřístupnění listin, které policejní orgán shromažďuje ve stadiu prověřování skutečnosti nasvědčujících spáchání trestného činu, a to poukazem na nález ve věci

sp. zn.

(ze dne 8. 3. 2005 veřejně dostupný na www.judikatura.cz), pak Ústavní soud konstatuje, že právní názor vyslovený v tomto nálezu na jejich situaci nedopadá, neboť zde se Ústavní soud vyjádřil k právu osoby v procesním postavení svědka na právní pomoc.

Proto, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [ ].

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 11. dubna 2006