Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 84/06

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti MUDr. J. M.-N., zastoupené JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem Advokátní kanceláře v Praze, Mansfeldova 792/3, P.O.Box 41, proti dopisu JUDr. Vladimíra Stiboříka, předsedy senátu Vrchního soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 25. 1. 2006, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

I.

Stěžovatelka se svou podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod zrušení shora označeného dopisu Vrchního soudu v Praze.

Stěžovatelka je pozůstalou dcerou po zemřelém prof. A. N., který byl rozsudkem Mimořádného lidového soudu v Klatovech, sp. zn. , ze dne 12. 9. 1946, uznán vinným zločinem udavačství podle § 11 Dekretu prezidenta republiky č. 16/1945 Sb. a odsouzen k trestu pěti let žaláře. Dne 24. 1. 1949 požádal prof. A. N. o obnovu trestního řízení, tento návrh však byl usnesením Okresního soudu v Klatovech ze dne 18. 7. 1949 zamítnut. Stížnost pro porušení zákona podaná 18. 11. 2003 ministrem spravedlnosti Karlem Čermákem proti tomuto zamítavému rozhodnutí Okresního soudu v Klatovech byla usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. 207/2003, rovněž zamítnuta. Stěžovatelka proto podala dne 29. 12. 2005 proti rozsudku Mimořádného lidového soudu v Klatovech, sp. zn. , ze dne 12. 9. 1946, odvolání adresované Vrchnímu soudu v Praze. K jejímu odvolání však Vrchní soud v Praze napadeným dopisem ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. , sdělil, že jí její přípis ze dne 29. 12. 2005 vrací s tím, že Vrchní soud v Praze není věcně, místně ani funkčně příslušným k projednání jeho obsahu, a že ze stejných důvodů neshledal ani možnost postoupení věci žádnému z existujících soudů soudní soustavy České republiky.

II.

Po seznámení se s obsahem ústavní stížnosti a k němu přiložených materiálů Ústavní soud konstatuje, že je při posuzování ústavní stížnosti vázán pravomocemi a kompetencemi stanovenými mu u ČR a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Podle těchto zákonných ustanovení je Ústavní soud povinen postupovat i v řízení o ústavních stížnostech, jehož smyslem je náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod fyzických a právnických osob. Podle je fyzická osoba oprávněna podat ústavní stížnost, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda. Pro posouzení splnění této základní náležitosti ústavní stížnosti je podstatná skutečnost, zda orgán veřejné moci aktem napadeným ústavní stížností autoritativně a pravomocně zasáhl do právní sféry fyzické osoby, tj. že tímto rozhodnutím došlo ke vzniku, změně nebo zániku jejích oprávnění a povinností, což Ústavní soud v posuzované věci neshledal.

Ústavnímu soudu přináleží v soustavě soudů zvláštní postavení soudního orgánu ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a není jejím vrcholem. Podle pravomocí a kompetencí Ústavního soudu se jeho rozhodovací činnost nepřekrývá s jurisdikcí obecných soudů a Ústavní soud nemůže provádět nad jejich činností přezkumný dohled.

Z podání adresovaného Ústavnímu soudu je podle jeho obsahu zřejmé, že toto podání nesplňuje základní podmínky stanovené zejména v , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, pro podání ústavní stížnosti, a že tedy nejde o takový návrh, jímž by se vzhledem k zákonem stanovené pravomoci mohl Ústavní soud zabývat. Bez splnění uvedených zákonných podmínek nemůže Ústavní soud zahájit řízení o ústavní stížnosti a o ústavní stížnosti rozhodnout.

S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. dubna 2006

Michaela Židlická

soudce zpravodaj