Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 142/06

Ústavní soud rozhodl dne 18. dubna 2006 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudce Jiřího Muchy a soudkyně Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti Mgr. E. L., zastoupené JUDr. Jiřím Černým, advokátem, AK Vysoká 92, 269 01 Rakovník, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 12. 2005, čj. -38, spojenou s návrhem, aby "náklady za právní zastoupení navrhovatelky ve věci této hradil stát", takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností shora uvedenou napadla stěžovatelka uvedené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem. V odůvodnění ústavní stížnosti vyložila, z jakých důvodů podle jejího náhledu postupoval krajský soud v rozporu s a "LPS" (míněna je zřejměd).

Po zjištění, že ústavní stížnost nevykazovala formální vady, byla podána včas řádně zastoupenou a k ústavní stížnosti oprávněnou stěžovatelkou, přičemž se jedná o přípustný návrh, k jehož projednání je Ústavní soud příslušný, vyžádal Ústavní soud spis Okresního soudu v Lounech, sp. zn. , s jehož obsahem se zevrubně seznámil.

Obsah ústavní stížnosti, jakož i napadeného rozhodnutí, a průběh řízení, které vydání tohoto rozhodnutí předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť průběh řízení a napadené rozhodnutí jsou stěžovatelce, účastníku řízení, jakož i vedlejšímu účastníku řízení známy; pokud pak jde o ústavní stížnost samotnou, není též třeba s přihlédnutím k závěru Ústavního soudu dále prezentovanému její odůvodnění podrobněji opakovat.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavním soudem nebylo zjištěno nic, co by byť i jen naznačovalo dotčení jakéhokoli ústavně zaručeného základního práva stěžovatelky, přičemž pouze bylo-li by postupem Krajského soudu v Ústí nad Labem do takových práv zasaženo, mohl by Ústavní soud přistoupit ke kasaci stěžovaného rozhodnutí. V tomto směru lze odkázat na zcela stabilizovanou a bohatou judikaturu Ústavního soudu upínající se k posouzení toho, kdy lze řízení před obecnými soudy a rozhodnutí z nich vzešlá považovat za rozporná s ústavními kautelami. Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl napadeným usnesením v souladu se zákonem, své rozhodnutí sice stručně, ale přehledně, srozumitelně a v dostačující míře odůvodnil, přičemž v jeho rozhodnutí nelze shledávat nic, co by naznačovalo jakoukoli libovůli. V probíhajícím řízení neshledal Ústavní soud nic, co by odporovalo spravedlivému procesu, a to zejména z toho pohledu, že by snad právo na takový proces bylo stěžovatelce upíráno.

Z obsahu stížnosti je patrno, že její podání buď nebylo míněno zcela vážně a nebo že stěžovatelku zastupující advokát naprosto se neorientuje v právu ústavním, ba dokonce ani v právu jednoduchém. I když se ponechá stranou nepřehlednost, malá srozumitelnost a gramatická nedokonalost podaného návrhu, musí být připomenuto Ústavním soudem, že stěžovatelčin advokát zcela nesprávně vymezuje okruh účastníků řízení před Ústavním soudem a že Ústavnímu soudu předložil podání, v němž ústavně právní argumentace téměř absentuje. V rovině občanského práva procesního vytýká pak stěžovatelka prostřednictvím svého právního zástupce málo pochopitelně např. to, že prý bylo "vinou obou soudů OS i KS, které nevyzvaly mého advokáta k doplnění a specifikaci námitky a předložení důkazů, ač to on sám naznačoval, ..."; není patrno, proč tedy tuto specifikaci stěžovatelčin advokát neučinil i bez výzvy soudu (k níž ostatně soud není povinován), ačkoli by měl řádně hájit stěžovatelčina práva; podobně nelze porozumět výtce, dle které se až z odůvodnění napadeného usnesení dozvěděla stěžovatelka, resp. její advokát, že spis byl předložen nadřízenému soudu se stanoviskem soudce, jehož podjatost byla namítnuta; je nepochybné, že stěžovatelce či jejímu zástupci nic nebránilo v tom, aby kdykoli do spisu nahlédli, a to ať už u soudu prvého či druhého stupně (není patrno, že by se tak stalo), nehledě na to, že při znalosti ustanovení by neměl být stěžovatelčin zástupce postupem soudu překvapen. Zcela zmatené je tvrzení o porušení rovných práv stěžovatelky a jejího údajného "odpůrce" soudce JUDr. Petra Erby. Je nadbytečné vypočítávat další pochybení sepsaného návrhu; byl-li tento shledán zjevně neopodstatněným, bylo též zbytečné odstranění všech vad ústavní stížnosti požadovat, neboť byť by i k jejich odstranění došlo, nemohlo by to na závěru o neopodstatněnosti návrhu ničeho změnit.

Zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost musel Ústavní soud odmítnout podle ustanovení , o Ústavním soudu, v platném znění; v důsledku odmítnutí ústavní stížnosti nepřipadá v úvahu, aby stěžovatelce stát nahrazoval náklady řízení před Ústavním soudem.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 18. dubna 2006

Miloslav Výborný

zastupující předseda senátu