Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 173/06

Ústavní soud rozhodl dne 19. 4. 2006 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatelky Z. L., právně zastoupené JUDr. Annou Dvořákovou, advokátkou se sídlem v Humpolci, Máchova 1522, o ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 9. 2004, sp. zn. , a oznámení Ministerstva spravedlnosti ze dne 4. 10. 2005, sp. zn. 760/2005-ODS-SPZ, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byl dne 4. 4. 2006 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, jimiž byla shledána vinnou trestným činem vydírání dle § 235 odst. 1 a odst. 2 písm. d) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákon"), ve stadiu pokusu dle § 8 odst. 1 trestního zákona, formou spolupachatelství dle § 9 odst. 2 trestního zákona, a trestným činem křivého obvinění dle § 174 odst. 1 trestního zákona, za což jí byl uložen trest odnětí svobody v délce trvání dvou a půl roku a zákaz pobytu na území města Plzně po dobu tří let. Stěžovatelka se rovněž domáhala, aby Ústavní soud zrušil "rozhodnutí" Ministerstva spravedlnosti ze dne 4. 10. 2005, sp. zn. 760/2005-ODS-SPZ, jímž byla stěžovatelka vyrozuměna o odložení svých podnětů k podání stížnosti pro porušení zákona.

Dříve, než se Ústavní soud mohl zabývat věcnou stránkou ústavní stížnosti, byl povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti, vyžadované , přičemž shledal, že ústavní stížnost byla podána opožděně. v stanoví, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. V tomto případě bylo takovým rozhodnutím usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 9. 2004, sp. zn. , jež bylo stěžovatelce doručeno dne 20. 12. 2004. Stěžovatelka ovšem předala svou ústavní stížnost k poštovní přepravě až dne 31. 3. 2006, tedy zjevně po lhůtě stanovené za tímto účelem . Pokud jde o podněty stěžovatelky k podání stížnosti pro porušení zákona, adresované Ministerstvu spravedlnosti ČR, nemají tyto na běh zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti žádný vliv. Ústavní soud již v minulosti konstatoval, že podnět k podání stížnosti pro porušení zákona není opravným prostředkem ve smyslu ; je možno ho považovat toliko za informaci subjektům, oprávněným k podání stížnosti pro porušení zákona, která nezakládá zákonem stanovené právní důsledky, tj. nemá vliv na běh lhůty k podání ústavní stížnosti (srov. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 2, usnesení č. 4, str. 203 a násl.).

Ústavní soud dále konstatuje, že odložením podnětu stěžovatelky k podání stížnosti pro porušení zákona nemohla být dotčena její ústavně zaručená práva, neboť se nejedná o rozhodnutí, nýbrž toliko o procesní prostředek umožňující dle uvážení ministra spravedlnosti v mimořádných případech za podmínek uvedených v ustanovení § 266 a násl. zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), zahájit soudní přezkum pravomocného rozhodnutí mimo obvyklé instanční pořadí. Vývodům stěžovatelky, dle nichž úvaha ministra spravedlnosti, zda podanému podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona vyhoví či nikoli, má za následek porušení jejího ústavně zaručeného práva na soudní ochranu, nelze přisvědčit; pravomoc ministra spravedlnosti, svěřená mu bez jakýchkoli omezujících podmínek ustanovením § 266 trestního řádu, svědčí totiž toliko a výlučně jemu.

S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle .

Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. 4. 2006

Michaela Židlická

soudce zpravodaj