Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 256/06

Ústavní soud rozhodl dne 20. dubna 2006 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. D., zastoupeného Mgr. Dobroslavou Pezlarovou, advokátkou v Jihlavě, Jiráskova 32, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 30. června 2005, čj. -160, rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 31. ledna 2005, čj. -130, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 19. prosince 2005, čj. -181, a Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 21. října 2005, čj. -169, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel napadá svou ústavní stížností shora označená rozhodnutí obecných soudů a shrnuje skutkový průběh své věci. Stěžovateli, jako žalovanému v řízení před obecnými soudy, byla shora označeným rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 31. ledna 2005 uložena povinnost uhradit žalobci (v řízení před Ústavním soudem vedlejší účastník) Ing. I. D. částku 358 612,- Kč s příslušenstvím. Odvolání stěžovatele proti tomuto rozsudku bylo neúspěšné a Krajský soud v Českých Budějovicích svým shora označeným rozsudkem ze dne 30. června 2005 rozsudek soudu prvého stupně potvrdil. Tento rozsudek byl stěžovateli doručen dne 29. července 2005. Stěžovatel podal v zákonné lhůtě proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání (a to v poslední den lhůty, tedy 29. září 2005), nedopatřením však toto dovolání adresoval sobě samému, když jako odesílatele uvedl Okresní soud v Pelhřimově. Protože si stěžovatel na poště tuto písemnost formálně adresovanou jemu samému v úložní době nevyzvedl, vrátila pošta dovolání odesílateli uvedenému na obálce, tedy Okresnímu soudu v Pelhřimově. Okresní soud v Pelhřimově proto dospěl k právnímu závěru, že dovolání nebylo podáno včas a v záhlaví cit. usnesením ze dne 21. října 2005 dovolání stěžovatele odmítl. Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře toto rozhodnutí soudu prvostupňového svým usnesením ze dne 19. prosince 2005, které je rovněž předmětem této ústavní stížnosti, potvrdil.

Stěžovatel stručně polemizuje s rozhodnutími obecných soudů ve věci samé a polemizuje s právním i skutkovým hodnocením obecných soudů. Poukazuje taktéž na průtahy v této věci. Tím jsou prý dány důvody porušení jeho základního práva podle d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní stížnost je dílem podaná po lhůtě stanovené zákonem, dílem je zjevně neopodstatněná.

Podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "", lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Podle odstavce čtvrtého pak, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Ústavní stížnost proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, bylo-li doručeno stěžovateli dne 29. července 2005, a byla-li podána Ústavnímu soudu teprve 9. března 2006, je ústavní stížností podanou po lhůtě stanovené [viz též ust. ve spojení s ust. a 4]. Lhůtu není možno počítat podle odstavce čtvrtého ust. proto, že zde nebylo dovolání odmítnuto Nejvyšším soudem ČR z důvodů závisejících na jeho uvážení, ale naopak soudem prvého stupně z důvodů obligatorních, tedy jako dovolání podané opožděně ve smyslu ust.

Ústavní stížnost byla podána včas a je přípustná jen proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 19. prosince 2005, čj. -181, a usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 21. října 2005, čj. -169; ve vztahu k těmto usnesením je však zjevně neopodstatněná. Ústavní soud totiž neshledal nic protiústavního na právním závěru obou obecných soudů, že pokud stěžovatel adresoval dovolání sám sobě a jako odesílatele označil prvostupňový obecný soud, nemohlo být dovolání posouzené jako řádně podané. Nutno vzít na prvém místě v úvahu, že stěžovatel byl o možnosti podat dovolání v souladu se zákonem řádně poučen, když mu bylo též vysvětleno, k jakému soudu má být dovolání podáno (to vyplývá z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 30. června 2005, čj. -160, přiloženému k ústavní stížnosti). Do dispozice Okresního soudu v Pelhřimově se přitom zásilka stěžovatele, obsahující dovolání, dostala jen náhodou, a to proto, že si stěžovatel jemu samému formálně adresovanou zásilku nevyzvedl, a zásilka se tak dostala zpět k údajnému odesílateli, když jako odesílatel byl formálně označen stěžovatelem právě Okresní soud v Pelhřimově. V tomto případě není s ohledem na jasné vymezení celé věci ani nutné rozebírat, zda by dovolání bylo bývalo podáno včas tehdy, pokud by se uvedeným způsobem ještě v zákonné dvouměsíční lhůtě dostalo k obecnému soudu (tak se tomu evidentně v tomto případě nestalo). Ústavní soud připomíná, že právní moc rozhodnutí jako relativní nezměnitelnost rozhodnutí je výrazem právní jistoty. Bylo by naopak v rozporu s právní jistotou jako inherentní složkou ústavního pořádku a demokratického právního státu, aby byl smysl dvouměsíční zákonné lhůty pro podání dovolání způsobem navrhovaným v ústavní stížnosti obcházen a dvouměsíční lhůta byla mimo zákonem stanovené důvody prodlužována.

Ústavní soud připomíná, že rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v ust. návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.

Ústavní soud proto došel k názoru, že ústavní stížnost je zčásti podle podaná po lhůtě stanovené zákonem a zčásti podle zjevně neopodstatněná, a proto ji odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. dubna 2006