Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 727/05

Ústavní soud rozhodl dne 20. dubna 2006 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudce Jiřího Muchy a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti J. O., zastoupené JUDr. Alenou Strnadovou, advokátkou, AK se sídlem Tovaryšský vrch 1358/3, 460 01 Liberec, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 7. 2005, čj. -243, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 1. 2. 2005, čj. -203, a rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 20. 4. 2004, čj. -188, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v , věta první, , a d (dále jen " ") domáhala zrušení shora označených rozhodnutí, jimiž obecné soudy rozhodovaly v její trestní věci.

V ústavní stížnosti stěžovatelka vytkla okresnímu a krajskému soudu, že odmítly provést obhajobou navržené důkazy, vyšetřovací pokus a výslechy svědka V. O. a ing. L. N., aniž by řádně odůvodnily, proč tak neučinily, čímž jí zabránily domáhat se ochrany svých práv před soudem a neodůvodněně odňaly možnost se obhajovat. Zamítnutí odvolání pak z tohoto důvodu označila rozhodnutí, které je v rozporu s y, a výhrady uplatnila i vůči rozhodnutí dovolacího soudu, který odmítl dovolání jako neopodstatněné, aniž by se zabýval důkazní situací; připustila však, že zákonná úprava dovolání je postavena na striktně vymezených dovolacích důvodech. V závěru ústavní stížnosti stěžovatelka zpochybnila důkaz provedený znaleckým posudkem a postup obecných soudů označila za rozporný s věty první y, když připomněla, že již v odvolání namítala nepřiměřenost jí uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody.

Ústavní soud prostudoval spis Okresního soudu v Liberci, sp. zn. , který si vyžádal k ověření stěžovatelčiných tvrzení, a po jejich posouzení dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Průběh řízení, v němž byla vydána ústavní stížností napadená rozhodnutí, netřeba s ohledem na toto zjištění podrobněji rekapitulovat, neboť je stěžovatelce, ostatním účastníkům i vedlejším účastníkům znám.

Podstatu ústavněprávní argumentace stěžovatelky tvořil její nesouhlas s tím, jak obecné soudy vedly dokazování, jak provedené důkazy vyhodnotily a jaké právní závěry z tohoto hodnocení vyvodily.

Ústavní soud ve své dosavadní rozhodovací praxi vymezil, která pochybení v procesu dokazování, resp. zjišťování skutkového stavu, mají ústavně právní relevanci. Vzhledem k obecné dostupnosti jeho judikátů (publikovaných ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C.H. Beck, či v elektronické podobě na www.judikatura.cz) pouze připomíná, že jde o případy důkazů získaných, a tudíž posléze použitých v rozporu s procesními předpisy, případy důkazů opomenutých a případy svévolného hodnocení provedených důkazů. Ústavně právní pochybení takto naznačená však v postupu obecných soudů neshledává.

Řízení, jemuž byla stěžovatelka podrobena, bylo řízením spravedlivým, souladným se všemi ústavními kautelami, a to ve všech jeho fázích; nalézací, odvolací i dovolací soudy zcela přiměřeným a přezkoumatelným způsobem vyložily, proč nemohly stěžovatelkou uplatněné námitky akceptovat. Je evidentní, že stěžovatelka se mylně domnívá, že podstata spravedlivého procesu spočívá v tom, že by soudy měly postupovat a rozhodovat tak, aby výsledek řízení odpovídal jejím představám, to však ani y ani Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod přirozeně nezaručuje. Soud rovněž (při dodržení zásady rovnosti účastníků řízení) není v zásadě povinen vyhovět všem důkazním návrhům účastníků, neboť absolutní právo na výslech každého svědka, jehož uvede obhajoba, není zaručeno.

Stran námitek o údajném porušení věty první y Ústavní soud poznamenává, že o otázkách viny a trestu rozhodují výlučně soudy obecné (srov. y, y) a Ústavní soud je do jejich rozhodování oprávněn zasáhnout jen v případech, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatelky vybočily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv, což se v projednávaném případě nestalo. Pokud stěžovatelka vyjádřila názor, že obecný soud přehlédl ústavně právní význam práva na osobní svobodu, Ústavní soud takové pochybení neshledal. K podstatě osobní svobody vyvěrající přímo z lidského bytí již jen jako obiter dictum Ústavní soud připomíná nesouměřitelnost omezení osobní svobody stěžovatelky v důsledku trestu uloženého jí při nepochybném respektování všech zákonných i ústavních kautel s následky činu pro poškozenou. Také poškozená je nositelkou ústavně garantovaných lidských práv; z obsahu spisu je patrno, že celá řada jí zaručených základních práv byla následkem zaviněného jednání stěžovatelky dotčena, ne-li zcela nevratným způsobem eliminována.

Ústavní soud proto zcela a zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost odmítl podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 20. dubna 2006

Miloslav Výborný

zastupující předseda senátu