Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 669/05

Ústavní soud rozhodl dne 20. dubna 2006 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. Š., zastoupeného JUDr. Václavem Bubeníkem, advokátem v Moravské Třebové, Cihlářova 4, proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 27. 6. 2005, čj. -21, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 11. 2005, čj. -42, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 20. 12. 2005, stěžovatel napadl rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 11. 2005, čj. -42, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 27. 6. 2005, čj. -21, a s tvrzením, že porušují jeho ústavně zaručená základní práva, konkrétně právo na spravedlivý proces podle , a d, dále jen d, a , a y ČR, se domáhal jejich zrušení.

Jak Ústavní soud z ústavní stížnosti a jejích příloh zjistil, napadeným rozsudkem okresního soudu byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti J. D. o zaplacení částky 10 820,- Kč s 6,5% úrokem z prodlení od 26. 3. 2002 do zaplacení. Stěžovatel se svého nároku domáhal z titulu náhrady škody, kterou mu měl žalovaný způsobit jako soudem ustanovený znalec ve věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. podáním nepravdivého a hrubě zkresleného posudku. Soud přitom vycházel z názoru, že pokud byl stěžovatel nespokojen se závěry znalce a se zamítavým výrokem rozsudku nalézacího soudu ve zmíněné věci sp. zn. , měl podat proti němu odvolání; pokud tak neučinil, lze učinit závěr, že rozhodnutí soudu, vycházející z předmětného znaleckého posudku, přijal. Následně okresní soud vyvodil, že postup zvolený žalobcem není správný a možný, neboť nelze zkoumat hodnověrnost důkazu, který byl podstatný pro rozhodnutí v jiném řízení, a dovozovat z toho např. odpovědnost znalce v řízení následně vyvolaném.

Toto rozhodnutí napadl stěžovatel odvoláním, avšak Krajský soud v Hradci Králové je jako věcně správné podle potvrdil, a to ústavní stížností napadeným rozsudkem. Dospěl totiž k závěru, že rozsudek je výsledkem rozhodovací činnosti soudu, přičemž znalecký posudek je pouze jedním z důkazů, ze kterých soud při rozhodování vychází. Pokud by mohla být přezkoumávána věcná správnost znaleckého posudku v jiném občanskoprávním řízení, jednalo by se v podstatě o přezkoumávání rozhodnutí mimo rámec řádných a mimořádných opravných prostředků. Bezprostřední příčinou žalobcova neúspěchu v řízení vedeném pod sp. zn. nebyl obsah znaleckého posudku, a proto nemůže být dána odpovědnost žalovaného ve smyslu .

V ústavní stížnosti stěžovatel vyslovuje názor, že pokud nalézací soud postupuje podle , je soudní znalec povinen podat znalecký posudek podle , o znalcích a tlumočnících, a v případě podání nepravdivého znaleckého posudku porušuje svou právní "odpovědnost" danou mu citovaným zákonem; v obou řízeních, dle svého vyjádření, stěžovatel předložil dostatek věrohodných důkazů prokazujících nepravdivost znaleckého posudku, přičemž porušení právní povinnosti znalce má přímou souvislost se vznikem tvrzené škody. Stěžovatel v této souvislosti upozorňuje na společensky závažný stav, kdy soudy budou nebo mohou rozhodovat podle nepravdivých znaleckých posudků bez možnosti obrany účastníků, což vyplývá z toho, že hodnocení soudu nemohou podléhat odborné znalecké závěry ve smyslu jejich správnosti.

Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti ( , 2 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen " "), a dospěl k závěru, že jde o včas podaný návrh, který je i co do dalších formálních náležitostí a předpokladů jeho projednání ve shodě se . Následně Ústavní soud přistoupil k posouzení, zda se nejedná o návrh, který by bylo možno považovat za návrh zjevně neopodstatněný. Vycházel přitom z toho, že pokud ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, jako je tomu v daném případě, nutno ji zpravidla považovat za zjevně neopodstatněnou, postrádá-li napadené rozhodnutí způsobilost, a to vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, porušit základní práva a svobody stěžovatele. Po přezkoumání věci dospěl Ústavní soud k závěru, že nic nenasvědčuje eventuálnímu porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele.

Stěžovatel v ústavní stížnosti sice tvrdí, že došlo k porušení řady ustanovení y, jakož i y ČR, avšak bližší argumentaci v daném ohledu jeho návrh neobsahuje (nehledě na to, že stěžovatelem označená ustanovení y ČR, jak plyne z již ustálené judikatury Ústavního soudu, žádná ústavně zaručená základní práva či svobody neobsahují). Podstatou ústavní stížnosti je polemika stěžovatele s názory obecných soudů ohledně občanskoprávní odpovědnosti znalce za výše zmíněných podmínek; stěžovatel má - v principu - za to, že je možno podrobit znalecký posudek přezkumu jeho věcné správnosti v samostatném občanskoprávním řízení vedeném proti znalci za účelem případné náhrady škody.

Dle již ustálené judikatury Ústavního soudu vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad "jednoduchého" práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a Ústavní soud, jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti ( y ČR), stojící mimo soustavu obecných soudů ( y ČR), není možno považovat za "superrevizní" instanci v systému všeobecného soudnictví, jejímž úkolem je přezkum celkové zákonnosti (či věcné správnosti) vydaných rozhodnutí.

Jak patrno z napadených rozhodnutí, obecné soudy se danou věcí zabývaly, při řešení předmětné právní otázky vzaly v úvahu všechny podstatné aspekty a přesvědčivě zdůvodnily nesprávnost východisek stěžovatele, vedoucích jej k podání žaloby. Z hlediska požadavků kladených na odůvodnění soudních rozhodnutí, plynoucích z příslušných procesních předpisů, jakož i principů spravedlivého procesu ve smyslu y, jim tedy nelze nic vytknout; možno snad pouze zdůraznit, že v posuzované věci příčinou vzniku škody nemohl být samotný znalecký posudek, nýbrž až o něj se opírající soudní rozhodnutí; právní odpovědnost za nezákonné rozhodnutí (i) z důvodu vadného znaleckého posudku pak nese stát za podmínek stanovených , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád).

S ohledem na tyto důvody Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. dubna 2006