Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 388/05

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. J., zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Brno, Příkop 8, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2004, sp. zn. , a rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 22. 7. 2004, čj. - 252, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou ústavní stížností se V. J. (dále jen "stěžovatel") domáhal zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Brně (dále též "odvolací soud") a rozsudku Okresního soudu v Břeclavi (dále též "soud prvního stupně") pro porušení , a , 2 d (dále jen " ").

Uvedeným usnesením odvolací soud zamítl odvolání stěžovatele proti shora označenému rozsudku soudu prvního stupně. Tímto rozsudkem byl stěžovatel uznán vinným trestným činem podvodu podle , 2 trestního zákona (dále jen "TrZ"), ve znění Tohoto trestného činu se dopustil tím, že si u firmy FLAGA - PLYN, s. r. o., objednal a odebral šest kusů závěsných kotlů v celkové částce 226 911,08 Kč, kterou nezaplatil. Objednávku opatřil razítkem společnosti DOSS, s. r. o., u které dříve pracoval, bez jejího vědomí a souhlasu. Za to byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců se zařazením do věznice s dozorem. Současně mu byla stanovena povinnost nahradit škodu.

V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že s ohledem na závěr odvolacího soudu, že "námitka obhajoby, že trestné činnosti se mohl dopustit někdo jiný, je nepochybně logická", je zjevné, že přetrvávají důvodné pochybnosti o jeho vině. S tím souvisí i fakt, že mu odvolací soud přičetl k tíži využití práva nevypovídat, aniž by přihlédl k tomu, že tak mohl učinit nejen ve svůj prospěch, ale i z důvodu ochrany osoby blízké, např. syna.

Současně navrhl, aby Ústavní soud v řízení postupoval podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Po přezkoumání věci dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

V projednávané věci obecné soudy postupovaly v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů [§ 2 odst. 6 trestního řádu (dále jen "TrŘ")] a zjistily skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu, který byl nezbytný pro jejich rozhodnutí (§ 2 odst. 5 TrŘ). V napadených rozhodnutích uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy opřely svá skutková zjištění, jak se vypořádaly s obhajobou stěžovatele, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů a při posuzování viny a trestu (§ 125 odst. 1 TrŘ). Důkazy, provedené v tomto trestním stíhání, vytvořily nepřerušený řetězec, který obecným soudům umožnil učinit, bez důvodných pochybností, závěr o vině stěžovatele. Ústavní soud ve věci nezjistil žádná pochybení, jež by dosahovala mezí ústavnosti.

Tvrzení stěžovatele, že přetrvávají důvodné pochybnosti o jeho vině a že mu odvolací soud přičetl k tíži využití práva nevypovídat, se nezakládá na pravdě. Odvolací soud pouze konstatoval, že námitka stěžovatele, že trestné činnosti se mohl dopustit někdo jiný, je sice logická, ale v dané věci stěžovatel o jiném pachateli nemluvil a z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že podvodného jednání se dopustil právě on sám a jeho vina tak byla postavena najisto.

Ústavní soud neshledal, že by napadená rozhodnutí obecných soudů vybočila z mezí ústavnosti a porušila ústavně zaručená práva nebo svobody stěžovatele, konkrétně , a y. Ke stěžovatelem tvrzenému porušení y dojít nemohlo, neboť se jedná o ustanovení, které dopadá na rozhodnutí veřejné správy. V projednávané věci stěžovatel napadl rozhodnutí obecného soudu.

Pro úplnost Ústavní soud dodává, že v dané věci neshledal věcné ani zákonné důvody pro postup podle .

V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. dubna 2006

František Duchoň

předseda I. senátu Ústavního soudu