Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 481/05

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudkyň Vlasty Formánkové a Ivany Janů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti GAHR International CZ, spol. s r.o., se sídlem Brno, Uzbecká 6, zastoupené JUDr. Jiřím Všetečkou, advokátem se sídlem Hradec Králové, Orlická 163, směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 11. 5. 2005, č.j. , rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2003, sp.zn. , rozhodnutí Celního ředitelství v Brně ze dne 30. 4. 2001, č.j. 1523/2001-01-0101 a rozhodnutí Celního úřadu Brno I. ze dne 19. 10. 2000, č.j. 5415/1-0172/99

t a k t o :

Ústavní stížnost s e o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), a doplněnou na výzvu Ústavního soudu dne 23. 1. 2006, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Domnívá se, že jimi byla porušena její základní práva zakotvená v a d (dále jen "").

Všechna napadená rozhodnutí se týkají celního dluhu a postavení stěžovatelky jako celního dlužníka. Rozhodnutím Celního úřadu Brno I. bylo stěžovatelce uloženo uhradit celní dluh ve výši 211.929,- Kč. K odvolání stěžovatelky změnilo Celní ředitelství v Brně toto rozhodnutí co do právní kvalifikace dlužníka, vzniku a určení celního dluhu. Jinak ovšem zůstalo prvostupňové rozhodnutí nezměněno. Stěžovatelka dále využila své možnosti podat správní žalobu podle . O té rozhodoval Krajský soud v Brně, který žalobu zamítl. Proti tomuto rozhodnutí si stěžovatelka podala kasační stížnost, avšak i tato byla Nejvyšším správním soudem ČR zamítnuta.

Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že meritum věci tkví v tom, že podle ust. (dále jen ""), ve znění platném do 30. 6. 2002, je dlužníkem osoba, která má plnit povinnosti vyplývající z dočasného uskladnění zboží nebo z režimu, do kterého bylo zboží propuštěno. Podle závěru všech ve věci rozhodujících orgánů je tímto dlužníkem stěžovatelka. Tato odpovědnost je konstruována jako objektivní. S tímto závěrem však stěžovatelka nesouhlasí a udává, že nesprávnou aplikací zákona byla majetkově postižena za jednání, kterého se nedopustila. V tomto postupu shledává porušení svých základních práv.

Ve vyjádření, které k ústavní stížnosti zaslal Nejvyšší správní soud, tento opakuje své úvahy stran právního posouzení věci a dodává, že odůvodnění napadené kasační stížnosti považuje za dostatečně podrobné a v dalším na něj odkazuje. Má za to, že jeho rozhodnutí není v rozporu su a navrhuje, aby Ústavní soud stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl, popř. nálezem zamítl. Toto vyjádření nevzal Ústavní soud za základ svého rozhodnutí, neboť nic nového oproti napadenému rozsudku tohoto soudu nepřináší.

Především Ústavní soud připomíná, že jeho postavení v systému českého soudnictví mu neumožňuje přezkoumávat otázky aplikace a interpretace tzv. "jednoduchého" práva. Ústavní soud není další instancí v soustavě soudů obecných, je konstituován mimo tuto soustavu jako orgán ochrany ústavnosti. Přezkum napadených rozhodnutí státních orgánů tedy provádí na jiné rovině, na rovině respektování základních práv a svobod. Dle názoru Ústavního soudu argumenty použité v předložené stížnosti této roviny nedosahují.

S odkazem na svá dřívější rozhodnutí (srovnej např. nález sp.zn.

, usnesení sp.zn.

) Ústavní soud uvádí, že deklarant (dovozce) je odpovědný za ochranu dováženého zboží proti ztrátě, odcizení a poškození. Pokud této své odpovědnosti nedostojí, vzniká mu povinnost uhradit clo. Existence této povinnosti je nezávislá na jakékoli nahodilé okolnosti, jakou je např. i odcizení zboží. Lze tedy říci, že aplikace i interpretace použitých zákonných ustanovení byla zcela ústavně konformní a postupem soudů i správních orgánů nemohlo dojít k porušení základních práv stěžovatelky.

Vzhledem k výše uvedeným okolnostem Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle .

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. dubna 2006

Vojen Güttler

předseda senátu