Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 181/06

Ústavní soud rozhodl dne 6. dubna 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J. B., zastoupené JUDr. Milošem Jedličkou, advokátem v Brně, Rašínova 2, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 6. prosince 2005, sp. zn. , spojené s návrhem na zrušení části ust. , , ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost a návrh se odmítají.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností, která i jinak byla - po odstranění formálních vad ústavní stížnosti na základě výzvy Ústavního soudu - podána v souladu se , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), napadla stěžovatelka rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 6. prosince 2005 ( -202) a tvrdila, že byla porušena její ústavně zaručená práva obsažená v a d.

Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 6. prosince 2005 ( -202) byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 25. ledna 2005 ( -130), jímž soud I. stupně uložil stěžovatelce (vystupovala v pozici žalované v řízení před obecnými soudy) povinnost zaplatit žalobci (Stavební bytové družstvo SIGMA Olomouc) částku ve výši 6 881,- Kč s přísl. Dále jím soud I. stupně zamítl návrh na spojení věci s jinou věcí vedenou u okresního soudu pod sp. zn. a uložil stěžovatelce nahradit žalobci náklady řízení ve výši 6 825,- Kč.

V ústavní stížnosti stěžovatelka poukazuje na to, že občan nesmí být nucen činit to, co zákon neukládá a povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích. Dále stěžovatelka uvedla, že každý má právo, aby jeho věc byla projednávána veřejně a v jeho přítomnosti, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům, což v dané věci nebylo respektováno. V souvislosti s napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, stěžovatelka tvrdí, že část věty za čárkou v ust. , znějící "pokud to zákon připouští", je v rozporu s u ČR a ústavním pořádkem. Stěžovatelka proto navrhla zrušit napadené rozhodnutí obecného soudu, jak je vpředu označeno, a část věty za čárkou v ust. , znějící "pokud to zákon připouští".

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Na tomto místě je nutno zdůraznit, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto mu nepřísluší přezkoumávat zákonnost či dokonce věcnou správnost rozhodnutí obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 5, Praha 1995). Jeho zásah do rozhodovací činnosti obecných soudů je vázán na splnění jistých podmínek (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994), jež však v dané věci shledány nebyly.

S tvrzeními stěžovatelky, týkajícími se důvodu zvyšování nájmu a toho, proč jednal soud I. stupně v nepřítomnosti stěžovatelky, se krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí v souladu se zákonem řádně vypořádal ( ); pod aspektem ochrany ústavnosti ( y ČR), který výlučně zakládá pravomoc Ústavního soudu k přezkumu rozhodnutí obecných soudů, nelze ve věci rozhodujícím soudům (Okresnímu soudu v Olomouci a Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci) nic vytknout.

Z takto rozvedených důvodů Ústavní soud neshledal, že by v dané věci došlo k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelky, ústavní stížnost byla proto posouzena jako zjevně neopodstatněná. Její zjevná neopodstatněnost je pak dána povahou vývodů ústavní stížnosti a konstantní judikaturou Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno.

Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla posouzena jako zjevně neopodstatněná, nebylo nutno se zabývat návrhem na zrušení části ust. , neboť dle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu tento návrh sdílí osud ústavní stížnosti (k tomu srov. např. usnesení ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4., usn. č. 22, Praha 1996).

Zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost a návrh s ní spojený Ústavní soud proto odmítl [ , b) ], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. dubna 2006