Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 158/05

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Dagmar Lastoveckou ve věci návrhu P. Z., Valdice, zastoupeného Mgr. Šimonem Slezákem, advokátem, Ulrichovo náměstí 737, Hradec Králové, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka Olomouc ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 8. 2004, sp. zn. ,

takto :

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočka Olomouc ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. , byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání pokusu trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 k § 219 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon (dále jen "trestní zákon") a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 11 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) trestního zákona zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen "trestní řád"), byl obžalovaný zavázán k povinnosti poškozenému Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra ČR, pobočka Olomouc, zaplatit náhradu škody ve výši 21.633,- Kč. Podle § 229 odst. 1 trestního řádu byl poškozený J. Z. s uplatněným nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 72 odst. 2 písm. b), odst. 4 trestního zákona, bylo obžalovanému uloženo ochranné léčení protialkoholní v ambulantní formě.

Odvolání stěžovatele proti rozsudku krajského soudu Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 3. 8. 2004, sp. zn. , podle § 256 trestního řádu zamítl, neboť shledal, že nebylo důvodné.

Proti tomuto usnesení podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. 12. 2004, sp. zn. , podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu, odmítl jako zjevně neopodstatněné.

Stěžovatel navrhl v ústavní stížnosti zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí soudů prvého a druhého stupně, které dle jeho názoru porušily ústavně zaručená práva stěžovatele na spravedlivý proces, na soudní ochranu a na rovnost stran, zakotvená v , a d.

Jsa vázán petitem ústavní stížnosti, jímž stěžovatel vymezil okruh rozhodnutí, u nichž se přezkumu z pohledu kritéria ústavnosti domáhá (iudex ne eat ultra petita partitum), posoudil Ústavní soud návrh stěžovatele co do jeho meritorní projednatelnosti, jak ve výroku usnesení obsaženo, když vyšel z následující argumentace.

Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž uvedené neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Zmíněnými procesními prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, se potom ve smyslu citovaného zákona rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky (s výjimkou výše uvedenou) vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

V ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů (sebeomezení) Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná. Především obecným soudům a priori je totiž adresován imperativ formulovaný v y ČR, neboť ochrana ústavnosti v demokratickém právním státě není a nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž musí být úkolem celé justice. Ústavní stížnost takto představuje prostředek ultima ratio, tj. je nástrojem ochrany základních práv nastupujícím po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práva uplatnitelných ve shodě se zákonem v systému orgánů veřejné moci, s výjimkami výše citovanými.

Pakliže je přípustný opravný prostředek, jenž je v dispozici stěžovatele, řádně podán, je nezbytné napadnout ústavní stížností i na jeho základě vydané rozhodnutí, pokud se námitkami stěžovatele, k čemu ve věci Ústavnímu soudu k posouzení předložené došlo, orgán k tomu ex lege povolaný náležitě zabýval.

Uvedený závěr respektuje rozhraničení pravomocí orgánů veřejné moci a odráží skutečnost, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani jiných orgánů veřejné moci, nýbrž soudním orgánem ochrany ústavnosti (y ČR), jenž se zabývá námitkami stěžovatele pouze za splnění podmínek vyplývajících ze zásady subsidiarity. Smyslem a účelem takovéhoto přezkumu potom mimo jiné je možnost Ústavního soudu zasáhnout svým rozhodnutím, shledá-li k tomu zákonem stanovené předpoklady, do rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, a tím efektivně korigovat, rovněž z hlediska systémové hierarchie, excesy orgánů veřejné moci v oblasti ústavně zaručených základních práv a svobod.

Vycházeje z těchto úvah, nutno shrnout, že k případné nápravě zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod nemůže dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavního soudu bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.

V důsledku uvedeného deficitu petitu návrhu stěžovatele, tj. že kasačním návrhem v souladu se svým dispozičním oprávněním nenapadl usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 12. 2004, sp. zn. , proto byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnuta podle .

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. dubna 2006

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj