Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 164/06

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti doc. RNDr. Ing. J. M., DrSc., právně zastoupeného JUDr. Vladimírem Zavadilem, advokátem se sídlem Revoluční 1, Praha 1, proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 9. 12. 2005, sp. zn. ,

takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 22. 3. 2006, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Okresního soudu v Hradci Králové, jímž byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby podle § 72 odst. 3 trestního řádu a podle § 73 odst. 1 písm. b) nebyl přijat písemný slib stěžovatele.

Tvrdí, že soud v řízení o žádosti o propuštění z vazby rozhodoval v neveřejném zasedání, při kterém stěžovatel ani jeho obhájce nebyli přítomni. Tím ho vyloučil z možnosti uplatnit své námitky v kontradiktorním řízení, čímž porušil jeho základní práva garantovaná Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod i d.

Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), tedy, zda daný návrh splňuje formální náležitosti a zda jsou dány podmínky jeho projednání. Primárně se zaměřil na posouzení otázky přípustnosti ústavní stížnosti.

Z obsahu napadeného usnesení připojeného k ústavní stížnosti bylo zjištěno, že usnesení obsahuje řádné poučení, že je proti němu možno podat prostřednictvím podepsaného soudu stížnost do tří dnů od doručení, o níž by rozhodoval Krajský soud v Hradci Králové. Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti, stěžovatel stížnost nepodal a usnesení soudu prvního stupně tak nabylo právní moci.

Mezi základní atributy ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, náleží požadavek její subsidiarity, vyjádřený v ustanovení , dle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní soud ve své judikatuře vychází ustáleně z názoru, že ústavní soudnictví se zásadně orientuje na přezkum věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které jednotlivci poskytuje zákon (srov.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 4, str. 243 a násl.).

V projednávané věci podal stěžovatel ústavní stížnost proti pravomocnému rozhodnutí soudu prvního stupně. Nápravy jím tvrzeného nesprávného postupu tohoto soudu však mohl dosáhnout ve stížnostním řízení, pokud by proti napadenému usnesení Okresního soudu v Hradci Králové podal stížnost. Včasná stížnost proti rozhodnutí o vazbě dle ustanovení § 74 odst. 1 trestního řádu je totiž dle judikatury Ústavního soudu zákonným prostředkem, který měl stěžovatel k dispozici na ochranu svých práv. Tohoto svého oprávnění, ač o něm byl řádně poučen, však nevyužil. Za situace, kdy stěžovatel nedal stížnostnímu soudu možnost, aby se věcí zabýval, není Ústavní soud s ohledem na vyslovenou zásadu subsidiarity oprávněn napadené rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumávat.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení odmítnout jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.

V Brně dne 31. března 2006

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj