Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 774/05

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti J. P., zastoupeného Mgr. Ivanem Nezvalem, advokátem se sídlem Brno, Rooseveltova 6/8, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 9. 2005, sp.zn. , a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 8. 2005, sp.zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Domnívá se, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Odvolává se na porušení a y ČR, d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Odvolací soud stížností napadeným rozhodnutím zamítl odvolání stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým byl stěžovatel uznán vinným trestnými činy dle ust. § 219 odst. 1 a dále § 219 odst. 1, odst. 2 písm. c), h) a § 247 odst. 1 písm. a) tr. zákona. Stěžovatel byl podle ust. § 219 odst. 2, § 29 odst. 1 a za použití § 35 odst. 1 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 21 roků a zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

Své tvrzení o porušení základních práv zakládá stěžovatel na tom, že soud I. stupně při vypořádání se všemi okolnostmi případu opominul polehčující okolnost spočívající v úplném doznání stěžovatele. Tento nedostatek odůvodnění prvostupňového rozhodnutí namítal stěžovatel již v odvolání a v ústavní stížnosti zároveň uvádí, že porušení práva na spravedlivý proces shledává i ve způsobu, jakým se odvolací soud s touto námitkou vyrovnal.

Ústavní soud si vyžádal vyjádření obou dalších účastníků řízení. Oba soudy ve svém vyjádření odkázaly na odůvodnění napadených rozhodnutí a navrhly zamítnutí, resp. odmítnutí ústavní stížnosti jako nedůvodné.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud především zdůrazňuje, že není další instancí v soustavě obecných soudů a tudíž jeho úkolem není přezkum jejich rozhodnutí na úrovni tzv. "jednoduchého" práva. Ústavní soud vystupuje mimo soustavu obecných soudů jako orgán ochrany ústavnosti a jeho zásah je na místě pouze tehdy, jestliže pochybení obecného soudu dosahuje takové úrovně, že má za následek porušení některého základního práva stěžovatele.

V tomto případě namítá stěžovatel, že se soud při úvahách o výši trestu nevypořádal s výše uvedenou polehčující okolností, což dovozuje z toho, že tato polehčující okolnost není výslovně uvedena v odůvodnění napadeného rozsudku. Odvolací soud pak zasáhl do stěžovatelova práva na spravedlivý proces údajně tím, že v odůvodnění rozhodnutí o odvolání použil úvahu, která podle stěžovatele nemá oporu v trestním spise. Stěžovatel tedy nezpochybňuje právní posouzení věci provedené nalézacím soudem, svou kritiku soustřeďuje pouze na výslovné neuvedení okolnosti úplného doznání stěžovatele mezi polehčujícími okolnostmi v odůvodnění rozsudku. Na tuto námitku reagoval už odvolací soud tím, že na základě stěžovatelem nezpochybněných skutkových zjištění a použité právní kvalifikace je na místě uložení výjimečného trestu v rámci trestní sazby od 15 do 25 let. Jestliže nalézací soud stěžovateli uložil trest odnětí svobody v trvání 21 let, nelze tento trest s přihlédnutím ke všem okolnostem případu označit za nepřiměřený. Odvolací soud dospěl při přezkumu postupu a rozhodnutí nalézacího soudu k závěru, že tento při ukládání trestu vyhodnotil všechny polehčující i přitěžující okolnosti, čemuž ve výsledku uložený trest odpovídá.

Tomuto závěru lze z hlediska Ústavního soudu přisvědčit. Odůvodnění odsuzujícího rozsudku je v ostatních ohledech zcela vyčerpávající. Jako celek koresponduje s výroky o vině i trestu. Ústavní soud tedy neshledal porušení práva na spravedlivý proces, neboť nekonstatoval extrémní rozpor mezi skutečnostmi a úvahami, uvedenými v odůvodnění, a z nich vyvozenými závěry soudu. Pochybení soudu by tedy bylo možno shledávat spíše ve formální nedokonalosti odůvodnění, kdy nebyla výslovně uvedena polehčující okolnost namítaná stěžovatelem. Tento nedostatek však sám o sobě nedosahuje úrovně ohrožení základních práv stěžovatele.

Vzhledem ke všem výše uvedeným okolnostem Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. března 2006

Vlasta Formánková

předsedkyně IV.senátu Ústavního soudu