Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 685/05

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele E. S., zastoupeného JUDr. Jiřím Slezákem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Ulrichovo nám. 737, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 10. 2005, čj. - 2096, a proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 16. 9. 2005, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností E. S. (dále jen "stěžovatel") navrhl zrušení shora označeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové (dále též "odvolací soud") a usnesení Okresního soudu v Hradci Králové (dále též "okresní soud") pro porušení práva na soudní ochranu.

Uvedeným usnesením odvolací soud odmítl stížnost stěžovatele proti usnesení okresního soudu ze dne 16. 9. 2005, sp. zn. . Tímto usnesením byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby (výrok I.) a podle § 71 odst. 4, 6 trestního řádu (dále jen "TrŘ") byl stěžovatel ponechán i nadále ve vazbě (výrok II.).

V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že k rozhodnutí o jeho ponechání ve vazbě nebyly splněny další zákonné podmínky vazby stanovené v ustanovení § 71 odst. 4, 6 TrŘ, tj. že řízení nebylo možno ze závažných důvodů ukončit a že jeho propuštěním na svobodu hrozí zmaření nebo podstatné ztížení dosažení účelu trestního řízení. Namítl, že v trestním řízení existovaly průtahy, neboť hlavní líčení bylo odročováno na dlouhé termíny a soud volal svědky postupně, nikoli tak, aby mohl ve věci bez průtahů rozhodnout. Přitom skutkově jde de facto pouze o dva případy privatizace bytů, údajně sjednané v podvodném úmyslu.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ve své judikatuře již několikrát zdůraznil, že není soudem nadřízeným soudům obecným a nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí. Neposuzuje ani stanoviska a výklady obecných soudů ke konkrétním zákonným ustanovením, ani jejich právní úvahy, názory a závěry. Jeho úkolem je zjistit, zda aplikace a interpretace práva nemá za následek porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele. V projednávané věci Ústavní soud důvod ke svému zásahu neshledal.

Námitce stěžovatele, že usnesení obecných soudů nesplňují zákonné podmínky stanovené v ustanovení § 71 odst. 4 TrŘ, nelze přisvědčit. Jedná se o opakování námitky, kterou stěžovatel uplatnil již v řízení před odvolacím soudem. Obecné soudy se zabývaly nejen samotnými vazebními důvody, ale i dalšími zákonnými podmínkami trvání vazby, zakotvenými v ustanovení § 71 odst. 4 TrŘ. Svůj závěr o trvání vazby, o obtížnosti věci a o zmaření nebo ztížení dosažení účelu trestního řízení, v případě propuštění stěžovatele na svobodu, řádně a přezkoumatelným způsobem odůvodnily.

Důvodnost obavy z naplnění vazebního důvodu podle § 67 písm. c) TrŘ dovodily obecné soudy zejména ze skutečnosti, že stěžovatel páchal promyšlenou trestnou činnost po delší dobu, více závažnými útoky a s ohledem na jeho předchozí odsouzení za trestnou činnost téže povahy má dlouhodobější sklony k páchaní trestné činnosti. V neposlední řadě vyšly ze závěru znaleckého posudku z oboru psychiatrie, z něhož vyplývá ztížená možnost stěžovatele poučit se z předchozích odsouzení, a tedy ztížená možnost nápravy, neboť u něj absentuje pocit viny, tj. dissociální porucha osobnosti.

Dále obecné soudy poukázaly na skutečnost, že stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 16. 9. 2005 nepravomocně uznán vinným trestnými činy, pro něž byl ve vazbě, a to trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona (dále jen "TrZ") a dvěma trestnými činy poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) TrZ a odsouzen k souhrnnému a úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody, peněžitému trestu a trestu zákazu činnosti. K obtížnosti věci (§ 71 odst. 4 TrŘ) obecné soudy uvedly, že se jednalo o poměrně rozsáhlou a důkazně složitou věc se stíháním dvou osob. K průtahům v řízení nedošlo. Obžaloba byla podána dne 31. 5. 2005 a rozsudek vyhlášen dne 16. 9. 2005. Celková délka trestního řízení i délka řízení před soudem je přiměřená rozsahu a složitosti věci. S ohledem na uvedenou dlouhodobost a promyšlenost páchání trestné činnosti i přes předchozí odsouzení a dissociální poruchu, by propuštěním stěžovatele na svobodu bylo, zejména z hlediska zamezování trestné činnosti, ohroženo dosažení účelu trestního řízení ve smyslu ustanovení § 1 odst. 1 TrŘ.

Z uvedeného vyplývá, že důvody zásahu do osobní svobody stěžovatele jsou v odůvodnění označených usnesení dostatečným způsobem rozvedeny a konkretizovány (§ 134 odst. 2 TrŘ, ve spojení s § 67 a § 71 odst. 4, 6 TrŘ). Napadená usnesení obsahují konkrétní skutečnosti, odůvodňující trvání vazby podle § 67 písm. c) TrŘ a další zákonné podmínky upravené v ustanovení § 71 odst. 4 TrŘ. Proto za dané situace nelze odmítnout přesvědčení orgánů činných v trestním řízení o přítomnosti konkrétních skutečností, ze kterých vyplývá obava z následků předvídaných v § 67 písm. c) a § 71 odst. 4 TrŘ, jako zákonného podkladu pro ústavně přípustné omezení osobní svobody ( d).

Nad rámec uvedeného je vhodné doplnit, že pokud se stěžovatel domníval, že v řízení před soudem docházelo k průtahům, měl toto své tvrzení uplatnit u okresního soudu v návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, podle , o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů.

Pro úplnost Ústavní soud dodává, že v současné době jsou již úvahy o důvodnosti další vazby bezpředmětné. Trestní věc stěžovatele byla rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 1. 2006, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 16. 9. 2005, sp. zn. , pravomocně skončena. Stěžovatel byl odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců a peněžitému trestu ve výši 100 000,-- Kč. Z vazby byl převeden do výkonu trestu a délka vazby mu byla započtena.

V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. března 2006

František Duchoň

předseda I. senátu Ústavního soudu