Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 18/05

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Stanislava Balíka, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudkyně Dagmar Lastovecké v řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky H. B., zastoupené Mgr. Vojtěchem Kolaříkem, advokátem, Národní dům na Vinohradech, náměstí Míru 9, Praha 2, proti usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 16. srpna 2002, čj. -220 a -221, a proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. září 2004, sp. zn. , za účasti Okresního soudu Plzeň - město a Krajského soudu v Plzni jako účastníků řízení a Ing. O. V.a, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 11. ledna 2005 a na základě výzvy k odstranění vad doplněnou podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 4. února 2005 se stěžovatelka domáhala zrušení výše uvedených rozhodnutí. Na základě sdělení stěžovatelky o souběžně podaném dovolání Ústavní soud řízení usnesením č. j.

-20

ze dne 22. února 2005 přerušil a po sdělení stěžovatelky, že Nejvyšší soud její dovolání usnesením č. j. -291 ze dne 25. října 2005 odmítl, aniž však stěžovatelka ústavní stížnost o návrh na zrušení citovaného usnesení Nejvyššího soudu rozšířila, usnesením č. j.

-26

ze dne 16. února 2006 rozhodl Ústavní soud o pokračování v řízení.

Stěžovatelka namítala, že Okresní soud Plzeň-město rozhodl o dědictví po její matce O. V. po více než pěti letech, čímž bylo porušeno její základní právo podle d (dále jen "") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod na projednání věci bez zbytečných průtahů. Odmítla, že by průtahy byly způsobeny chováním účastníků nebo jejich neschopností dohodnout se. Tvrdila dále, že průtahy v řízení mohly mít vliv na rozsah majetku, který byl posléze zahrnut do aktiv a pasiv dědictví, čímž mohlo být porušeno základní právo na nabývání dědictví podle y. Namítla také, že tím, že obecné soudy nezahrnuly veškerý zjištěný majetek do aktiv dědictví a nezabývaly se celou věcí důsledně a chybně hodnotily důkazy, porušily základní právo stěžovatelky na nabývání dědictví podle y. Tvrdila konečně, že v řízení před Okresním soudem Plzeň-město bylo porušeno její právo být přítomna projednávání věci ve smyslu y a právo na soudní ochranu podle y, konkrétně tím, že nevěděla o termínech jednání u notáře jakožto soudního komisaře ve dnech 10. února 2000, 12. října 2000

a 6. listopadu 2000, nebyla k nim předvolána ani se o nich jinak nedozvěděla, přestože vždy s předstihem sdělila soudnímu komisaři změnu své doručovací adresy eventuálně to, že bude v určité době pobývat u svého manžela v zahraničí.

Ústavní soud si k posouzení ústavní stížnosti vyžádal soudní spis Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud považuje za důležité, ač tak činí ve svých rozhodnutích téměř vždy, zdůraznit, že není součástí soustavy obecných soudů, tvoří samostatnou soudní soustavu a je povolán pouze k přezkumu ústavnosti jejich rozhodnutí.y není Ústavnímu soudu propůjčena role další instance obecného soudnictví; v rámci ochrany práva na spravedlivý proces ve smyslu hlavy pátéy zásadně nepřehodnocuje závěry obecných soudů. Ustanovení y garantuje "jenom" právo na to, aby soud o právu či povinnosti rozhodl stanoveným postupem, tj. ve spravedlivém řízení, v souladu s příslušnými procesními předpisy při respektování jednotlivých záruk práva na soudní a jinou právní ochranu podle ostatních ustanovení hlavy pátéy. Ústavní soud přitom v dané věci neshledal nic, co by svědčilo o tom, že obecné soudy o dědictví po matce stěžovatelky rozhodly postupem, který není v souladu s procesním předpisem. Ústavní soud připomíná, že podle se soud v řízení o dědictví v případě, že aktiva a pasíva dědictví zůstanou mezi účastníky sporná, omezí na zjištění jejich spornosti a při určení obvyklé ceny majetku, výše dluhů a čisté hodnoty dědictví, popřípadě výše jeho předlužení se k nim nepřihlíží. Přesně podle tohoto ustanovení, o jehož obsahu byla stěžovatelka opakovaně poučena, také postupovaly.

Pokud se stěžovatelka dovolává ustanovení y o tom, že dědění se zaručuje, Ústavní soud konstatuje, že toto ustanovení garantuje na ústavní úrovni institut dědictví jako takový, tj. právem aprobovaný titul pro přechod vlastnického práva ze zůstavitele na jeho dědice, a nezakládá přímý nárok na potvrzení dědického nároku, resp. nárok na úspěch v dědickém řízení podle představ stěžovatele. Zákonodárce dostál této ústavní záruce přijetím odpovídající hmotněprávní úpravy (část VII o dědění) a procesněprávní úpravy ( a násl. ), podle nichž bylo o stěžovatelčině dědickém právu rozhodnuto.

Ani námitka porušení y, resp. Úmluvy stran neodůvodněných průtahů nemůže obstát, a to jednak proto, že ji stěžovatelka uplatňuje až v ústavní stížnosti, aniž by předtím proti údajným neodůvodněným průtahům brojila příslušnými procesními prostředky [v tomto smyslu by bylo možné její ústavní stížnost hodnotit jako nepřípustnou ve smyslu ], jednak proto, že se domáhá pouze zrušujícího výroku. Důvodem pro zrušení rozhodnutí orgánu veřejné moci však pojmově nemůže být skutečnost, že v řízení, jež mu předcházelo, docházelo k neodůvodněným průtahům, neboť délka řízení sama o sobě nijak nesouvisí s jeho meritorním výsledkem, vedle toho by zrušení rozhodnutí vedlo jen k dalším, zbytečným průtahům. Přitom hypotetickým tvrzením, že by délka řízení "mohla mít vliv na rozsah majetku, který byl posléze zahrnut do aktiv a pasiv dědictví, čímž mohlo být porušeno základní právo na nabývání dědictví podle Listiny" se Ústavní soud vůbec nemusí zabývat, neboť je povolán k ochraně skutečných, nikoli hypotetických či hypoteticky ohrožených, resp. porušených základních práv.

Zcela nedůvodná je konečně i námitka stěžovatelky, že v řízení před Okresním soudem Plzeň-město bylo porušeno její ústavně zaručené právo být přítomna projednávání věci. Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka na jedné straně žádala o zasílání korespondence na adresu Žamberk, Pastviny 76, zásilky na tuto adresu zasílané si však opakovaně nevyzvedávala. To se stalo i v případě předvolání na jednání 10. února 2000, přičemž v protokolu o tomto jednání je uvedeno, že "veškeré soupisy a návrhy podléhají jejímu vyjádření", k čemuž měla stěžovatelka dostatek příležitostí, které také uplatnila. Pokud jde o jednání 12. října 2000, o němž stěžovatelka tvrdí, že neměla možnost se ho zúčastnit, toto jednání se vůbec nekonalo a bylo odročeno na 6. listopadu 2000, o čemž byla stěžovatelka osobně v kanceláři notáře - soudního komisaře informována. Stěžovatelka však svého práva zúčastnit se tohoto jednání nevyužila; soudnímu komisaři pouze sdělila, že se z jednání omlouvá, neboť odjíždí na návštěvu ke svému manželovi do Švédska, o odročení jednání nežádala. Její práva však ani nemohla být nepřítomností na tomto jednání zkrácena, neboť se zúčastnila jednání 23. května 2002, při němž byly provedeny všechny důkazy v řízení o dědictví, k nimž se mohla stěžovatelka vyjádřit. Z uvedených zjištění je zřejmé, že stěžovatelka uplatňuje důvod spočívající v porušení svého základního práva na projednání věci bez zbytečných průtahů a v její přítomnosti účelově, ve snaze domoci se zrušení jí nevyhovujících soudních rozhodnutí.

Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud stížnost posoudil jako zjevně neopodstatněnou, a proto ji podle mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. března 2006

Stanislav Balík

předseda senátu