Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 13/06

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Vladimíra Kůrky a Michaely Židlické, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti F. K.,právně zastoupeného Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Hradec Králové, Komenského 241, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2005 č.j. -85, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní soud obdržel podání stěžovatele, splňující formální náležitosti ústavní stížnosti podle ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen ""), kterým stěžovatel napadl shora označené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, který rozhodl že jmenovaní soudci nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování v označených věcech.

Stěžovatel, s odkazem na blíže rozváděné okolnosti, namítl podjatost uvedených soudců, a to z důvodu politického a společenského tlaku na soudce, vytvořeného v ČR, ve vztahu k jeho kauzám; zejména poukázal na sjednocující stanovisko Nejvyššího soudu ČR (sp. zn. ), i mediální kampaň proti jeho osobě. V daném případě konstatoval, že je nutno uplatnit tzv. "teorii zdání", podle které nestačí, že soudce je nestranný toliko subjektivně, ale i objektivně, tzn., že se musí jako nestranný jevit v očích účastníků řízení i veřejnosti. V této souvislosti stěžovatel na podporu svého tvrzení poukázal na nálezy Ústavního soudu

sp. zn.

(postačující jsou pochybnosti o podjatosti) a

sp. zn.

(vzhledem k okolnostem případu lze mít za to, že by soudce podjatý být mohl). Současně v ústavní stížnosti poukázal na a rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Delcourt ca. Belgie (podle kterého je vyloučen soudce, u něhož se, vzhledem k jeho způsobu jednání a chování během řízení vytvořil takový vztah k věci nebo účastníkům, že lze objektivně pochybovat o jeho nepodjatosti).

V postupu soudu shledal stěžovatel zásah do svých ústavně zaručených základních práv zakotvených v d (dále jen ""), a rovněž v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Ústavní soud již mnohokrát zdůraznil, že není soudem nadřízeným obecným soudům, není vrcholem jejich soustavy ani další přezkumnou instancí. Jako soudnímu orgánu ochrany ústavnosti (y) mu nepřísluší právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů a je oprávněn do ní zasahovat pouze tehdy, jestliže tyto soudy nepostupují ve shodě su ČR, ústavními zákony a principy, které vyplývají zy. K tomu pro úplnost Ústavní soud uvádí, že právo na spravedlivý proces, tak, jak je zakotveno v y zaručuje každému možnost obrátit se se svou věcí na nezávislý a nestranný soud. To znamená právo na přístup k soudu za splnění podmínek daných příslušnými procesními předpisy. Uvedený článek nezaručuje, a z povahy věci plyne, že ani zaručit nemůže, aby každému, kdo se zákonem předvídaným způsobem obrátí na soud, soud v jeho věci vyhověl. Jinými slovy řečeno, právo zaručené v y zaručí každému přístup k soudu, ale nikoliv výsledek řízení.

Stěžovatel ve svém návrhu v podstatě pouze polemizuje se závěry ke kterým dospěl vrchní soud v souvislosti s aplikací ustanovení Předmětem ústavní stížnosti je tedy posouzení ústavnosti interpretace a aplikace tohoto ustanovení, a to i s ohledem k právu na zákonného soudce (y). Ústavní soud neshledal, že by vrchní soud při vydání napadeného usnesení zvolil postup, který by byl v rozporu s právem na spravedlivý proces. V napadeném usnesení je dostatečně a přezkoumatelně uvedeno, proč nelze námitky stěžovatele podřadit pod některou z kategorií stanovených v Z věcného hlediska proto postačí na odůvodnění napadeného rozhodnutí odkázat.

Vrchní soud vydáním napadeného rozhodnutí neporušil v ústavní stížnosti tvrzená práva stěžovatele. Dle názoru Ústavního soudu se tvrzená politická kampaň ani stěžovatelem zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu nedají, samy o sobě, považovat za skutečnosti, které by objektivně ohrozily nezávislost a nestrannost soudního rozhodování. Odkaz na judikaturu Ústavního soudu pak není v projednávané věci případný a zmíněné judikáty bez dalšího na případ stěžovatele nedopadají.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. března 2006

Vlasta Formánková

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu