Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
46221.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 291/04
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti Ž., nyní V., zastoupené advokátem JUDr. J.O., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2004, čj. 6 A 5/2000 - 58, t a k t o :
Ústavní stížnost se o d m í t á .
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení shora označeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.
V ústavní stížnosti uvedla, že jí byla rozhodnutím F.Ř. B., ze dne 13. října 1999, čj. 270/5586/303/99 R - 20, uložena pokuta za porušení cenových předpisů ve výši 602 343,-- Kč. Proti tomuto rozhodnutí podala stížnost, o které rozhodlo Ministerstvo financí dne 15. 12. 1999 pod čj. 16/87270/99/815 tak, že stížnost zamítlo a rozhodnutí F.Ř. potvrdilo. Proti rozhodnutí ministerstva podala správní žalobu, o které rozhodl Nejvyšší správní soud shora označeným rozsudkem, jímž žalobu zamítl.
V postupu Nejvyššího správního soudu došlo k zásahu do práva stěžovatelky domáhat se svých práv stanoveným způsobem u nezávislého a nestranného soudu, zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina "). Podle stěžovatelky Nejvyšší správní soud neposoudil žádnou z jejích námitek jako důvodnou a správní žalobu zamítl. Nesouhlasí se závěry uvedeného soudu o správném zjištění skutkového stavu správními orgány. Podle jejího názoru nebyl správně vyčíslen majetkový prospěch, ze kterého byla odvozena výše pokuty. Tím se Nejvyššímu správnímu soudu nepodařilo úplně a přesně zjistit skutečný stav věci a jeho rozhodnutí trpí vadami, pro které je nutno je zrušit.
Ústavní soud si k věci vyžádal vyjádření Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení, který konstatoval, že řízení proběhlo v souladu s příslušnými procesními předpisy, soud se dostatečně vypořádal se všemi námitkami, tedy i námitkou nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Plně odkázal na odůvodnění označeného rozsudku.
Ústavní soud konstatuje, že toto vyjádření nepřineslo, ve vztahu k napadenému rozhodnutí, žádné nové skutečnosti, tvrzení ani argumentaci, a proto jeho obsah nebral v úvahu při rozhodování v této věci.
Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti, napadeného rozsudku a s obsahu připojeného spisu Nejvyššího správního soudu, sp. zn. 6 A 5/2000 , dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
K porušení ústavnosti mělo, podle stěžovatelky, dojít především tím, že Nejvyšší správní soud neshledal jako důvodnou žádnou z jejích námitek. Jednalo se zejména o nesprávný výpočet majetkového prospěchu a z toho vyplývající výše udělené pokuty, nesprávný výpočet ceny ve vztahu k nákladům a nesprávně zjištěný skutkový stav kontrolními orgány.
V této souvislosti Ústavní soud považuje za nutné poukázat především na skutečnost, že není součástí soustavy obecných soudů, ale je, podle čl. 83 Ústav y ČR, soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není tedy další běžnou instancí v systému všeobecného soudnictví, a nepřísluší mu proto věcně posuzovat vydaná rozhodnutí, případně nahrazovat hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Správností takového hodnocení by se Ústavní soud zabýval jen tehdy, pokud by zjistil, že v řízení před obecnými soudy byly porušeny ústavní procesní principy, zejména právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d. Jinak hodnocení důkazů obecnými soudy neprovádí, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval. Nepřísluší mu posuzovat hmotně právní závěry obecných soudů, ke kterým dospěly při výkonu své činnosti způsobem, který není v rozporu s procesními předpisy. Soudní moc tak, jak je konstituována Ústavou České republik y, je svěřena obecným soudům především k tomu, aby ony zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům (čl. 90 ), přičemž soudce je při výkonu své funkce nezávislý a nestranný (čl. 82 odst. 1 ).
Pokud jde o tvrzené porušení čl. 36 Listin y, Ústavní soud neshledal, že by postupem Nejvyššího správního soudu byla stěžovatelka zkrácena na svém právu na spravedlivý proces tak, jak je v citovaném ustanovení Listin y zaručeno a jak bylo toto právo Ústavním soudem opakovaně v jeho ustálené judikatuře vyloženo. Je-li takové tvrzení založeno výhradně na jiném právnímu závěru, než jaký v projednávané věci zaujaly obecné soudy, a nejsou-li prokázány další skutečnosti, které by svědčily o porušení citovaného článku Listin y, pak nezbývá, než takové tvrzení hodnotit jako pouhou polemiku s právními závěry obecného soudu.
Jen pro úplnost Ústavní soud dodává, že právo na spravedlivý proces, jak je zakotveno v čl. 36 odst. 1 Listin y, zaručuje každému možnost obrátit se ve své věci na nezávislý a nestranný soud. To znamená právo na přístup k soudu za splnění podmínek daných příslušnými procesními předpisy. Uvedený článek nezaručuje, a z povahy věci plyne, že ani zaručit nemůže, aby soud vyhověl každému, kdo se zákonem předvídaným způsobem na něj obrátí. Jinými slovy řečeno, právo zaručené v čl. 36 odst. 1 Listin y zaručí každému přístup k soudu, ale nikoliv žádoucí výsledek řízení. Ústavní soud v postupu Nejvyššího správního soudu nezjistil žádný zásah do procesních práv stěžovatelky, tím spíše ani do jejích práv ústavních.
Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci senát Ústavního soudu nezjistil stěžovatelkou tvrzená pochybení Nejvyššího správního soudu, a proto ústavní stížnost odmítl podle shora citovaného ustanovení.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. března 2006
František Duchoň
předseda I. senátu Ústavního soudu