Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 62/06

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. R., zastoupeného JUDr. Radomilem Mackem, advokátem Advokátní kanceláře v Lanškrouně, Máchova 58, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka Pardubice ze dne 14. 9. 2004, sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení y ČR a d, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku krajského soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvého stupně tak, že stěžovatel byl uznán vinným spácháním trestného činu podvodu dle ,3 písm. b) tr.zák. a trestného činu podvodu dle ,3 ve stadiu pokusu dle tr.zák., za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků nepodmíněně a byla mu uložena povinnost nahradit poškozenému škodu.

Stěžovatel podal ministru spravedlnosti podnět k podání stížnosti pro porušení zákona. Dne 1. 12. 2005 bylo stěžovateli dopisem sděleno, že ministr spravedlnosti neshledal důvod k podání stížnosti pro porušení zákona a podnět odložil. Právě od doručení tohoto sdělení stěžovatel odvíjí počátek lhůty pro podání ústavní stížnosti, neboť se dle jeho názoru jedná o mimořádný procesní prostředek, který byl odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na uvážení orgánu, který o něm rozhoduje.

Ústavní soud nejdříve zjišťoval, zda návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti splňuje všechny formální podmínky stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), přičemž dospěl k závěru, že se jedná o návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem.

Podle lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Prostředkem na ochranu práva ve smyslu citovaného ustanovení je ovšem pouze takový prostředek, který zákon poskytuje stěžovateli a nikoli jinému subjektu.

Jak již Ústavní soud opakovaně judikoval, podnět ke stížnosti pro porušení zákona nelze považovat za prostředek na ochranu práva ve smyslu (např,

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 2, str. 219,

,

,

a další). Za prostředek k ochraně práva je totiž nutné považovat pouze procesní postup, vedoucí k přezkoumání rozhodnutí orgánu veřejné moci, který je v procesní dispozici účastníka řízení a je nezávislý na rozhodnutí příslušného orgánu. Subjektem oprávněným pro podání stížnosti pro porušení zákona dle § 266 odst. 1 tr. ř. je však pouze ministr spravedlnosti a nejde tedy o opravný prostředek, který by byl oprávněn podat stěžovatel. Z hlediska trestního práva procesního je možno podnět k podání stížnosti pro porušení zákona považovat pouze za informaci adresovanou subjektu oprávněnému k jejímu podání.

Sdělení Ministerstva spravedlnosti o odložení podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona proto nemá vliv na běh lhůty k podání ústavní stížnosti, neboť nejde o rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva stěžovateli poskytuje.

Posledním (v projednávané věci stěžovatelem využitým) prostředkem na ochranu jeho práva bylo odvolání proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách, o němž bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 9. 2004. Za dané situace je z kontextu věci zřejmé, že pokud stěžovatel podal ústavní stížnost až dne 9. 2. 2006, učinil tak evidentně po uplynutí zákonné 60ti denní lhůty.

Z tohoto důvodu nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost stěžovatele, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, odmítnout dle , jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. března 2006

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj