Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 402/05

Ústavní soud rozhodl dne 2. března 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky E. K., zastoupené JUDr. Juditou Kodlovou, advokátkou v Praze 1, Na Perštýně 5, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. dubna 2005, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, která i jinak splňovala formální podmínky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ), napadla stěžovatelka rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. dubna 2005 (-56) a tvrdila, že jím a v řízení jemu předcházejícím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.

Napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. dubna 2005 (-56) byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. září 2004 (-24) tak, že stěžovatelka, která vystupovala v procesním postavení žalované v řízení před obecnými soudy, je povinna zaplatit žalobci (Hlavní město Praha) částku 11 034,- Kč s přísl. Co do částky 541,- Kč byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen. Označeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 byla původně žaloba žalobce na zaplacení částky 11 575,- Kč s přísl. v celém rozsahu zamítnuta.

V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí - stručně shrnuto - že odvolací soud zasáhl do jejích procesních práv. Stěžovatelce byla odepřena možnost jednat a dokazovat před soudem I. stupně. Ust. sice umožňuje odvolacímu soudu opakovat či doplňovat dokazování, nejde-li o rozsáhlejší dokazování a lze-li je provést bez průtahů. To však nelze tehdy, pokud by došlo k nahrazení soudu I. stupně a ke zbavení účastníka možnosti domáhat se přezkoumání skutkových a právních závěrů (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. září 2003 ). Stěžovatelka proto navrhla zrušit napadený rozsudek Městského soudu v Praze, jak je vpředu označen.

Ústavní soud si vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. a po jeho prostudování, s přihlédnutím k obsahu ústavní stížnosti, konstatuje, že ústavní stížnost stěžovatelky je zjevně neopodstatněná.

Na tomto místě je nutno zdůraznit, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto mu nepřísluší přezkoumávat zákonnost či dokonce věcnou správnost rozhodnutí obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 5, Praha 1995). Jeho zásah do rozhodovací činnosti obecných soudů je vázán na splnění jistých podmínek (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994), jež však v daném případě shledány nebyly.

Z vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. se podává, že na jednání, konaném dne 16. září 2004, žádný z účastníků návrhy na doplnění dokazování nevznesl a na tomto jednání byl vynesen rozsudek soudu I. stupně (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. září 2004 - -24). Soud I. stupně dospěl k závěru, že žaloba žalobce na zaplacení částky 11 575,- Kč s přísl., jako nezaplaceného vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu č. 12 v domě č. p. 3131 v ul. Pejevové v Praze 4 stěžovatelkou za období ledna až srpna 1999, není důvodná. V odvolacím řízení žalobce svou žalobu doplnil. Rovněž ale uvedl, že jeho nárok je doložen již předloženými listinami, které byly k důkazu čteny v řízení před soudem I. stupně. Při ústním jednání dne 8. března 2005 bylo toto doplnění stěžovatelce předáno, byl jí dán časový prostor k jeho prostudování a současně byla vyzvána k doplnění dokazování. Na jednání, konaném dne 12. dubna 2005, byla stěžovatelka podle a 3 vyzvána, aby označila důkazy k prokázání tvrzení o tom, že částka 14 265,- Kč, zahrnutá do vyúčtování za rok 2000, byla zahrnuta také do vyúčtování za rok 1999. Dále k prokázání jejího tvrzení, že vyúčtování za předchozí období bylo provedeno a že protokol o odečtu ze dne 8. ledna 1999 není skutečným protokolem o odečtu. V reakci na to stěžovatelka odvolacímu soudu sdělila, že jiné důkazy, než které již soudu předložila, k dispozici nemá a nenavrhuje.

Odvolací soud v ústavní stížností napadeném rozsudku konstatoval, že shledal odvolání žalobce v převážné části důvodné. V této souvislosti konstatoval, že soud I. stupně sice provedl účastníky navržené důkazy, avšak jeho závěry, vyplývající z předložených listin, nebyly zcela přesné. Odlišný právní závěr odvolacího soudu vyplývá především z jiného hodnocení stejných dokladů, většinou listinných, nelze proto přisvědčit tvrzení stěžovatelky, že by odvolací soud provedl rozsáhlejší dokazování. Podle názoru Ústavního soudu postupoval odvolací soud zcela v souladu s Ústavní soud rovněž nezjistil, že by právní závěry odvolacího soudu byly v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, resp. se skutkovými zjištěními, která z těchto důkazů vyplývají.

Za tohoto stavu věci, jak byl shrnut, Ústavní soud neshledal porušení tvrzených ani jiných ústavně zaručených práv (svobod) stěžovatelky; ústavní stížnost byla proto posouzena jako zjevně neopodstatněná, když její zjevná neopodstatněnost je dána jak povahou tvrzení ústavní stížnosti, tak i ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno.

Zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl [ ], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. března 2006

Jan Musil

předseda senátu