Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 71/05

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti J. K., zastoupeného JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem, se sídlem Národní 25, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004 ve věci sp. zn. , rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 2. 2004 ve věci sp. zn. a proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 4. 9. 2003 ve věci sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Ve svém návrhu stěžovatel napadá rubrikovaná rozhodnutí obecných soudů, neboť má za to, že před obecnými soudy došlo v trestním řízení k neoprávněnému zásahu do jeho ústavně zaručených práv podle a , a d (dále jen " ") a domáhá se zrušení napadených rozhodnutí.

Stěžovatel jako jednatel společnosti Arcibiskupské sklepy Kroměříž s. r. o. užíval pro označení vlastních výrobků (vín) uváděných do oběhu etikety s nápisem Arcibiskupské sklepy Kroměříž a s grafickým vyobrazením erbu. Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži byl stěžovatel uznán vinným trestným činem porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu. Okresní soud v Kroměříži shledal, že stěžovatel uvedl do oběhu výrobky označované etiketou se snadno zaměnitelnou registrovanou ochrannou známkou společnosti Arcibiskupské vinné sklepy Kroměříž s. r. o. a dále neoprávněně užíval firmu (dříve obchodní jméno) Arcibiskupské sklepy Kroměříž s. r. o., které bylo taktéž snadno zaměnitelné, a to s firmou společnosti Arcibiskupské vinné sklepy Kroměříž s. r. o., kdy tato společnost měla k firmě přednostní právo. Za tyto trestné činy byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků.

Proti rozsudku okresního soudu stěžovatel podal odvolání, na jehož základě Krajský soud v Brně zrušil pouze výrok o trestu a způsobu jeho výkonu. Stěžovatel byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 15ti měsíců.

Stěžovatel podal dovolání k Nejvyššímu soudu, které bylo pro neopodstatněnost odmítnuto.

Po posouzení věci Ústavní soud dospěl k názoru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud považuje za důležité zdůraznit, že není součástí soustavy obecných soudů, nýbrž tvoří samostatnou soudní soustavu, v jejímž rámci je povolán k přezkumu ústavnosti. To, že je Ústavní soud označen za soudní orgán, neznamená, že je dalším soudem, jenž objasňuje a rozhoduje dle jednoduchých zákonů skutkové a právní aspekty věci, ale že při své činnosti využívá metody vlastní soudnictví. Míra hodnocení aktů veřejné moci je podmíněna toliko šíří norem ústavního pořádku a nikoliv celou šíří jednoduchého práva. Ústavní soud nepřehodnocuje závěry obecných soudů; k tomu je povolán jedině v případě existence extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právními závěry, jež byly na základě těchto zjištění učiněny. K zásahu je Ústavní soud povolán rovněž tehdy, když by postup orgánů veřejné moci přímo zasahoval do práv bezprostředně garantovaných normami ústavního pořádku.

S ohledem na tuto charakteristiku postavení a činnosti se Ústavní soud zaměřil na posouzení, zda postup obecných soudů nevybočil z rámce ústavního pořádku a zda stěžovatel nebyl dotčen na svých základních právech a svobodách, jak tvrdí.

Stěžovatel namítá, že napadenými rozhodnutími bylo zasaženo jeho právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost dle y. Má za to, že obecné soudy nesprávnou a příliš extenzivní interpretací ustanovení obchodního zákoníku zasáhly do jeho ústavně garantovaného práva na svobodu podnikání tím, že si nemohl svobodně zvolit firmy pro svou obchodní společnost a ohledně nutnosti změny firmy mu byla uložena povinnost, která nenachází oporu v zákoně.

Ústavní soud konstatuje, že práva zaručená y lze - s ohledem na y - realizovat pouze v mezích, které stanoví zákon. Zákonná ustanovení jednoduchého práva ovšem zakotvují nejen oprávnění, ale i omezení, limity týkající se tvorby a užívání firmy. V obecné rovině právní institut firmy upravuje obchodní zákoník, z jehož interpretace vyplývají požadavky kladené na vytváření firmy. Libovůle stěžovatele ve tvorbě firmy je omezena v několika směrech. Stěžovatel obecným soudům vytýká přílišnou extenzivní interpretaci těchto zákonných ustanovení.

Jedním z obecných požadavků, jež se firmy týkají, je nezaměnitelnost s jinou již existující firmou. Termín nezaměnitelnost je relativně neurčitým termínem, subjektivně se tedy může stěžovatel domnívat, že jím zvolená firma je nezaměnitelná s jinou, objektivně tomu tak však být nemusí. Proto jediným, kdo je povolán autoritativně tuto spornou otázku řešit, je soud, a to v měřítku objektivní zaměnitelnosti. Soud své závěry odvíjí od skutečnosti, jaký celkový dojem firma vytváří s ohledem na průměrného spotřebitele. Danou otázku soudy posuzují individuálně, vždy s ohledem na specifika konkrétního případu. V případě pozitivního zjištění je obecný soud oprávněn uložit povinnost, mimo jiné uložit i změnu firmy v takovém rozsahu, aby její znění nebylo zaměnitelné s jinou, požívající právo přednosti.

Posouzením dané věci z občanskoprávního hlediska - a to i s ohledem na stěžovatelem namítaná dotčení ústavně garantovaných práv - se Ústavní soud již zabýval v usnesení ze dne 23. 9. 2005 ve věci

sp. zn.

, ve které byl stěžovatel rovněž účastníkem. Ústavní soud neshledal v postupu obecných soudů vybočení ze zákonného, resp. ústavního rámce.

Posouzení trestněprávní stránky případu se odvíjí od občanskoprávní podstaty věci, jejíž kvalifikaci Ústavní soud z pohledu mezí své pravomoci plně akceptoval. V projednávané ústavní stížnosti stěžovatel nenamítá žádné okolnosti, jež by se týkaly specifického pochybení spojeného s trestním řízením, které proti němu bylo vedeno. Podstata argumentace je shodná s tvrzeními, jež stěžovatel učinil ve shora uvedeném řízení před Ústavním soudem. Dle názoru Ústavního soudu bylo v trestních rozhodnutích dostatečně určitě a jednoznačně odůvodněno naplnění skutkové podstaty trestného činu, jenž byl stěžovateli kladen za vinu. Právní kvalifikaci skutku považuje Ústavní soud za plně akceptovatelnou a v proběhnuvším řízení ani neshledal jiný rozpor s jinými, stěžovatelem neuplatněnými ústavními garancemi.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud dospěl k závěru, že nedošlo k zásahu do stěžovatelových základních práv a svobod, a proto návrh jako zjevně neopodstatněný ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. března 2006

Stanislav Balík

předseda senátu