Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 153/06

Ústavní soud rozhodl dne 7. března 2006 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy ve věci navrhovatele Ing. F. M., zastoupeného Mgr. Martinem Buřičem, advokátem se sídlem 110 00 Praha 1, Štěpánská 39, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2005 sp. zn. a Okresního soudu v Kolíně ze dne 20. 7. 2004 sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění :

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozsudků s tím, že dle jeho přesvědčení soudy obou stupňů svým postupem neposkytly ochranu jeho právům, zakotveným v y, v d, jakož i v a Evropské úmluvy o lidských právech (zřejmě míněna Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod). Poukázal na důvody, pro které podal žalobu o určení vlastnictví společnosti SARP spol. s r. o. se sídlem v Kolíně a na závěry soudů o tom, že v řízení neprokázal naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva třetího subjektu - tento právní zájem byl dán však tím, že rozhodnutí soudu by mělo zásadní dopad na jeho majetkovou sféru. Soudy učiněné právní hodnocení důvodů podané žaloby dle proto považuje za zásah do jeho práva na řádný soudní proces.

Z obsahu stížností napadených rozsudků zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Krajský soud v Praze přezkoumal rozsudek Okresního soudu v Kolíně, kterým byla zamítnuta žaloba proti žalovaným J. O. a K. O. o určení, že obchodní společnost SARP spol. s r.o. je vlastníkem označených nemovitostí, a rozhodnutí jako věcně správné opodstatněně potvrdil. V odůvodnění rozsudku vyčerpávajícím způsobem vyložil zásady pro vymezení naléhavého právního zájmu jako podmínky pro uplatnění žaloby dle , které soud I. stupně respektoval a které byly již také obsaženy v citovaných judikátech Nejvyššího soudu. Je třeba dodat, že námitkami, jež se týkaly aplikace citovaného ustanovení a hodnocení naléhavosti právního zájmu v určovací žalobě podané stěžovatelem se zabýval také v dovolacím řízení Nejvyšší soud, který ve svém rozhodnutí ze dne 8. 11. 2005 sp. zn. , s odkazem na svůj rozsudek ze dne 14. 2. 2000 ve věci sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2001, poukázal na skutečnosti, pro které odvolací soud v předmětné věci vyslovil správný právní závěr, a proto tedy dovolání stěžovatele opírající se o odmítl. Na odůvodnění rozsudku soudu II. stupně, jakož i na odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. (i když nebylo ústavní stížností napadeno), lze v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. března 2006