Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 98/06

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky "GLOBALSTAV" spol. s r. o., se sídlem Stavbařů 39, Most - Velebudice, zastoupené JUDr. Věrou Rackovou, advokátkou se sídlem Obránců míru 3, Žatec, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 1. 2005, č. j. - 34, a proti výroku I. a III. rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 11. 2005, č. j. - 59, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas zaslanou ústavní stížností splňující i ostatní formální náležitosti podání dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, resp. výroků rozhodnutí obecných soudů, neboť se domnívá, že obecné soudy svým postupem porušily její základní práva garantovaná ustanovením d (dále jen " "), Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a y ČR.

V záhlaví citovaným rozsudkem potvrdil Vrchní soud v Praze ve výroku I. výše citovaný rozsudek prvostupňového soudu, kterým byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit vedlejšímu účastníku (žalobce TGB SEVEROZÁPADNÍ ČECHY s. r. o.) částku 42 696,- Kč a náklady řízení ve výši 7 635,- Kč, obojí do tří dnů od právní moci rozsudku, a v částce 6 210,- Kč byl návrh vedlejšího účastníka zamítnut. Dále odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III. napadeného rozsudku).

Stěžovatelka v podané ústavní stížnosti namítá, že obecné soudy nehodnotily v řízení objektivně důkazy a neaplikovaly správně příslušná ustanovení hmotněprávních i procesních norem. Stěžovatelka tvrdí, že obecné soudy se v odůvodnění svých rozhodnutí nevypořádaly řádně se spornými skutečnostmi. Stěžovatelka má za to, že tímto postupem obecné soudy porušily její základní právo na spravedlivé soudní řízení ve smyslu y, Úmluvy a y ČR, a proto navrhla, aby Ústavní soud v rozsahu uvedeném v záhlaví zrušil ústavní stížností napadená rozhodnutí.

Ústavní soud v první řadě konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti ( y ČR) a že není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do této rozhodovací činnosti je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena stěžovatelova základní práva a svobody chráněné ústavním pořádkem České republiky.

Namítá-li stěžovatelka v ústavní stížnosti porušení jejího práva na spravedlivý proces, Ústavní soud shledal toto její tvrzení neopodstatněným. Rozsah práva na spravedlivý proces, zakotvený nejen ve stěžovatelkou zmiňovaných ustanoveních y a Úmluvy, nelze vykládat tak, že zde existuje právo jednotlivce na rozhodnutí v jeho prospěch. Tato ustanovení garantují právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného a spravedlivého soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Stěžovatelčiny námitky, o nichž má za to, že podporují její tvrzení o porušení jejího základního práva na spravedlivý proces, jsou v podstatě opakováním důvodů, které stěžovatelka uvedla již v řízení před odvolacím soudem. Samu okolnost, že nalézací ani odvolací soud nepřisvědčil její argumentaci, nelze v žádném případě považovat za porušení práva na soudní ochranu.

Konkrétně k argumentaci stěžovatelky, týkající se hodnocení důkazů obecnými soudy, Ústavní soud uvádí, že se může zabývat hodnocením důkazů obecným soudem jen tehdy, zjistí-li, že soud postupoval libovolně, tj. že jeho závěry jsou zjevně neudržitelné ve vztahu ke skutkovým zjištěním, nebo že soud při svém postupu významně porušil procesní principy obsažené v ústavním pořádku či jde o rozhodnutí očividně nespravedlivé. Ústavní soud dále připomíná, že soudy dle y ČR poskytují ochranu právům, přičemž soudce je při výkonu své funkce nezávislý. Důsledkem této nezávislosti je mimo jiné i to, že se řídí jen zákonem a podle hodnotí důkazy podle svého uvážení.

Ústavní soud po důkladném seznámení se s napadenými rozhodnutími konstatuje, že obecné soudy postupovaly v souladu s ustanoveními , která upravují průběh řízení, a do nichž se promítají principy obsažené v hlavě páté y, resp. Úmluvy. Soudy nalézací i odvolací vycházely ve svých rozhodnutích ze skutkových zjištění, která jsou v souladu s provedenými důkazy a z nich vyvozenými právními závěry. Z odůvodnění napadených rozhodnutí je zcela zřejmé, které skutečnosti soudy vzaly za prokázané a o které důkazy opřely svá skutková zjištění stran délky prodlení i výše smluvní pokuty a jak tyto důkazy, resp. důkazní nouzi na straně stěžovatelky, hodnotily. Ústavní soud tedy v napadených rozhodnutích neshledal tvrzený zásah do stěžovatelčiných základních práv, neboť obecné soudy správně na základě předložených důkazů, resp. při absenci důkazu o manipulaci s kopií smlouvy, zjistily skutkový stav, na čemž založily svá rozhodnutí. Obecné soudy nepostupovaly v proběhnuvším řízení libovolně a jejich právní závěry nejsou v nesouladu s vykonanými skutkovými a právními zjištěními, proto Ústavní soud nepřisvědčil stěžovatelčiným tvrzením o porušení jejího práva na spravedlivé soudní řízení.

Ústavní soud se nezabýval tvrzením stěžovatelky stran porušení y ČR, neboť jde o ustanovení kompetenční, resp. ustanovení charakterizující dělbu moci ve státě.

Vzhledem k výše uvedenému proto Ústavnímu soudu nezbylo než návrh dle ustanovení , mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. března 2006

Stanislav Balík

předseda senátu